Kam by také spěchalo? Vždyť u mámy je mu nejlíp. Jeho přece netrápí, že máma už si přes obří břicho ani nezaváže tkaničky, že se pořádně nevyspí a že už by to všechno, na co se těší, ale čeho se taky hodně obává, měla už nejraději za sebou. Jenže pravda je taková, že jen zřídkakdy přichází porod spontánně přesně v termínu, který vám před několika měsíci napsal gynekolog do těhotenského průkazu. Většina miminek totiž vstupuje na svět ne podle tabulek, ale podle toho, kdy jsou „správně dopečená“ a kdy podle nich nastal ten správný čas. A je jim docela jedno, jestli je to ve dne nebo v noci, v době, kdy je váš oblíbený porodník na dovolené nebo když se právě chystáte do kina. Mnohem běžnější je, že se rozhodnou vykulit se na svět před termínem, ale část miminek je naopak toho názoru, že není kam spěchat...
Přenášení je, když...
„O pravém přenášení mluvíme, dosáhne-li délka těhotenství 42 týdnů plus jeden a více dnů,“ upozorňuje doktorka Daniela Kalivodová z porodnice v Neratovicích. „Termín porodu je definován délkou těhotenství 40+0. Období po termínu porodu tedy nenazýváme přenášením, jak se mnohé maminky často mylně domnívají, ale potermínovou graviditou.“
Když se tedy miminko nezačne klubat na svět úderem čtyřicátého týdne, nic vážného se neděje a lékaři obvykle nechávají volnou ruku přírodě. K vyvolání porodu v době před nebo krátce po termínu mívají obvykle vážné důvody, a to zejména je-li ohroženo zdraví plodu nebo matky. Jinak těhotná žena dále chodí na kontroly do prenatální poradny, jen o něco častěji. „Nenastane-li porodní činnost spontánně, je budoucí maminka na začátku 42. týdne těhotenství přijata k hospitalizaci do porodnice,“ vysvětluje doktorka Kalivodová další postup. „Zde je důkladně vyšetřena a poté porod vyvoláváme nejčastěji pomocí vaginálních tablet či gelů s prostaglandiny, eventuálně protržením vaku blan, tzv. dirupcí, a infuzí s oxytocinem.“
Sex, nebo gruntování?
„Poslední týdny těhotenství už jsem měla všeho dost a těšila jsem se, až budu zase bez břicha,“ přiznává produkční Blanka Š. „Otékaly mi nohy, vážila jsem o dvacet kilo víc a i vyjít schody mi dělalo hrozné potíže. Navíc jsem rodila v létě, takže k tomu ještě ta strašná vedra! Tašku do porodnice jsem měla sbalenou už v osmém měsíci, ale nakonec přišel Míša na svět až devět dní po termínu.“ Lékař Blanku sice uklidňoval, že se nic neděje a že miminko dá samo vědět, až se mu bude chtít ven. A když už to bude trvat příliš dlouho, tak přijde na řadu vyvolání porodu. Nastávající maminka však nechtěla nechat nic náhodě, a tak se začala pídit po tom, jak porod přivolat. „Kamarádka mi poradila, že na rozběhnutí porodu skvěle pomáhá sex,“ vysvětluje. „Sice jsem se ani trochu necítila na nějaké milostné hrátky, ale rozhodla jsem se to vyzkoušet. Manžel se mi sice smál, že mám říct rovnou, že se chci milovat, a ne si vymýšlet nějaké pohádky o vyvolávání porodu, ale proti nebyl.“ A klaplo to. V pět ráno Blance odtekla plodová voda a deset minut před půlnocí si malý Míša poprvé zakřičel na svět.
To devětadvacetiletá stavební inženýrka Hanka Tůmová s „babskými radami“ velký úspěch neměla. „Zkoušela jsem všechno možné od horké koupele, přes chození do schodů nebo masírování bradavek až po pití maliníkového čaje a ricinového oleje s meruňkovým džusem. Jenže pořád nic,“ vzpomíná na poslední dny před porodem. „Dokonce jsem i umyla okna v celém bytě, ale miminku se asi ven nechtělo. Nakonec mě čtrnáct dní po termínu přijali do porodnice a porod mi stejně museli vyvolat čípky a kapačkou.“
Podle MUDr. Daniely Kalivodové podobné „babské rady“ v současné lékařské vědě místo nemají, nicméně pokud je dodržen algoritmus lékařské péče, nejsou ničím na škodu a jistě v řadě případů mohou působit příznivě. „Například v mužském spermatu jsou obsaženy látky zvané prostaglandiny, které jsou podobné těm, jež jsou při vyvolávání porodu používány lékaři právě ve formě gelů a vaginálních tablet,“ dodává.
Co není v pořádku?
Pro mnoho maminek je velkým zklamáním, že datum vypočítaného termínu porodu je už minulostí, a ony jsou stále balení 2 v 1. Někdy se dokonce mohou dostavit negativní pocity – splín, zoufalství, nervozita nebo úzkost. Kromě toho, že se nikomu nechce ztěžka funět i při tak jednoduché činnosti, jako je třeba oblékání kalhot, a že nikdo netouží déle, než je to nezbytně nutné snášet nepříjemnosti související s posledním obdobím těhotenství, mají někdy maminky strach, aby jejich miminko nebylo příliš velké nebo „přezrálé“. Strachují se, že něco není v pořádku, když porod nepřichází, jak by měl. Často je trápí i pocit bezmoci. „Pamatuji se, jak špatně jsem prožívala každý další den po termínu,“ vybavuje si tři roky starý zážitek recepční Iveta Mašková. Celé těhotenství prý prožívala v pohodě, ale poslední „přenášené“ dny prý nesnášela sebe ani všechny kolem a doktora v slzách prosila, aby už něco udělal a ona mohla porodit. Její porodník byl naštěstí rozumný a zkušený, takže Ivetě vysvětlil, že miminko i ona jsou v pořádku a nejlépe je počkat ještě několik dní, zda se porod nerozběhne sám. „Jenže já jsem byla hrozně netrpělivá a pořád dokola jsem se sama sebe ptala, co jsem to za mámu, když ani nedovedu porodit v termínu,“ připomíná své tehdejší pocity Iveta.
Uvolněte se, prosím
„Maminky mohou prodloužení těhotenství vnímat jako velký stres, nebo dokonce jako osobní selhání,“ míní psycholožka Alena Vávrová. „Kolem mateřství a těhotenství je vždycky spousta očekávání, úzkosti, strachu a srovnávání se s jinými. A když nepřichází miminko v termínu, pak tohle vše ještě graduje. Jenže právě i duševní nepohoda nebo úzkost nastávající maminky může vést k tomu, že se porod ne a ne rozběhnout.“
Doporučení pro nedočkavé těhulky tedy zní: Nehlídejte kalendář a nesnažte se ovlivnit běh času. Pokuste se co nejvíce si užívat období, kdy vaše miminko ještě pohodlně odpočívá ve vašem lůně. Uvolněte se. Relaxujte. Dejte si vanu plnou voňavé pěny, povídejte si s kamarádkami, vytáhněte manžela na procházku. Nebo se vrhněte na domácí práce, třeba při nich přijdete na jiné myšlenky. Zajděte si také ke kadeřníkovi, na manikúru a pedikúru. Dělejte to, na co v dalších týdnech a měsících po narození miminka pravděpodobně nebudete mít čas. Myslete na hezké a pozitivní věci, přerovnejte třeba miminkovskou výbavičku, kterou už máte dávno nachystanou. Napište dopis svému ještě nenarozenému miminku. Povídejte si s ním, ale nepřesvědčujte je, že už je čas jít.
Jedno je totiž jisté – těhotná nebudete donekonečna a vaše miminko se dřív nebo později stejně narodí. A aby všechno bylo tak, jak má, na to dohlížejí lékaři v prenatální ambulanci. Důvěřujte jim, „odrodili“ přece už spousty jiných maminek, takže vědí, co dělat. Pokud máte pochybnosti nebo otázky, nebojte se zeptat. A hlavně se nestresujte. Když se dokážete uvolnit, pravděpodobně už zakrátko budete chovat své miminko v náručí.
Slovníček pojmů:
Prostaglandiny – jsou látky, které pomáhají uvolňovat svalstvo děložního hrdla a povzbuzují děložní svalstvo ke kontrakcím. Prostaglandiny jsou také obsaženy v mužském spermatu, a tak se někdy maminkám po termínu, které by už chtěly rodit, doporučuje sex. Možná ale nevíte, že prostaglandiny nesouvisejí jen s porodem – jejich nadměrné vylučování má na svědomí třeba také vaše křečovité bolesti před menstruací a během ní.
Oxytocin - také se mu přezdívá „hormon lásky“ – vzniká v hypofýze a je spojován s libými pocity. Oxytocin v různé intenzitě způsobuje stahy dělohy během celého reprodukčního života ženy, zejména při menstruaci, při sexu, během těhotenství a porodu. Při kojení zase miminko svým sáním povzbuzuje vyplavení oxytocinu, a tím spouští tvorbu mléka.
Přenášení – o přenášení se mluví teprve 14 dní a více po stanoveném termínu porodu. Pozor: neplést s tzv. potermínovou graviditou, která ještě sama o sobě nezavdává příčinu k indukci neboli vyvolání porodu.