Znají vaše děti cenu věcí?

Také máte občas pocit, že vašemu dítěti, které se před nástupem do první třídy zdálo docela bystré, chybí najednou kousek mozku? Jak jinak si vysvětlit, že ráno odejde do školy v mikině a s penálem a odpoledne přijde domů jen v triku a bez penálu?
Znají vaše děti cenu věcí?
Kdyby si školník otevřel na konci každého roku bazar se zapomenutým oblečením žáků, určitě by vydělal. Cvičky, mikiny, tepláky, bundy, šály, rukavice a čepice... Je za tím dětská roztržitost? Mají na zapomínání v takovém množství nárok? Anebo prostě jen neznají cenu věcí a tak si je nehlídají? „Od obojího trochu,“ říká poněkud přísně psycholožka Linda Helebrantová. Plus k tomu máme připočíst i povahové vlastnosti dítěte. Některé je vnitřním založením bohém a takové přízemní věci, jako kde má bačkory, vypouští ještě ve čtrnácti. Podle psycholožky hraje velkou roli i uspěchaná doba. Děti jsou paradoxně mnohem nesamostatnější než předchozí generace, protože jim rodiče nedávají příležitost se samostatnosti naučit. Holčička by si rovnala oblečení do skříně hodinu, maminka to má za čtvrt, a tak to tedy raději udělá za ni.

Kde spí auto
S výchovou k zodpovědnosti za své věci začínáme dřív, než si myslíme. Už v momentě, kdy ratolest nutíme, aby každý večer uložila svého oblíbeného medvěda do postýlky a nenechala ho válet tam, kde si s ním před Večerníčkem přestala hrát. „Jakpak by se tobě hajalo v chodbě na studených dlaždičkách?“ Připomínáme mrněti i na podivném místě zaparkované autíčko. Dalším krokem k zodpovědnosti za svěřený úkol je prachobyčejná péče o vlastní zubní kartáček. Čtyřletý špunt by ho měl mít v koupelně na poličce spolu s vlastní pastou tak vysoko, aby na obojí sám dosáhl. Nezavřená, a tudíž zatvrdlá pasta je prvním názorným příkladem, že když spácháme chybu, má to svoje následky. Totéž oblečení. Čtyřleté dítě by se mělo umět obléci samo. Přivřít oči můžeme nad trikem naruby a výstřihem dozadu nebo divně zapnutými knoflíky u kabátku. Ale jinak ruce pryč, i když se obléká tempem hlemýždě, a kontrolujte až finální výsledek. A konečně jsme se dostali ke zmiňované škole. Pokud jste dítě drezírovali ve výše zmiňovaných disciplínách, mělo by chápat, když do něj budete každodenně hučet: „za školní aktovku a všechny věci, které si bereš s sebou, ručíš ty.“ Ne že byste ho mohly definitivně spustit z očí, ale sémě zodpovědnosti by mělo být v jeho hlavě zaseto.

Cena opice
O penězích se v českých domácnostech mluví hodně – a samozřejmě nejvíc ve smyslu, že je rodina nemá a že je všechno drahé. Ve čtyřech pěti letech si ovšem pojem „drahý“ děti neumějí moc představit. Mají to slovo spojené s rodičovskými emocemi, ale obsah jim uniká. V rodině dnes patnáctileté Gabriely se dodnes se skřípěním zubů vzpomíná na „kauf“, který provedla v pěti letech. Strašně se jí líbila sádrová opička s králičím ocasem na gumě, kterou mají na střelnicích. Rodiče ale poutě a svět „světských“ nesnášeli, a tak jí řekli, že takovou blbost kupovat nebudou. Jako na potvoru se Gábinka na hřišti skamarádila s pár dětmi od kolotoče a opici s nimi vyměnila... za vzácnou rodinnou památku – hodinky po pradědečkovi, které náhodně našla v krabici se starými fotkami. Doma se na to ovšem přišlo, až když kolotočáři odjeli. „Byly špinavé a měly rozbité sklo“, argumentovala v slzách poté, co jí rozběsněný otec nařezal. Až tento incident ovšem v rodině způsobil, že se s ní o ceně věcí začali bavit. Povědomí, že má mobil větší hodnotu než nanuk, že peníze na bundu nerostou na stromech, do dítěte samo od sebe nevstoupí...

Buď a nebo
Začátky? Třeba v samoobsluze. Ukážete dítěti, kolik rohlíků k snídani byste koupili místo čokolády, o kterou tak žadoní. „Péťo, když ti teď vezmu dobrůtku, nedostaneš ani ty, ani já, ani táta snídani. „Teď budeme, Míšo, kupovat novou mikinu, za tu šedivou, cos nechal minulý týden v družině. Říkal jsi nám, že chceš na oslavu narozenin k Olince. Ale kvůli nákupu mikiny nám nezbude pro ni ani na maličký dárek nebo kytičku. A bez ničeho na oslavu nemůžeš.“ Dikce této věty by ovšem měla být věcná. Aby dítko nemělo pocit, že peníze máme a jen si ho „vychutnáváme“.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře