Zázraky nezařídíme, ale přesto je asi milion drobností i zásadních věcí, které můžeme dělat od jejich narození. Nebo aspoň odteď. Co tedy považuji za důležité já osobně a proč?
1. Mytí rukou je základ. Trvejte na něm
Jakkoli jsem spíše zastáncem „šťastného špinavého dítěte“, doma se s úklidem dvakrát nestresuju a jedinou „chemií“, kterou na úklid používám, je ocet… na mytí rukou trvám. Proč? Před pár lety jedna studie zkoumala, jak často si děti sáhnou rukama na obličej během jediné hodiny (rozumějte: převážně do pusy). Ukázalo se, že třeba taky padesátkrát!
Což o to, doma máme jen „domácí bacily“, nicméně… co všechno dítě potká venku? A nejen venku, jako třeba na hřišti, u potoka nebo v lese. Tam je ta špína ještě z těch bezpečných. Vadí mi spíš to, jak se zvědavě sápe po klikách vstupních dveří do domu, věší se na nákupní vozík, otlapkává auta na parkovišti, tahá se se sousedovými psy o větve nebo se houpe venku na zábradlí.
Logicky proto po příchodu domů pádíme do koupelny. A ani já neotálím, protože jen vyložit nákup neumytýma rukama znamená si ty bacily a jiné potvory z obchodu i odjinud natahat do ledničky, na kuchyňskou linku nebo do spíže. (Jen jednou jsem si zkusila představit, kde všude asi stopy po našem venkovním pobytu v bytě zůstanou, a málem jsem se nezastavila v úklidu!)
Mytí rukou po cestě na záchod nebo před jídlem snad zdůrazňovat nemusím. Co ale zdůrazním, je, že nás možná někdy otravuje, prudí a nebaví, pořád na to dohlížet, nicméně je spousta nemocí, před nimiž děti mytí rukou v budoucnu může více či méně uchránit.
Je prokázané že až 80 % infekčních onemocnění typu viróza nebo chřipka se přenáší dotykem!
Jak si správně mýt ruce?
Umýt si dobře ruce – hlavně po příchodu domů nebo od někoho nemocného a podobně – není o tom, že je strčíte pod proud vody, párkrát promnete a jdete z koupelny. Mytí rukou má svá pravidla. Potřebujete k němu mýdlo, které je ideální mnout oběma rukama 30–60 vteřin. Mnohdy zapomínáme na hřbety rukou nebo palce, tak na to dávejte pozor. Nakonec samozřejmě důkladně opláchněte.
2. Čištění zubů
Tohle je pro mě velká kapitola. Než jsem potkala ve 33 letech zubařku Elišku, chodila jsem do ordinace s panikou v očích a strach ze zubařů mi ničil zdraví fyzické (vrtání jsem oddalovala) i psychické (protože když už jsem se odhodlala, klepala jsem se). Čištění zubů i návštěvy zubaře jsou tak na mém seznamu toho, co musím naučit Tinu dělat pro zdraví, hodně vysoko. Eliška to umí i s ní: když jí dá do ruky zrcátko a společně kontrolují moje zuby, je dítě blažené.
V ordinaci se směje a mně se chce brečet dojetím. Pohoda u zubaře předpokládá ovšem předchozí péči. Kousání kartáčku od prvního proříznutí dásně bylo samozřejmostí, čištění jednoho zoubku legrační, ale dítě si zvyklo, že se něco děje.
A když nám Eliška při dvouleté prohlídce přidala i mezizubní nit (ty plastové „luky“), Tina se ji na rozdíl ode mě naučila používat během pěti minut... Myslím, že tenhle bod si můžu odškrtnout.
Čekat s pravidelnou hygienou na druhé zoubky, protože první stejně vypadají, je nesmysl.
Opomíjet pravidelné preventivní prohlídky znamená riziko, kdy propásnete okamžik, v němž může dentista odhalit třeba zásadnější vady chrupu, deformace nebo nasazením speciální pasty zastavit potenciální riziko zubního kazu.
Zubní kaz na prvních zubech není nic, co by se dalo přecházet. Jak se jednou v puse zabydlí, je tam. Takže hurá do lékáren a nakupujte kartáčky. S rovnými štětinami, spíše měkčí. Pasta nutná není. Ani u dětí, ani u dospělých.
Jde hlavně o to, jak čistíte. Není to možná zábava, ale představte si tu ušetřenou bolest při vrtání a peníze, které budete moct utratit za něco veselejšího.
3. Dostatek spánku
Mnohokrát se mi stalo, že mě někdo zval na oběd, ale já odmítla, protože moje dcera v tu dobu prostě spí. Slýchávala jsem: „Už je velká, zvládne to bez spánku…“ V praxi se to ale vůbec neosvědčilo.
Jsou jí dva a půl roku a přes den spí pořád (a někdy i tři hodiny). Večer má také své načasování a odchylujeme se o pár minut. Víc ne. Je na ní vidět, jak už je na to zvyklá. A prospívá jí, že denně odpočívá minimálně 13 hodin.
11–14 hodin spánku je u batolat normální doporučovaný čas, ještě u předškoláků by to mělo být 10–13 hodin.
Ukázalo se totiž, že děti, které si dost neodpočinou, mají sklony k hyperaktivitě. Přetažené děti taky najednou lítají jako blesk a nejsou k zastavení – to určitě znáte, ty chvíle těsně před spaním, kdy vypadají, že by ještě vylezly na Annapurnu.
Ale právě zvýšená aktivita před spaním by vás měla nasměrovat naopak k tomu, že dítě dáte spát další den dřív. Podle některých odborníků by to nemělo být později než v devět. A co je ještě zajímavé?
Nedostatek spánku souvisí s obezitou
Nedostatek spánku násobí produkci leptinu, hormonu tukových buněk, který je pak jedním z podstatných viníků narůstající (dětské) obezity.
4. Dobrý vztah k jídlu
Myslím, že pediatři a výživáři s předepsaným postupem zavádění příkrmů by se na mě asi v tuhle chvíli mohli začít zlobit, ale… jestli někdy porodím druhé dítě, jsem rozhodnutá ignorovat mnohá doporučení.
Od šestého měsíce jsem se doma stresovala s každou lžičkou zeleniny, mixovaného pyré i mléčných kaší.
Moje dítě to nechtělo a já si úzkostlivě připomínala, že na naše „dospělácké“ jídlo je moc malá. Že je to nesmysl, mi došlo až ve chvíli, kdy jsem ji někdy v osmi měsících našla zabořenou do mého talíře s grilovaným lososem, zeleninou a rýží, které mě ani nenapadlo jí nabídnout, protože přece nejdřív musí projít těmi mixovanými věcmi (a naše jídlo je slané a mastné a bůhvíco nevhodného jsem na tom paradoxně super zdravém jídle viděla).
Teorie FINGER FOOD: je lepší dát dětem do ruky žužlat třeba kus brambory. Chce se podobat mámě a tátovi a kus brambory je lepší než lžička s bramborou mixovanou. Navíc to podporuje pozitivní vztah k jídlu.
„Jíst jako máma s tátou“ je totiž velký magnet. A pomáhá to vytvářet pozitivní, tedy zdravý vztah k jídlu mnohem více než hodinové snahy o sezobnutí doporučené lžičky mixovaného příkrmu, o kterém pan doktor říkal, že… Vůbec nezlehčuju vědecké výzkumy, které dospěly k tomu, že středoevropským dětem vyhovuje nejvíc mixovaná zelenina, ovoce, pak kaše atd. Spíš se vám snažím říct, že pokud vám to nejde přes skleničky nebo domácí mixy, nenuťte do toho ani sebe, ani dítě. Není nic horšího než záporný vztah k jídlu. Co jíte, kolik toho jíte i s jakým pocitem… rozhoduje o vaší psychické pohodě, fyzickém zdraví, imunitě i vztahu k sobě.
Jak naučit batole správně jíst?
Jdete příkladem?
Ve všem, co chcete, aby se děti naučily dělat pro své zdraví, musíte jít příkladem. Zavázala jste se sama sobě, že je naučíte jíst zeleninu, ale vy osobně tajně chodíte hlavně na čokoládu? Jednou to budou dělat stejně. Těžko jim můžete diktovat, že si musejí umýt důkladně ruce, když to sama odbudete.
Co děláte vy, budou (ne)dělat děti
Když mají mít děti na kolo helmu, musíte ji mít taky, pokud je potřebujete namazat opalovacím krémem, nemůžete se chtít „připéct“ bez ochranného prostředku, protože… ony to všechno vidí. A cokoli, kde je rozpor mezi tím, co říkáte, a tím, co děláte… pro ně znamená jediné. Buď automaticky rovnou udělají to, co vy, nebo si umanou, že jednou, až budou moct, se na ty vaše rady vykašlou a zase to udělají po vás.