Zdeňka Žádníková: Moje rodinné štěstí

Zdeňka (31) s Andrejkou (3,5) nás uvítaly v krásných šatech, které měly ten den premiéru. Holky se navzájem pěkně nalíčily. Pak už mohlo nastat velké focení, na které se malá parádnice už několik dní tolik těšila...
Zdeňka Žádníková: Moje rodinné štěstí
Zdeňka se vdávala v době, kdy čekala Andrejku. Tvrdí, že kdyby nepotkala toho pravého, je určitě ještě svobodná, singl a bez dětí. Ale Radek je hodný táta. V červnu se rodině Žádníkových narodí druhé miminko.

Ještě nedávno jste další dítě neplánovala.
Věřím, že dítě si svoje rodiče vybírá. Tak si nás naše další miminko vybralo. Nebylo to úplně plánované, ale jsem moc ráda. Nás třeba napadne, že miminko ano, a najednou zjistíme, že už jsem těhotná. Už máme vždycky zaděláno. (smích) Můj muž se na mě zřejmě podívá delším pohledem a je to.
 
Andrejko, chceš ségru, nebo bráchu?
Já chci ségru a taťka bráchu.
 
A maminka?
Mně je to teď jedno. Protože chceme mít tři děti. Jak říká kolegyně Lenka Termerová: ‚To je teprve republika!‘ Teď tři děti a potom se konečně vyspat a odpočívat. Když jsme hodně unaveni, sedneme si s mým mužem a on se ‚opaluje‘ v cestovních katalozích. A říká: ‚Sem pojedem, to je na důchod ideální!
Andrejka byla s maminkou na ultrazvuku a prý miminko i viděla. Máme skvělého primáře Chmela a doktora Vlka, líčí Zdeňka. Andrejka se ho zeptala: ‚Už jsi sezlal babičku?'
 
Je průběh druhého těhotenství stejný?
Mám méně času si ho užívat a zároveň se tolik nepozoruju, což je výhoda.
 
Máte strach z porodu?
Už vím, co mě čeká, že to strašně bolí, ale že to je bolest, která končí. Teď skončí rychleji. Poprvé trvala dva dny a musím říct, že jsem toho měla plný zuby a řekla jsem, že už nikdy. Jsem poučena a vím, že člověk si nesmí tu bolest povolit do hlavy, musí ji vnímat pozitivně, ne jako nepřítele. Na konci všeho vás čeká vaše miminko. Nechtěla jsem epidurální anestezii a teď to taky zkusím zvládnout bez chemie, uvidíme. Uklidňuje mě, že budu mít vedle sebe profíky a budu v dobrých rukou. Když jsme čekali Andrejku, nastudovala jsem snad všechny české porodnice, chtěla jsem alternativní způsob porodu. Ale můj muž mě diplomaticky nasměroval na to, že komfort matky je míň důležitý než to, že když se cokoli stane, tak aby dítě mělo veškerý servis a odbornou lékařskou péči. U Andrejky se nám to velmi vyplatilo.
 
Andrejka křičí: „Mami, mami!“ a ukazuje hračku. Zdeňka jí říká, aby přinesla panenku, co dostala k Vánocům. A vypráví: Udělali jsme obchod s Ježíškem. Protože pořád pila jenom z flaštičky. Tak jsme zabalili vánoční balíček, do něho jsme dali všechny flaštičky a dudlíky a napsali jsme JEŽÍŠEK. Andrejka za to chtěla od Ježíška panenku. Dostala ji a na flašku si ani nevzpomněla. On splnil svoje slovo, ona splnila svoje slovo a bylo to. Fascinovalo mě, že pravidla fungujou už ve třech a půl letech! Jen paní na poště se divila.
 
Byl to váš nápad?
Trochu jsem využila té její touhy po panence. A ještě jedna věc funguje stoprocentně – když sebou Andrejka řízla v obchodě na zem a dupala, že něco chce, začala jsem se smát: ‚Andrejko, ještě támhleta paní tě neslyší, no přidej a až dokončíš ten výstup, tak já jsem u pokladny.‘ A odešla jsem. Zabralo to okamžitě. Četba odborné literatury se pro tentokrát vyplatila. Doporučuji!
 
Andrejka uspává svoji Anabelku, panenka pláče, dítě švitoří. Zdeňka ho úspěšně posílá uklidnit panenku do pokojíčku. Vysvětluje: Tenhle způsob jsem taky našla v knížkách. Bohužel už nemám maminku, nemůžu se jí zeptat asi tak na tisíc věcí. Tím pádem jsem si nakoupila spoustu knížek. Ptala jsem se i mojí paní profesorky na flétnu, která má dvě děti, jak to zvládala. A ona říkala, že nejdůležitější je být ve výchově důsledný. Na Andreu to funguje. Když vzteklému dítěti rodiče povolí, je to strašná škoda. Když dětem nevymezíte hranice, tak jsou vlastně zmatené, potřebují je.
 
Jak jste dorostla bez mámy?
Velmi rychle se stanete dospělou. Nikomu to nepřeju.
 
Vadí vám starosti při práci?
Ne, ne. Já to odděluju. A snažím se před zkoušením chodit ráno cvičit, abych se nastartovala.
 
I v těhotenství?
Teď dělám spíš strečink, gravidjógu. Dál mě tělo nepustí a já ho respektuju. Ptají se mě, jak snáším, že se rozrůstám. Přijde mi podivné snášet něco přirozeného. Budu-li chtít, dostanu se po porodu do formy za tři měsíce. Já to nesnáším, já si to užívám! Vždyť je to párkrát za život.
 
Jak to bylo po Andrejce?
Po ní jsem naopak zhubla 7 kilo, protože jsem dlouho kojila a to máte energetický výdej jako horník. Moc jsem se nepřecpávala, byl frmol kolem miminka. Ale je dobré nepočítat s tím, že to bude stejné. Stejně jako si říkám, že miminko může být na rozdíl od Andrejky raubíř. Zlaté pravidlo zní, že když miminko spí, já spím taky. Neuklízím, nevařím, nežehlím. V tom už jsme s mužem poučeni.
 
Těhotenství vám sluší.
Jo? Hele, Andrej, obrací se Zdeňka na dcerku. Teta mě pochválila. Uděláme jí čaj, jo? Dáme do něho takovou dobrůtku. Zavařené ovoce, co mi donesla kamarádka Dita.
 
Čaj opravdu chutnal. V létě mají s kamarádkou, která taky porodí, domluvené, že mužům svěří kočárky a budou zavařovat. Žádníkovi však brzy čeká ještě jedna důležitá životní etapa. Stěhování do nového domu. Současné bydlení už nevyhovuje. V ložnici jsou například tři postele vedle sebe. Dvě velké a malá pro Andrejku.
 
Spíte ve třech?
Odmalička. Ráno je budíček!
 
Budete spát i ve čtyřech?
Ne, protože se nevyspím. Andrejka se hne a já jsem vzhůru. Těším se, že v domečku bude mít svůj pokojík.
 
Byla Andrejka spavé mimčo?
Ne, kojila jsem do 14 měsíců.
 
Mezi věcmi připravenými na stěhování stojí malovaná truhla. Je v ní oblečení pro miminko. Autor kreseb pan Škrlík z Chrudimi nakreslí v novém domečku Žádníkových na strop letní oblohu a na zeď slunečnice. Podlaha bude zelená, marmoleum nebo dlažba, aby děcka mohla v klidu řádit.
 
Andrejka se na miminko hrozně těší, říká Zdeňka. Připravuju ji na to, že ze začátku s ním bude trochu nuda. Ptá se holčičky: Co všechno ho naučíš? Chodit, říkat pivo, blbnout. Budeme mu dělat masáž. To má Andrejka ráda, chodila jsem s ní na masáže kojenců. A teď si je užívá. Když ji vykoupu a řeknu, že bude masáž, ona: ‚Bájo.‘ Táta nám závidí, ale Andrejka mu říká: ‚Ty seš chlupatej. To by se maminka nadřela!‘
 
Co tě ještě baví, Andrejko?
Minidisko, odpovídá Andrejka.
Zdeňka vyzvídá: A kam chodíš na minidisko? S tatínkem u moříčka, viď? Bydlíme tam a dáváme si tam pálečky, doplňuje Andrejka. Zdeňka, která je zastánkyní zdravé stravy, vysvětluje: Byla jsem tři dny mimo, přijela jsem a Andrejka říkala: ‚Měli jsme se báječně. Tatínek mi láno dělal pálečky a vajíčka, to, co ty nemáš láda, a bylo to báječný. (smích)
 
Zdeňko, mlsání s taťkou nevadí?
V sobotu ráno, když jim udělám kakao, tak Andrejka budí Radka: ‚Tatínku, doblý láno, vstávej, vstávej, maminka nám udělala to výbolný kakao!‘ A pak mu dodá šeptem do ucha: ‚A teď si uvaříme ty pálečky.‘ (smích) Andrejka ráda zpívá, lyžuje a kouká s taťkou na sport. Drží pěstičky, a když se nedaří a tatínek je smutný, přijde a pohladí ho: Tatínku, to je jenom spolt! A to je pro mě rodinné štěstí, říká s úsměvem Zdeňka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře