Závislá na jednom účtu

Většina žen na mateřské či rodičovské dovolené se shoduje na tom, že tou skutečnou tikající bombou ve vztahu je ekonomická podřízenost a finanční závislost na partnerovi.
Závislá na jednom účtu
Kromě jiného zažíváme úplně novou zkušenost s penězi. Dosud jsme měly vždycky své vlastní prostředky, o kterých jsme rozhodovaly samy. S partnerským soužitím přišly dohody na téma: já půlku na nájem, ty půlku na nájem apod. Stále však zůstával prostor k manévrování: to, co mi říkáš, můžu, ale nemusím akceptovat. Najednou se však na přechodnou dobu náš statut změní: mateřská je určena pro nás a dítě, ale mnoho toho za ni nekoupíme...

Když dva mluví o tomtéž...
I u párů, které se navenek jeví jako vzorné, se hodnocení jedné a téže situace jeví pozoruhodně rozdílně. „Dodnes mi je líto, že jsem nepřesvědčil manželku ještě ke třetímu dítěti,“ rozplýval se šestatřicetiletý kamarád Tomáš, když jsem sháněla při psaní tohoto článku páry, které by se veřejně podělily o své zážitky na mateřské. Zatímco Tomáš pěl ódy na to, jak sice peněz moc nebylo, ale jinak vládla pohoda, žena Mirka za jeho zády „házela obličeje“. Mezi čtyřma očima se pak svěřila, že si s prvním dítětem ještě uměla představit, jak vedle péče o ně přispěje „svou troškou do mlýna“. Ten pocit, že „kdyby chtěla, tak by mohla“, jí bohatě stačil.
 
„S Rozárkou jsem už finanční závislost překusovala ztuha.Říkala jsem si, že dva roky to ještě nějak vydržím. Samozřejmě že Tomášovi se ta doba zdá skoro idylická. Když víte, že byste bez manželova příjmu neměla ani na nájem, tak i když nechcete, chováte se podvědomě tak, abyste nějakým svým názorem nevyvolávala napětí... Neměli jsme zásadně odlišné názory na věc výrazně často. Ale dost na to, abych odolala jeho nápadu na třetí dítě. Spadla by klec: na řadu let bych si bez jeho platu ani neškrtla a nejsem si úplně jistá, jestli by vědomí, že mne má ,pojištěnou‘, tak úplně zvládl. Tomuto patriarchálnímu pokušení ,Já tě živím, hubu drž!‘ odolá podle mě málokterý muž.“

Na prvním místě… a zase ty prachy
„V hitparádě rodinných hádanic a výčitek stojí diskuze okolo rodinného hospodaření tradičně na prvních příčkách,“ tvrdí olomoucký klinický psycholog Adam Suchý a pokračuje. „Během mateřské a rodičovské dovolené se třecí plochy ještě znásobují. Takže pokud se partneři nedokázali na společných financích dohodnout ještě před narozením dítěte, budou zřejmě vystaveni o něco krutější zkoušce než ti, kteří našli již dříve v otázce peněz společnou řeč.“
Právě ve vzájemné komunikaci spočívá podle něj pověstný kámen úrazu. Muži a ženy totiž mají úplně jiné představy o utrácení. Žena se samozřejmě cítí poníženě a podřízeně, když musí prosit o každou korunu. Ještě větší potíž ale nastává, když o totéž žádá i další den. Manžel, který nemá žádnou nebo jen mlhavou představu o cenách ženského a dětského zboží, si připadá poněkud zneužitě, jako oslíček otřes se, který chodí do práce jen proto, aby doma vyklopil obsah kapes na stůl. A stejně to není nikdy dost. Jak z toho ale ven?

Klepněte pro větší obrázekMluvte: o penězích i pocitech
„Jedna rovina je emoční, druhá praktická,“ sděluje psycholog a pokračuje. „Je důležité seznámit partnera se svými pocity a myšlenkami, nikoli formou obviňování (Jsi sobec a peníze mi dáváš na příděl jako puberťákovi.), ale formou sdělení o sobě: ,Tenhle způsob hospodaření mě hrozně ponižuje a trápí. Připadám si hrozně nesvobodná.‘ Také muž by měl dostat prostor pro to, aby si zanadával na pitomou práci a na své vlastní pocity soumara, který se snaží uživit novou rodinu a vlastně moc neví, jak na to. Má strach, zda v téhle zkoušce obstojí. Navíc manželčino srovnávání třeba s výdělkem generálního ředitele ČEZ či movitějšího kamaráda na sebeúctě nepřidá.
 
„Za velkou částí mužských nadávek na výši utracených peněz je totiž naše obava a starost o ekonomický osud rodiny,“ bere si opět slovo psycholog. „Což ovšem bohužel dáváme málokdy najevo přímo. A když se nám svírá žaludek, protože v naší firmě probíhá reorganizace, inflace stoupá a po pěti letech jsou splaceny z hypotéky sotva úroky, vypadá to, že všichni včetně vlastní ženy chtějí jen prachy, prachy, prachy. Muž se cítí… zneužívaný. Až se lekne, když ho toto slůvko napadne poprvé.“

Rozum a cit bez romantiky
Pokud se nechcete vesele prohádat k neveselému rozvodu, přestaňte… srovnávat. Optimální podoba finančního systému v rodině fungující z jednoho platu vypadá tak, že existuje společná pokladna. Přičemž je stanoveno, kdo za který úsek nese odpovědnost a kolik je na to k dispozici. Ke společné pokladně by měl mít každý z partnerů jakési osobní kapesné, které ten druhý nijak nehlídá ani nekontroluje. Vhodná je i výměna rolí, třeba na jeden dva měsíce, kdy si muž vyzkouší, zač je toho loket být doma v celodenním zápřahu s dítětem a s přídělem peněz, a žena zase stres ze zaměstnání s vědomím „závisí na mne partner a děti...“. Bylo by to poučné, leč v tuzemsku nerealizovatelné, takže musí postačit krátkodobé testy. Prostě vyslat samotného muže na rodinný nákup týdenních potřeb do domácnosti – jídlem počínaje a plínkami a všelijakými krémy a zásypy konče. Pokud to doteď kráčelo zcela mimo něj, zcela jistě se vrátí šokovaný a některé ze svých představ přehodnotí. V době počítačů a internetu je také snazší hledat přivýdělky z domova, které mohou pomoci rodinnému rozpočtu. Nejdůležitější je však mluvit spolu a nepřestávat hledat kompromisy, protože jen tak se může vztah posunout dál bez větších a bolestnějších ztrát.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře