Zánět středního ucha

Ouška našich dětí se nejčastěji budí v noci. Co naplat – jedeme do nemocnice…
Zánět středního ucha
Pokud jste dosud neměli to štěstí, že vaše dítě potkal zánět středního ucha, můžete si gratulovat. Vzít jeho trápení na sebe nemůžete, a tak nezbývá, než se snažit aspoň trochu mu ulevit. Jak? Jet v noci na pohotovost, nebo zkusit nějakou tu „babskou“ radu? Na vaše otázky má odpověď lékařka Maja Stříteská.

Jsou záněty středního ucha dědičné? Když ho měl jedenáctkrát po sobě otec, budou ho mít i děti?
Já sama v dětství prodělala mezi prvním a druhým rokem zánět středouší asi dvanáctkrát, ve 2,5 letech jsem šla na odstranění nosní mandle. Mé dceři je teď 2,5 roku, prodělala již několik viróz s rýmou a musím „zaťukat“ – do oušek se jí to zatím nedostalo. Je to spíše o tom, že za nás se dříve moc nedělala osvěta o tom, jak středoušní zánět vzniká. Že nejdůležitější a stěžejní je péče o nosánek s rýmou, že ani žádná antibiotika nezabrání tomu, aby se hlen (infekční či neinfekční) dostal při rýmě či špatné technice smrkání přes Eustachovu trubici (ET) z nosohltanu do středouší. Naštěstí, kdo dnes ví, má velkou šanci se středoušnímu zánětu „vyhnout“. A to i díky lékům, jež tlumí patologické reakce u dětí, jako jsou třeba antihistaminika. Většina dětí, které se dostanou do mé čekárny s laryngitidou (zánět hrtanu) po hospitalizaci, nebrala před záchvatem dušnosti žádná antihistaminika. I to o něčem svědčí…

Říká se, že zánět středního ucha mívají většinou chlapci…
To moc v ordinaci nesleduji, zdá se mi, že mě tam navštěvují obě pohlaví stejně. Ani žádná práce na to, že by bylo více nemocných chlapců, neexistuje. Ale možná je pravda, že chlapce je těžké „udržet v klidu“. Lítají téměř se zápalem plic jak „utržení ze řetězu“ a pak mohou mít sklon ke chronicitám. 
 
Je lepší nechat při zánětu ouško prasknout, nebo je včas píchnout? Prý když se „nepíchne“, zahojí se samo…
Lepší je přijít hned s prvními náznaky středoušního zánětu – zalehlá ouška, občas v nich píchne, ptát se neustále dítěte na bolest uší. To se pak dá vyléčit, často i bez antibiotik i bez jakéhokoli instrumentálního zásahu. Stále platí, že šetrná paracentéza při „hrozném“ nálezu na bubínku je lepší. Především proto, aby polevil středoušní tlak patologické sekrece na vnitřní ucho (orgán sluchu a rovnováhy) a na sklípkový systém za uchem. Pokud by byl totiž bubínek hodně odolný tlaku, ostatní struktury za ním by už mohly mít velký problém… Jinak, praskne-li dítěti samovolně bubínek (od bolestí po prasknutí řádově pár hodin – výtok z ucha a úleva je překvapením) dřív než stihnete na ORL, nic se neděje. Jestliže to proběhne takto rychle, většinou to je „akurátní“ bubínek, který si zavčasu „ulevil“ – udělá se na něm třeba i jen vlásková trhlina, která dobře zaroste. To, co nás učili o potrhaném bubínku, není až tak docela jednoznačné. Může se to stát i u „odolného“ bubínku, který vydrží dlouho velký tlak, až ho ten tlak pomalu plošně „nahlodá“, aby vůbec praskl. Pak by tam mohly být plošnější macerace či nekrózy na bubínku (jizva poté může být větší, nehezká).
 
Bolí opravdu při zánětu středního ucha zatahání za boltec ouška?
U dítěte, které nemluví (tedy do jednoho roku), je příznakem horečka spolu se saháním si na ouško, taháním za boltec a pláčem, neklid – jde to vcelku dobře poznat. Navíc pediatr u každé nevysvětlitelné horečky kojence musí zkontrolovat obě ouška…
 
Klepněte pro větší obrázek 

„Bolavé ucho“ je noční záležitost. Je to proto, že na něm dítě leží?

Často to doopravdy kulminuje v noci – přes den si dítko občasného píchnutí či narůstající tlakové bolesti v oušku tolik nevšimne a po ulehnutí, při lepším prokrvení oblasti hlavy, to teprve „začne“ – tepavá bolest hlavy, hučení v oušku, stoupající teplota atd.

Když se u miminka v noci rozjede zánět středního ucha, je třeba zajet rovnou na pohotovost do nemocnice?

Záleží na tom, o jak staré dítě jde. Do dvou let určitě raději ihned zajet na pohotovost, u starších, a především zkušenějších, už maminka tak trochu pozná… Obecně raději s prvním zánětem vždy hned zajet, postupně, během kontrol, se rodiče do pozorování varovných příznaků zaškolí…

Dříve se doporučovalo vykapávat propíchnuté ouško kysličníkem. Je taková dezinfekce vůbec potřeba?
To není dezinfekce, to je jen mechanická očista zvukovodu při výtoku ze středouší (po propíchnutí nebo po samovolné perforaci bubínku). Často totiž dojde ještě k sekundární, následné infekci zvukovodu, a to bolí taky jako pes a lékaři to znemožní pohled na bubínek… Pokud stále něco z ouška teče, může se občas prokápnout odvarem z řepíku a třeba i peroxidem. Já to ale „svým dětem“ moc neradím, raději si je zvu často na kontroly a ouška jim čistím sama…
 
Za zánět středního ucha prý může rýma a to, že nefunguje smrkání. Co říkáte na odsávačky na vysavači?
Já mám ráda právě odsávačky na vysavač. U těch na nádech mi většinou v nejdůležitější chvíli došel dech – potřebujete totiž odsávat rychle a účelně. Zvednout špičku nosíku a rychle, během pár sekund odsát, pokud ještě „slyšíte“ chrčení s dechem, zopakovat. Ale důležité je – ne nasucho!, především po ránu, kdy jsou tam zaschlé hleny po dlouhé noci. Nejdřív nos prokapat solným sprejem, chvíli nechat „uvnitř“, teprve potom odsávat – vždy jen „namokro“!

Zbavit se rýmy, to je někdy zádrhel. Jedna babská rada praví, že fantasticky funguje mateřské mléko. Stačí několikrát nakapat do nosánku...

To sice znám, ale na dceři jsem to nezkoušela. Jí stačila Vincentka – nosní sprej. Pokud se rýma „zarazí“, pomohou Urbanovy reflexní koupele. To se dá jeden lavor s velmi teplou vodou (ale ne na opaření!) na stůl, druhý na zem, dítě si sedne (třeba k čtení pohádek), dá ruce po lokty do horního lavoru a tlapky nohou do dolního… Stačí 15 minut a uvidíte, jak mu poteče rýma z nosu. Máte-li doma neposedu, který koupele nevydrží, zkuste mu chvíli ve sprše teplou vodou masírovat ruce a nožky.

Při zánětu středního ucha se užívají antibiotika. Co jiná možnost?

Nehnisavý virový zánět se bez antibiotik obejde. Pokud je bakteriální, jsou bohužel antibiotika nutná (mozek je blízko…). Přírodních preparátů i homeopatik najdete v lékárně dost, nic proti nim nemám, zkusit se může všechno. Ale dá se to „ukočírovat“ i bez nich, pokud se o rýmu a nosík staráte co nejvíc. A v případě, že se zánět i přes veškerou snahu častěji opakuje, mohou pomoci například enzymy (Wobenzym). Přeji všem děti bez bolavých oušek.
 
Text: Maja Stříteská
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře