Přijde to zcela znenadání. Z dětského koutku či pokoje se najednou začnou linout zvláštní zvuky. To si vaše ratolest právě začala zpívat. Zpočátku se její pokusy podobají spíše broukání, někdy spíš vypadají jako vytí, často bývají provázeny radostným plácáním do ohrádky, postýlky nebo hrnců, které jste jí půjčili. Hudební sklony se prostě mohou projevovat různým způsobem. A tyhle schopnosti je třeba začít podporovat a rozvíjet. Jak? Především bychom měli dítěti sami co nejčastěji zpívat. Všechno, co nás jen napadne. Večer ale bychom měli zvolit klidný, tichý repertoár, nějaké ukolébavky určitě známe z dětství. Není důležité, že nejsme vynikající zpěváci, ani to, že ne úplně čistě intonujeme. Psychologové by nám potvrdili, že dítě potřebuje slyšet nejen matčinu řeč, ale také její zpěv - bez ohledu na její pěvecké schopnosti. Jakmile dítě uslyší, že zpíváme, za chvilku se k nám bude snažit přidat. A když začne zpívat svoje la-la-la, přidejme se a opakujme melodii a slabiky po něm. Po chvíli se však pokusíme změnit rytmus. Dítě rychle pochopí, že si s ním hrajeme, bude napodobovat náš rytmus nebo si vymyslí jiný popěvek. A to je ta pravá chvíle, abychom se k němu přidali zase my. Tak se dítě učí zapamatovávat si, slyšet, opakovat, dodržovat určitá pravidla. A to je důležité nejen pro zpěv. Určitě však zatím od něj nemůžeme čekat nějakou složitou melodii. Ale přijde chvilka, kdy zaznamenáme, že se snaží intonovat – že pořád nevydává jeden tón. A někdy nás překvapí neuvěřitelnými „afrorytmy“ a zvuky, o nichž ani nebudeme vědět, jak je tvoří. Ale to patří k věci.
Dej mi ty housle!
Dítě také rádo poslouchá, když pustíme hudbu. Obvyklou klasiku nebo dětské písničky. A snaží se přidat k tomu, co slyší. Když doma starší sourozenec vezme do ruky housličky a začne vyluzovat smyčcem zvuky, budou se mu líbit, i kdyby zněly dospělým sebehrozněji. Zákonitě se po nich bude natahovat, aby si to také vyzkoušelo. A někdy se dokonce pokusí o tanec.
Můžete si také vyzkoušet, že když dítě začne zlobit a vy přijdete s bubnováním na bubínek, rázem je po špatné náladě. Dítě je zaujaté, soustředí se, sleduje paličky a poslouchá. Obdobný vliv může mít na dítě třeba kytara. Někteří odborníci radí, aby dítě nebylo zahrnováno hudebními nástroji z hračkářství - dobrým společníkem je skutečný hudební nástroj. Dítě by totiž mělo slyšet kvalitní tóny. Necháme je dotýkat se paliček i strun, necháme ho ručkama se opírat do syntetyzátoru. Nejcennější ale je, když „muzicírují“ všichni společně.
Samozřejmě ne v každé rodině jsou po ruce hudební nástroje a kupovat „jen tak“ ty drahé nemá smysl. Ale píšťalka, nejobyčejnější flétnička nebo hrací strojek nepředstavují tak obrovské výdaje. Uvidíte, že se jich dítě chopí s radostí – a navíc zjistíte, že je to velmi zdravé pro jeho plíce. Smysl nemá kupovat drahé nástroje a pak je dětem půjčovat jen svátečně. To opravdu k ničemu nevede.
Učíme je nenásilně
Pokud hudba vzbudila u dítěte skutečně zájem, můžeme si trochu hudební výchovy zavést do každodenního pořádku. Samozřejmě si při tom budeme hrát.
Schovejte se a zapískejte na píšťalku, zabrnkejte na klavír, zabubnujte po stole a nechte ho uhádnout, na co jste hráli. Požádejte ho, aby to po vás zopakovalo. Těmi nejjednoduššími nástroji jsou bubínek a zvoneček. Ty by mohlo mít dítě pořád poruce. Také můžete každý den zazpívat stejnou písničku a k tomu do rytmu bubnovat a zvonit. Brzy si dítě zapamatuje, v který moment po kterém nástroji sáhnout. Zejména pro rozvíjení hudební paměti a rytmu je tenhle postup velmi dobrý. Na klávesách dítěti ukážeme, kde chodí medvěd a kde zpívá ptáček. A ty klávesy uprostřed – tam skáče zajíček, trochu jinak liška a jinak vlk. A pak bude brzy stačit, když řeknete: „Kde tady zpívá ptáček? A kde chodí medvěd?“ A dítě si poradí s klaviaturou samo.
Je dost muzikální?
Důležité pro rozvíjení muzikálnosti jsou říkanky a popěvky, rytmické členění textu. „Paci, paci, pacičky, cib-cib-cibulenka…“, určitě si vybavíte i další. Taková písnička „Běží liška k Táboru…“ je znamenitá pro vytváření citu pro rytmus. To, co mají děti opravdu rády, je, když jim pustíte hudbu a necháte je malovat. Uvidíte, že i při „klasice“ vytvoří nádherné barevné kompozice. A když je necháte namočit prstík do barvy a do rytmu dělat skvrny na bílý papír, máte o zábavu postaráno. Pomalu můžete začít vyprávět, co hudba zobrazuje – fičí vítr, padá sníh, teče voda… Výška tónů může zase připomínat určité zvířátko: nízké tóny medvěda, vysoké ptáky, rychlé zajíce. Samozřejmě že si pro tuhle zábavu musíte udělat čas - ale určitě se vám to vyplatí. Koneckonců stačí každý den pár minut a navíc nepotřebujete žádnou zvláštní průpravu. Možná vám nevyroste znamenitý muzikant, ale radost vám ty chvilky přinesou určitě.
Co radí odborník
„To je přece ‚Skákal pes přes oves...‘ radují se rodiče, když se dítěti podaří vybrnkat jednoduchou melodii. A hned mají pocit, že mají doma virtuosa, který to někam dotáhne - zvlášť když se hudbou sami zabývají. Říká se sice, že jablko nepadá daleko od stromu, ale ne vždy musí dítě hudební sluch a lásku k hudbě po nás rodičích zdědit. Nemá-li k hraní na hudební nástroj vlohy, ani hodiny nepřinesou výsledky, naopak je jen otráví. Ale jaký nástroj zvolit, má-li na to buňky?
„Výběru hudebního nástroje,“ říká lektorka hudby Hana Večerková, „předchází příprava dítěte na jeho přijetí. Začíná totiž rozvojem smyslu pro tóny, cvičením hudebního sluchu a rytmu. Již dlouho se připomíná zpěv maminek u kolébky. Byla to nenásilná, přirozená výuka, která se mírně dohání v mateřských školách a kroužcích. To ovšem těžko nahrazuje radost z hudby prožívané v rodině. I talent, má-li přinést užitek, potřebuje rozvíjet.“
Kolem 4 let přicházejí hudební nástroje spíše pro potřebu podpořit zpěv. Nejprve rytmické, které nahrazují vařečky a hrnce. Později zkoušíme melodie na různé píšťalky. Zobcové flétny plní výchovnou funkci již od 4 let.
Kolem 5 let můžeme zařazovat klávesové nástroje. Přimlouvám se za akustické nástroje, elektrické si děti přidají samy. Smyčcové nástroje vyžadují dobrý sluch, bez porady odborníka se neobejdeme.
Ve školním věku zařazujeme podle velikosti ruky kytaru, oblíbený nástroj také pro doprovod písní všeho druhu. Pro toho, kdo chce hrát akordický doprovod, je vhodné také cvičit sluch. Bez zpěvu je trénink akordů nuda.
Od útlého věku je vhodná porada nebo pomoc odborníka. Je dobré, když si dítě vybere typ nástroje samo. Ovšem je třeba vzít v úvahu, že je dítě stejně do jisté míry ovlivněno tím, co vidí kolem sebe. Je určitě lepší dítě nenápadně směrovat k určitému vhodnému nástroji po zjištění jeho schopností a možností. Uchráníme jej tak totiž mnoha zklamání. Podobné je i hledání vhodného učitele, vlídného a náročného odborníka, který povede dítě citlivě a svědomitě.
Základní umělecké školy jsou vhodné pro talentované děti, jež zvládnou nároky, jsou schopné skládat zkoušky a vystupovat na koncertech. Pro ostatní děti volíme raději zájmové kroužky či soukromou individuální péči. Jinak platí o hudební výuce stejné zásady jako v jiných oblastech. Lepší nenutit, ale pozitivně motivovat. Určitě se nevyhneme přísnosti v době krize. Ta nastává i u talentů, je nutné je podpořit dobrým zázemím.
Nástroj na míru
Koupit dítěti vhodný hudební nástroj není problém, vždy však záleží na tom, kolik do něj hodláme investovat. Ceny těch „nejjednodušších“, ale přitom už „slušných“ se v jednotlivých obchodech od sebe poněkud liší (cena kytary např. o 300 korun). U těch dražších záleží na povrchové úpravě a na dalších okolnostech. Kupujete-li dítěti hudební nástroj, neberte v úvahu pouze jeho věk, ale řiďte se i tím, jak je velké. Někdy je lepší vzít je do obchodu s sebou, aby si ho ozkoušelo. A co leváci? Mají také šanci? Určitě, například na kytaře se jenom přehodí struny.
Ceny:
Orfony, jako jsou triangl, tamburína, bubínek, a s nimiž si mohou hrát děti nejrůznějšího věku: podle velikosti od 100 do 300 Kč.
Flétna Yamaha YRS - 24 B pro děti od 4 do 5 let: 280 Kč
Flétna AULOS 205 - pro mladší školní děti: asi 480 Kč
Kytara (1/8 ) od českého Strunal pro předškolní a školní děti: 1490 Kč
Kytara překližková (1/8) pro děti od 4 do 6 let: kolem 1500 Kč
Kytara (1/2) pro děti od 6 do 8 let: 1690 Kč
Kytara (3/4): pro děti od 8 do 10 let: 1790 Kč
Housličky (1/8) pro děti kolem 4 let: 2500 + 1190 Kč (smyčec) + 990 Kč (pouzdro)
Housličky (1/4) pro děti od 4 do 6 let: 2500 + 1190 Kč (smyčec) + 990 Kč (pouzdro)
Housle (1/2) pro děti od 6 do 8 let: 2790 Kč + 1300 Kč (smyčec) + 1100 korun (pouzdro)
Piano Petrof L1, výška nástroje 118 cm: kolem 72 000 Kč. K dostání jsou nástroje o něco levnější, ale i o hodně dražší. Nástroj můžete koupit i v bazaru hudebních nástrojů. Pokud zavítáte do některého z těch solidních, najdete i tam odborníky, kteří vám s výběrem poradí. Půjčit nástroj si můžete od známých, jejichž děti už z něho „vyrostly“, případně v obchodě s hudebními nástroji - piano vás přijde měsíčně asi na 1750 Kč.