[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když dojde na konkrétní věci, prim hrává nočník a debata, kdy na něj začít děti vysazovat, protože "vy jste byli už v roce bez plen". My do téhle soutěže nejdeme, protože nás přesvědčily výzkumy o tom, že naprostá většina dětí – čest výjimkám – v roce a často ani ve dvou nemá natolik vyzrálý nervový systém, aby pochopily a hlavně dokázaly ovládat koncept vylučování. A taky si trochu myslíme, že "bez plen" může znamenat spoustu mokrého oblečení i podlah stejně jako nemožnost někam cestovat a podobně. Nicméně, uznáváme, že látkové pleny, nevýkonné pračky a žádné sušičky člověka donutí k jinému pohledu na plenky než dnešní papírovky.
Je pravda, že své děti chováme a nosíme mnohem více, než to bylo ještě celkem nedávno obvyklé. A ne, nebojíme se, že budou rozmazlené, protože to, že naplníme jejich (a nakonec i svou, vždyť je to tak příjemné) přirozenou potřebu vzájemného blízkého kontaktu, je rozmazlit nemůže. Dobře, nějaký čas budou, zejména coby kojenci a batolata, bažit po naší blízkosti na rozdíl od dětí, které na ni rezignovaly, ale výsledkem je sebejisté a samostatné dítě navazující na první pevný vztah, který mělo a má s rodiči.
Táta, který přebaluje dítě, není žádný chudák, stejně jako není chudák ten, který je s potomky na rodičovské dovolené. Zvládne to stejně dobře jako matka, i když různé situace oba rodiče řeší odlišně, což ale vůbec nevadí, naopak. Takže budeme rádi, když ho nebudete litovat a nám matkám vyčítat, do čeho jsme ho to uvrhly.
"Ty ho neplácneš?" Neplácnu, protože děti bít nechceme, stejně jako nebijeme své sousedy nebo kolegy v práci, když nás něčím vytočí. A taky protože si myslím, že násilí plodí jen násilí a my bychom potomkům rádi ukázali jiný způsob řešení konfliktů. Ono to sice vypadá, že dobře použitá rána může spor vyřešit rychle, ale tak to vůbec není. Článek pokračuje ZDE.