Vymazlete si své dítě

Mazlíte se se svými dětmi ráda? A občas za to sklízíte kritiku? Mazlení totiž bývá často trnem v oku zastáncům tvrdší výchovy. Podle nich totiž dělá z našich dětí rozmazlence bez sebekázně. Jenže je to pravda?
Vymazlete si své dítě
Nebabrej se s ním. Nesmíš ho zbytečně chovat, aby si nezvyklo. Ne abys ho brala do náručí hned, jak k Tobě vztáhne ruce. Přestaň s tím „ocumláváním“, nebude z něj pořádný chlap. Nech ho vyřvat, ať si zvyká, objímání nic nespraví jen ho rozmazlíš. Podobné reakce zejména starší generace vyslechla nejedna maminka, která si „dovolila“ své dítě hýčkat víc než je v duchu spartanské výchovy zdrávo. A bohužel mýty kolem tzv. zbytečného mazlení přetrvávají dodnes.
 
„Bez obalu přiznávám, že jsem mazlící typ. Někdy ani nevím, jestli se objímat potřebuji víc já nebo Vaneska,“ směje se třiatřicetiletá maminka Martina Krumbachová a pokračuje: „Odmalička se jí snažím hodně chovat, mazlit se s ní, dávat jí najevo lásku. Nevidím v tom nic špatného, naopak. To jsem ovšem narazila, a bohužel u vlastního muže. Ten považuje fyzický kontakt s děckem za zcela zbytečný. Dlouho jsem to nechápala, než k nám po narození Vanesky dorazila moje tchyně. Už od dveří se do mě pustila. Proč prý malou nosím v šátku, mám jí raději šoupnout do postele, ať si nezvyká. A když začne plakat, pěkně nechat i trochu vyřvat, žádné rozmazlování.“
 
Dost podobnou zkušenost má i osmadvacetiletá maminka dvojčat Nataša Brodská, která se s nepochopením setkala dokonce u své maminky. „Co se kluci narodili, mamka mne jen kritizovala. Prý jsem na ně moc měkká, jak je možné, že s nimi spím v jedné posteli, proč se s nimi tak často „muchlám“, že budou nesamostatní. Když pak povyrostli, bylo to ještě horší, to už vůbec žádný fyzický kontakt nebyl podle ní správný – protože jsou to chlapi. Ale pro mě stejně jako pro mé kluky je objímání, pochování a časté mazlení prostě přirozené. Naopak svým chladným přístupem ztratila hodně moje maminka. Kluci jí jako babičku moc neberou a raději jezdí k té od manžela.“
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Přemazleno? Nelze
Možná je to pozůstatek ještě rakousko-uherského drilu, že v našich končinách se moc nemazlíme. Tělesné kontakty, a to bohužel i ty směrem k dětem, se považují za něco nepatřičného. „Dlouho u nás převažoval mýtus, že mazlením se vychovávají z dětí přecitlivělá klubíčka nervů bez sebekázně. Lepší to měly ještě holčičky, ale u kluků nepřicházelo objímání a jakékoli citové projevy vůbec v úvahu, jinak by se z něj nestal pořádný chlap. Tyto argumenty jsou ale směšné, nemají žádný racionální základ. Nejnovější výzkumy naopak prokázaly, že z dětí, kterým nebyla dostatečně projevována láska, se stávají citově deprivovaní jedinci. Jako takoví se v dospělosti cítí méněcenní, špatně navazují vztahy, nechávají se často využívat, protože ochotně následují každého, kdo jim dá jen náznak lásky. Takže má rada zní, mazlení není nikdy dost,“ vysvětluje psycholog Radim Opatrný.
 
Láska toho zmůže hodně
Možná to zní jako laciný kýč, obehraná písnička a mizerná fráze. Ale je to pravda, na kterou narazíte i ve světě konzumu. Co je dítěti platné, že má spoustu hraček a skvělých, když se pomazlit může jen s medvídkem. Že přeháníme? Bohužel ne.
 
„Dost často k nám volají děti, které se cítí být nemilované. A nemluvím teď o případech vyloženého týrání nebo zneužívání. I pocit, že nás maminka nebo tatínek nemá rád je pro křehkou dětskou duši traumatizující. Ze své praxe si vzpomínám na případ, kdy k nám pravidelně volal osmiletý chlapeček, proč ho tatínek nemá rád, jestli je na něm něco špatného. Z rozhovoru vyšlo najevo, že otec svému synovi nikdy nedal pusu ani na tvář, nepochoval ho a zakazoval to i jeho matce, aby z něj nebyl homosexuál. Což je hrozné vůči vlastnímu dítěti, které je zjevně z otcova chování zmatené a smutné, prahne po lásce a fyzickém kontaktu. A bohužel tímto způsobem v něm i budí pocit, že homosexualita je něco zavrženíhodného a vychovává ho k netoleranci,“ vysvětluje Hedvika Matyášová, dobrovolnice z Linky důvěry.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
A odborná studie do třetice. Eric Berne, docent kalifornské lékařské fakulty a dnes už klasik takzvané psychologie všedního dne, vyslovil před časem teorii, že hlazení je základní jednotkou společenské akce. Vše, co člověk dělá, dělá proto, aby byl pohlazen: ať už fakticky, nebo alespoň slovně - tedy pochválen. A v dětství na tom záleží nejvíce.

Mazlete se, mazlete
Odborníci dnešních dnů se tedy jasně shodují, že pro děti je mazlení stejně důležité jako dýchání. Podporuje zdravý vývoj, pěstuje sebeúctu a vlastní citové založení. Možná namítnete, že jsou to jen momentálně oblíbené „bláboly“ psychologů. Ale pohled do minulosti, nebo jen kousek dál od našich hranic, jasně dává najevo, že dotyky mezi rodiči a dětmi jsou zdravé. „Čím dál na jih, tím více uvidíte už na ulici, jak se rodiče se svými potomky objímají, jak jsou zdejší otcové něžní. To se u nás moc nenosí, i když musím říci, že momentální generace rodičů už je jiná. Za fyzický kontakt s dětmi se nestydí a dopřává jim ho hojně. Vědí totiž, jak je to pro jejich potomky důležité“ potvrzuje psycholog Opatrný.
 
A věděli to i naši předci. Jak například píše ve svém deníku královský lékař Heroard, pobýval jeho svěřenec Ludvík XIII. coby batole, často u krále a královny v posteli a všichni přitom byli nazí. A nikoho by ani nenapadlo, že je to nevhodné. Kontakt mezi rodiči a dětmi byl prostě přirozený. Takže se ho nebojte ani vy.

Klepněte pro větší obrázekMazlící breviář
Mazlete se se svými dětmi, jak jen to je možné, projevů lásky není nikdy dost.
 
Neodbývejte je slovy „teď nemůžu“. Jedna pusa a malé pochování vás nezdrží.
 
Pochovejte své děti hlavně před spaním. Dopřejete jim tak pocit bezpečí a lépe se jim bude usínat.
 
Nedejte na řeči ostatních, mazlete se, jak je libo. Kromě toho, že je to krásné, to děláte pro své děti.
 
Netrestejte své děti tak, že se s nimi přestanete mazlit. Pokud něco provede, potrestejte ho, ale pak se na usmířenou pořádně obejměte.
 
Až vám bude někdo „zasvěcený“ tvrdit, že své děti rozmazlujete, slušně, ale důrazně ho upozorněte, že výchova je vaše věc.

Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře