Vydrží kamarádství ze školky?

Při rozhodování, kam dítě půjde na základní školu, rodiče často přihlížejí i k variantě: půjde tam, kam spolužáci ze školky. Někdy je o tom přesvědčí i dupnutí si potomka, který by bez Danečka nebo Lucinky prostě nikam nešel.
Vydrží kamarádství ze školky?

Je ovšem reálné, že kamarádství z mateřské školy přetrvá? A že vydrží třeba i do dospělosti? Někdy se opravdu může stát, že vydrží od útlého dětství až do smrti. Psycholog Václav Mertin říká, že šance, že kamarádství přetrvá, je určitou měrou věcí náhody. „Je větší pravděpodobnost, že vydrží, když mají dvě děti něco společného: chodí spolu do školy, bydlí vedle sebe, chodí do skauta, mají jiný společný zájem. Přece jen u dětí (koneckonců i u dospělých) hrají nemalou roli kontakty, společné činnosti apod., které oživují a posilují vztah,“ doplňuje.

Startovní kamarád
Pravděpodobné ovšem je, že pro dítě bude vstup do školy jednodušší, potká-li se ve třídě s někým, koho znal, případně se s ním i kamarádil ve školce. Podobně se s kamarádem Jirkou ze školky setkal v jedné třídě i pětatřicetiletý Jindřich. Většímu přátelství nahrávalo i to, že bydleli kousek od sebe. „Chodili jsme spolu ráno do školy, někdy jsme psali společně úkoly. Dnes už nejsme takoví kamarádi jako na základce i proto, že každý bydlíme jinde. Ale když se jednou za čas vidíme, rádi si popovídáme, řekneme si, co ten druhý dělá. Není taky problém poprosit ho o přátelskou výpomoc. Školkové kamarádství nám v určité formě vydrželo. Člověk si ve škole našel i jiné kamarády, ale Jirka byl prostě startovní kamarád.“

Společně do školy?
Většina lidí, kterým kamarádství ze školky vydrželo až do dospělosti, se shoduje, že velkou roli hrálo, že spolu dál chodili na základní školu. Případně se stýkali v rámci celé rodiny, kdy se přátelili i jejich rodiče. Třicetiletá Jana, která nedávno řešila, do jaké školy dá syna, vzpomíná na kamarádku ze školky, která s ní do další školy už nenastoupila, protože se odstěhovala. Jejich rodiče se spolu nepřátelili, takže se zpřetrhaly i vztahy, a ač Jana ztrátu kamarádky zprvu oplakala, brzy si našla kamarády jiné. V tomto případě zafungovalo ono „sejde z očí, sejde z mysli“. I na základě této vzpomínky se prý rozhodla dát syna tam, kam půjdou současní kamarádi ze školky. I s vědomím, že přátelství nemusí přetrvat. Řekla si, že „startovní“ kamarádi by mohli vstup do nového prostředí synovi ulehčit. Opačný názor má Petra, která svou dceru Hanku nakonec dala do školy, kam šly dvě další kamarádky, přestože pro ni původně vybrala jinou. Dopadlo to tak, že dvě kamarádky spolu zůstaly, což Hanička, kterou odstrčily, hodně obtížně nesla. „Stavět jen na kamarádkách ze školky se prostě nedá,“ tvrdí Petra.

Podpora rodičů
Ať už rodiče nakonec přistoupí na nátlak potomků, kteří chtějí jít na základku s kamarády, nebo se rozhodnou jinak, je jisté, že by se dětská přátelství neměla podceňovat. „Vrstevníci v předškolním věku nabývají na významu pro život dítěte. Už to nejsou jen rodiče, kteří zaplňují bez výhrady téměř celý jeho život, ale i ostatní děti. Dítě si už nehraje vedle nich, ale i s nimi. Jak se mu rozšiřuje slovní zásoba, znalosti, životní zkušenosti, je s to mnohem víc si vyměňovat zážitky, poznatky, ale i jednoduché názory. Vrstevníci postupně začínají uspokojovat jiné potřeby než rodiče,“ říká psycholog Václav Mertin. Podporovat dětská kamarádství se určitě vyplatí, i když třeba není jisté, jak dlouho vydrží.