Vše pro mé dítě

Je večer... Má holčička spinká ve vedlejším pokoji. Sedím v křesle a listuji posledním číslem Betynky. Když jsem před rokem a půl seděla s pozitivním těhotenským testem v ruce, plakala jsem štěstím a hladila se po břiše.
Vše pro mé dítě
Celých sedm let trvalo, než pod mým srdcem začalo růst ještě jedno, nové, maličké. Narodila se mi holčička. Celých devět měsíců jsem pročítala časopisy, knížky, vstřebávala informace a připravovala se na to být tou nejlepší mámou na světě. Miminko se narodilo a obrátilo mi život naruby. Nevadilo mi to. Nespala jsem, chovala, hladila, konejšila a snažila se stále smát. I když do smíchu mi leckdy nebylo. Má holčička, snad aby jí ze života nic neuteklo, nespala. Přes den hodinu, v noci jsem k ní i desetkrát vstávala.
 
Přestože mi můj muž velmi pomáhal, najednou mi síly došly. Opustila mě energie, nedokázala jsem se smát, nemohla nic dělat, přežívala jsem a doslova trpěla tím, že ubližuji svým nejbližším. A tak jsem si dala na Nový rok, poprvé v životě, předsevzetí. Jeden den v měsíci se budu věnovat jen sama sobě. Tatínek pohlídá a já půjdu na kosmetiku, nechám si namasírovat záda, odpočinu si a načerpám energii na další dny. Časem bych se chtěla vrátit i k oblíbenému sportu, zpevnit tělo, shodit přebytečná kila, vrátit jiskru do očí, vymazat únavu z tváře. Zatím se snažím pomoci si jógou. Věřím, že se mi energie zase vrátí... Co bych tedy chtěla dokázat? Vím to přesně. Chtěla bych dát holčičce do života to nejlepší – spokojenou mámu!
S pozdravem Kateřina

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře