Vojtova metoda může rozplakat dítě i maminku

Když dítě u cvičení Vojtovy metody brečí, tak se některé maminky rovněž rozpláčou a začnou váhat, jestli to trápení má význam...
Vojtova metoda může rozplakat dítě i maminku
Odpovědi rodičů, které s dětmi tuto rehabilitaci už absolvovaly, jsou stejné jako odpovědi terapeutů. Smysl to má! Hlavně vydržte a na řeči okolí nedejte.

Stávající situace. Dorazíte s doposud spokojeným, dobře prospívajícím miminem do poradny a čekáte, že vás paní doktorka jako vždy pochválí a zase rychle zmizíte domů. A ono prásk ho. Paní doktorka při kontrole najednou vidí trochu něco jiného, zvážní a zasype vás dotazy. „Otáčí Anetka hlavičku vždycky jen k jedné straně? Překuluje se Aleš nalevo i napravo? Líbí se mu v poloze na bříšku? Všimla jste si, maminko, že má Alžbětka zádíčka moc prohnutá a zaklání hlavičku?“ A než se vzpamatujete, držíte v ruce doporučení na rehabilitaci a v hlavě ujištění, že cvičením lehce všechno zvládnete. Samozřejmě, že byste za své dítě cedila krev. A tak se pod vedením terapeutky naučíte správné hmaty ke cvičení. Jenomže miminu se tahle společná „zábava“ výrazně nelíbí. Bulí a bulí a pak bulíte i vy a hlavou vám běží otázky.

1. otázka:
Proč pláče? Bolí to?
„Je to k zbláznění, Kubíček pláče a naříká a já pomalu přestávám věřit, že mu to pomůže,“ stěžuje si devětadvacetiletá Lucie, máma tříměsíčního miminka. Čtyřiatřicetiletá Markéta má zase pochybnosti, zda ji její malá Barborka ještě bude mít ráda, když jejich společné cvičení čtyřikrát denně doslova prořve.
 
„Tlak, který na určitý bod na tělíčku dítěte maminka v takovém případě vyvíjí, je mnohem menší, než když mimčo chytne pod ručičkami okolo hrudníčku a chce je zvednout. Tehdy musí své ruce sevřít mnohem pevněji, aby dítě udržela,“ vysvětluje dětská rehabilitační specialistka Drahoslava Tichá z pražského Proseku a vzápětí dodává: „Děti reagují pláčem spíš na to, že je v tu chvíli nutíte k něčemu, co je do určité míry omezuje. Co je nebaví. Co je nové a nepříjemné. O bolest jako takovou určitě nejde. Tlak se vede přesně daným směrem podle potřeby vyvolat konkrétní svalovou, tedy pohybovou reakci – zapojit do práce svalíky, které dosud spaly a lenivěly.“
 
Dobrá rada: „Já vždycky maminkám doporučuji, aby se na věc dívaly pozitivně. Sobě i děťátku při cvičení stále s úsměvem opakovaly, že je to pro dobro. Že až docvičí, dokáže spoustu nových věcí. I když kojenec nechápe význam slov, vycítí maminčinu sounáležitost a její klidný hlas a úsměv mu pomohou,“ dodává terapeutka.
 
Klepněte pro větší obrázek 

2. otázka:
Proč musíme cvičit?
„Vždyť náš Štěpán nemá žádné zdravotní problémy, jenom se zatím otáčí jen na levou stranu. A kvůli tomu musíme chodit na rehabilitaci. Není to spíš teď nějaká móda – cvičit s každým miminem ,vojtovku‘?“ ptá se, stejně jako spousta dalších maminek, Adéla.
 
Není to módní výstřelek, ale velký posun v používání této metody. Vedle toho, že se tradičně využívá u dětí i dospělých s vážným zdravotním postižením, jako je např. dětská mozková obrna (kdy se cvičí mnohem intenzivněji), úspěšně pomáhá i v oblasti prevence. „V prvním roce dítěte je třeba hlídat, aby byl pohybový vývoj přirozený, aby jednotlivé dovednosti na sebe logicky navazovaly. I když je každé dítě jiné, mělo by zhruba v období každých tří měsíců zvládnout určité pohyby. Na jednom dvou týdnech zpoždění samozřejmě nesejde, ale větší odchylky už něco signalizují. Stejně jako špatně vedený pohyb. Využitím reflexní terapie podle principů profesora Vojty je možné zabránit špatným pohybovým návykům nebo opoždění jak v tělesném, tak i duševním vývoji. Oba spolu totiž souvisejí. Když se děťátko neotočí na bříško, a nevidí svět kolem sebe z této perspektivy, nezískává další impulzy ke svému rozvíjení,“ zdůrazňuje Drahoslava Tichá.
 
Dobrá rada: Že není něco v pořádku a některé svaly zahálejí, zjistíte například podle faldíčků na zadní straně nožiček. Správně by rýhy v pokožce měly být na obou nožkách zhruba stejné a na stejném místě.

3. Otázka:
Proč musí nejdřív lézt?
„Už mi taky tečou nervy. Zvlášť když do mě manžel a tchyně pořád hučí, ať toho trápení naší malé nechám. Že my jako děti jsme taky nic takového necvičili a žijeme. Že Karel nelezl, ale rovnou si stoupal, a jaký je z něj chlap!“ zoufá si pro změnu devětadvacetiletá maminka Martina. I když je to těžké, nevyžádané, ale hlavně laické rady „zasloužilých matek“ si vůbec nepřipouštějte k srdci.
 
Když jsou totiž pohyby dítěte jednostranné nebo se některé fáze vývoje přeskočí nebo uspěchají, sklidíte větší škodu, než že se tchyně a jiní radílkové urazí. Svalové řetězce dítěte se totiž nerozvinou, jak by měly. Dítě se instinktivně naučí používat náhradní a špatné pohybové postupy. Jenže se stavbou těla na špatných základech je to podobné jako se vším. Nemůže být dobrá. Proto je třeba zachytit rýsující se problémy včas. „Při lezení, tedy při pohybu na čtyřech se vytváří a upevňuje správná svalová souhra mezi břišními, zádovými a dalšími svaly,“ bere si opět slovo fyzioterapeutka Tichá. „Pokud ji dítě vynechá, pomocí náhradních pohybů se sice postaví, ale v dalších letech je vidět, že postoj je jakoby zhroucený, tělo se naklání k jedné straně, záda jsou moc prohnutá, bříško příliš vypoulené atd.“
 
Dobrá rada: Na zcela hladké podlaze, jako je třeba tzv. plovoucí, nemá dítě šanci se při lezení pevně opřít o kolínka, a tak se často jen plazí a marné pokusy brzy vzdá. Pomáhá našít na kolínka dupaček zdrsňující nášivky, třeba ze starých protiskluzových ponožtiček. Nebo si poříďte velkou barevnou podložku z tvrzené pěny, která poskytne dostatečně hrubý podklad pro lezení. Navíc tepelně izoluje.
 
Klepněte pro větší obrázek

Na reptaly nehleďte...
Slzičky utřete, a pokud někomu v okolí vadí, jak se dítě při cvičení projevuje, cvičte, když jste s ním sama. Tím nejlepším argumentem proto, abyste vydržela, je přece zdravý vývoj vašeho miminka. A pokud to někomu nestačí, pak se onoho „reptala“ zeptejte, zda ho bolí záda. Vtip je totiž ten, že problémy s páteří, které se obvykle ukáží už v pubertě (skoliózy, lordózy atd.), ale bolestivě se ozývají kolem třicítky, se začínají tvořit právě v prvním roce života.

VOJTOVA METODA
Princip diagnostické metody profesora Vojty vychází ze spontánního pohybového projevu dítěte, reflexů a polohových testů, tedy pohybových reakcí na změny polohy. Terapie je založena na možnosti ovlivnit řízení pohybu v centrální nervové soustavě, a vyvolat správnou svalovou souhru - pohybové vzorce, které máme vrozené, ale které se samy z různých důvodů neaktivují. K tomu se využívá dráždění určitých bodů na těle. Profesor Vojta svoji metodu vypracoval v 50. letech minulého století, ale pro nevstřícnost tehdejšího zdejšího režimu ji nemohl uplatnit při léčbě pacientů s pohybovými poruchami. Proto svou práci dále rozvíjel v Německu. Dnes jeho poznatky pomáhají i u nás, a to nejen pacientům s těžkými poruchami hybnosti, ale i jako podpůrné cvičení při lehčích pohybových odchylkách a jako prevence zdravého vývoje dětí.
 
Klepněte pro větší obrázekDrahoslava Tichá - fyzioterapeutka

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře