V klidu, maminko

Na svůj hektický život kolikrát nadáváme. Pak padne lékařský verdikt, že pokud chceme dítě udržet ve svém těle, musí ze dne na den skončit veškeré naše „rejdění“. A jsme zaskočeny.
V klidu, maminko
Strohá statistická fakta znějí, že u patnácti procent žen nabude těhotenství takové rizikovosti, že jsou aspoň na čas hospitalizovány v nemocnici. Dalších pět procent může zůstat doma, ale rozhodně je žádoucí, aby ztlumily své tempo také na polovinu běžného výkonu. O tom, jak v tomto období zahánět dlouhý čas, se pochopitelně nikde nepíše. Přitom nečinnost je ideálním semeništěm katastrofických myšlenek a pocitů osamělosti. A to navzdory všem proklamacím, že v těhotenství se vlivem hormonů mysl matky zklidňuje.
 
I „v klidu“ dokážete hodně
Poptaly jsme se maminek, které musely ze dne na den prudce šlápnout na brzdu svého rozjetého stroje života a „hodit se do klidu“.
 
Rizikáčem jsem se propletla a propaličkovala. Beata K. (35), Mladá Boleslav, před MD úřednice
Oznámení lékaře, že si musím jít lehnout do špitálu, jsem brala jako daň za to, že si pořizuji dítě stará... Zásobila jsem se štosem knih, ale číst pořád také nejde. Na pokoji nás bylo pět, z toho jedna žena mj. pletla. Inspirovala mne natolik, že jsem si nechala přinést jehlice a vlnu a vrátila se do svých středoškolských let... Když jsem manželovi řekla, aby mi sehnal pár časopisů pro „rukodělné ženy“, málem omdlel. Vyvrcholilo to pak v momentě, kdy mi manželova babička donesla paličkovací polštář a učila mě paličkovat... A tak jsem se mohla plně ztotožnit se spisovatelkou Betty MacDonaldovou. Ta paličkovala v době rekonvalescence po tuberkulóze...
 
Přečetla jsem si konečně „povinnou školní četbu“. Lenka Gumolová (29), Praha 3, před MD recepční hotelu
Nevím, jak mne to napadlo, ale už dlouho před tím jsem si říkala, že všichni mluvíme o Čapkovi, Dostojevském, ale i Boženě Němcové, ale co není zfilmované, to neznáme. V mládí jsem bohužel vždycky víc sportovala, než četla... Našemu Fanýskovi teď ale mohu říct, že jsem si díky němu přečetla Babičku, Revizora, Cirkus Humberto nebo Egypťana Sinuheta. Zjistila jsem, že nejsem analfabet sama – spoluležící reagovaly: „Jé, to jsem kdysi četla, ale už si to nepamatuju.“ Teď s miminem mi je jasné, že se k tomu zase jen tak nedostanu, ale je to škoda.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Psala jsem dopisy ručně. Soňa Smolová (31), Litomyšl, před MD asistentka ředitele
Už jednou jsem samovolně potratila, a tak jsem své ležení brala maximálně poctivě. Přítel mi nakoupil všechny možné časopisy o mateřství s tím, abych se rozhodla, jestli nějaký budu odebírat. V jedné z Betynek jsem našla „Dopis mému nenarozenému děťátku“. To mi přišlo jako skvělý nápad a taky se to přesně trefilo do mé nálady. Napsala jsem proto naší Nelince nebo Mikulášovi – nechtěla jsem vědět předem, koho budeme mít – pár dopisů. A když už jsem byla v tom, napsala jsem dopis i dědovi, který už není... Nikdy jsem na žádné „ezoterie“ nebyla, ale najednou jsem objevila i jiný svět než pocit, že když nepomůžu vydělávat na hypotéku, svět se zboří. Nezboří. A samozřejmě předplatila jsem si Betynku.

Oprašovala jsem němčinu. Mirka Štěpanovská (33), Praha 6, před MD manažerka
Nařízení ležet, ležet, ležet byl opravdu zásah... Jsem, jak všichni říkají, generál zvyklý organizovat. Ale dítě má pochopitelně přednost. Vzala jsem si do nemocnice řadu knih z oboru, ale nakonec jsem se rozhodla, že to vezmu i jako lekci odnaučování se, že co nemám pod kontrolou, to se pokazí. Oprašovala jsem jen středoškolskou němčinu – se slovníkem jsem četla časopis Eltern, což je německá obdoba Betynky.

Navázala jsem staré kontakty. Lenka Holá (26), Nové Město nad Metují, před MD účetní
Měli jsme přístup na internet. Když už jsem nevěděla coby, klikla jsem si na adresu Spolužáci a napsala pár lidem, se kterými jsem se od maturity neviděla. K mému velkému překvapení se mi všichni ozvali a dvě spolužačky se dokonce přijely podívat za mnou do nemocnice. Bylo to moc milé. 
 
Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře