Víte, že vaše tělo zní jako hudební nástroj?

Že lze zpívat i bez hudebního sluchu, vím. Provozuji to totiž pravidelně ve sprše, a když široko daleko není živá lidská duše, tak i mimo ni.  Že si to  troufnu i v hloučku budoucích maminek a před profesionální zpěvačkou, bych nikdy nevěřila. Ale stalo se a žádné fiasko to nebylo. Nešlo totiž o interpretaci árií nebo pophitů, ale o hru s hláskami, hlasem, dechem a o pocity, které ve mně znění mého hlasu vyvolalo.

 

„Lidský hlas je nejdokonalejším hudebním nástrojem, který můžeme mít. Protože se v něm odráží naše duše. Aby se ale mohla projevit v plné síle a kráse, je třeba nestydět se, nebát se a naučit se hlas plně rozeznít,“ vysvětluje na úvod dvouhodinovky Monika Šramlová, která tzv. zážitkové semináře Hlas dokořán spolu se svou sestrou Lenkou, speciální pedagožkou, vymyslela. „Tady si hrajeme s vokály – samohláskami. Právě samohláska je nositelkou zvuku, čili to, co ve zpěvu zní, co přenáší vibrace. Voda v našem těle, které mají těhotné ženy ještě mnohem více než ostatní dospělí, na tyto vibrace velmi silně reaguje. Díky tomu můžeme tělo procítit zevnitř, uvolnit a zrelaxovat i mysl.“

 

Díky teorii tuším, praxí snad pochopím. „Začneme obyčejným brumendem, to vám pomůže uvolnit ztuhlé části těla a rozdýchat se. Můžete zavřít oči, nadechujte i vydechujte nosem i ústy zároveň,“ instruuje nás Monika a přitom rozeznívá dřevěnou krabičku s páčkami a měchem, z níž se line zvuk podobný tahací harmonice. Základní tón tohoto shruti boxu tvoří kulisu našemu „mmmm“. „Brumendíme“ společně v jednom tónu, protože společné souznění má větší sílu. Za chvíli se soustředím už jen na svůj dech a hlas. Cítím ho v hrudníku, v břiše i v hlavě. Když zesiluji zvuk, více vnímám, jak můj hlas uvnitř rezonuje. A najednou je ticho. „Kulisák“ shruti dozněl a my také. Jenže já dál v sobě slyším a hlavně cítím, co jsem ve třech předchozích minutách dělala. To je asi to, oč tu běží. Po chvíli si v kroužku sdělujeme pocity z této části zpívání. Některé mamince bylo více příjemné, jiné méně. Jedna z nás se svěřuje, že zatím necítí nic zvlášť pěkného. Měla rušnější ráno plné emocí, a tak jí „aklimatizace“ a zklidnění trvá o něco déle. Podle Moniky je to úplně normální. Tělo i mysl totiž zažily teprve předehru.

 

„Dýchejte doširoka, jako byste chtěly roztáhnout žebra a taky při výdechu je zkuste nechat víc roztažená, než je míváte běžně,“ radí Monika, protože některým maminkám, zvláště těm s velkými bříšky, se dech během zpěvu rychle krátí. „Při dýchání pracuje bránice, která vypadá asi jako zvon a funguje jako houba. Rytmicky se zvětšuje a zplošťuje a když si ji představíte, získáte zážitek z dýchání. Navíc při hlubokém nádechu vyvíjí jemný tlak na dělohu, takže  tak dochází k intenzivnějšímu kontaktu s děťátkem.“

 

A je to tu. Dozvídám se, že zvuk každé samohlásky má vazbu na některou část našeho těla a vibracemi dokáže působit na její čakru − energetické centrum. Pocity, které při zpívání jednotlivých samohlásek prožíváme, nám sdělují informace o tom, zda je právě tato část těla v pohodě anebo se v ní projevuje nějaký náš psychický či fyzický problém. Ale takhle porozumět rezonancím svého hlasu v těle, to chce opakovaný trénink. Já zatím cítím jen stále větší zvědavost. Ty těhulky, které tu nejsou poprvé, už vědí, že hláska U působí v oblasti pánve, a tak ji prozpívávají jemně, aby tuto část těla příliš neaktivovaly, zvlášť když se jejich miminka už co nevidět narodí. Naopak do zpívání O se mohou pořádně opřít, protože rezonuje v místě, kde svá miminka nosí, a tím se s nimi mohou lépe spojit. Áčko prý symbolizuje otevřené srdce a zpívá-li se znělým pevným hlasem, umožňuje očištění od negativních emocí. Tématem hlásky E je komunikace. Jeho rezonance je cítit nejvíc v krku, protože je mostem mezi hlavou a ostatním tělem, mezi rozumem a srdcem. A plně zpívané I zase probouzí intuici.

 

Zkušenější maminky se nejvíc těší na UOAEIU – plynulé prozpívání všech vokálů na jeden nádech. „To byla senzace! Rozladěné ráno je pryč. Je mi krásně,“ sděluje původně smutná maminka, která chodí na tohle zpívání už pravidelně. Dělá jí dobře a miminku, jemuž už brzy bude broukat přímo do ouška, taky. Úplně na závěr jsme zazpívaly improvizaci. Všechny jsme vyšly z jednoho tónu, ale pokračovaly, jak nám bylo milé. Poslouchaly jsme zvuky a melodii a reagovaly na ně podle své nálady. Znělo nám to tak hezky, že se mi za zavřenými víčky vybavovaly obrazy písečných dun, vysokých hor a orosených květin.

Na ubruse rozprostřeném na zemi v našem kroužku leží kromě shruti boxu a zvonkohry shanti  ještě zvláštní bubínek s plíšky. Jmenuje se sansula. „Když jsem na ni doma zahrála, ozvala se naše starší dcerka do té doby zabraná do nějaké hry: ‚Mami, odkud zní ta líbezná hudba?‘ “ vypráví s úsměvem jedna z maminek a dodává: „Obě naše holky sansulu milují, moc rády při jejím zvuku zpívají i odpočívají.“ Krásně se bude asi usínat i miminku, které jim do rodiny přibude už brzy. „Pár tónů sansuly a jemné protažení některé samohlásky mamince postačí, aby vytvořila svoji vlastní originální ukolébavku,“ doplňuje Monika.

 

Sto dvacet minut je pryč. Zpívání skončilo. Ale jen tady. Koupila jsem si od Moniky instruktážní CD Kouzlo samohlásek, se kterým budu rezonovat zítra. Sbohem, zpívání ve sprše.

 

Pořádá tyto zážitkové semináře na různých místech naší republiky pro nastávající maminky i pro ostatní, kdo chtějí relaxovat prostřednictvím svého hlasu a prohloubení dechu. V současné době se pravidelně setkává s budoucími maminkami v pražském A Centru a v mateřském centru v Hostivici. Pokud vás tento typ zpívání zaujal a chcete se dozvědět víc, napište na adresu: hlasdokoran@seznam.cz.