Ženy, které se vracejí do zaměstnání už v roce svého dítěte (a někdy ještě dříve) se teze o kvantitě a kvalitě drží jako zakousnuté klíště. Zkuste maminkám, které zpět nežene nedostatek peněz, ale obavy ze ztráty zajímavé profese, nemilitantně naznačit, že jim v životě potomka něco utíká, a promění se ve fúrie.
„Nedivte se,“ podotýká psycholog Jan Prokeš. „Nikdo nechce slyšet, že něco dělá špatně. Navíc máme tendence hodnotit situace a svět podle naší konkrétní situace. Žena, kterou zaměstnání nebavilo a mateřská je pro ni vysvobozením a řešením úniku z jednotvárné a mizerně placené práce třeba u továrního pásu, nic finančně ani společensky neztratí. Logicky odsoudí matky, které nejsou s dětmi doma. Když ale sdělujete ženě-matce batolete, kterou zaměstnání naopak bavilo, investovala hodně energie do jeho získání i vzdělání, že prostě pár let se stejným nasazením jako bezdětné kolegyně pracovat nemůže, zle pochodíte. Říkáte jí vlastně, že je špatná máma...“
Mateřská osoba
Žena s hvězdnou kariérou, Darja Klimentová, primabalerína Londýnského královského baletu, prohlásila: „Vzala sem si s sebou do Londýna maminku. Dítě jsem vždycky chtěla, i když na mě pohlíželi jako na šílence, ale věděla jsem, že se na ni mohu stoprocentně spolehnout. Nebýt téhle možnosti a jistoty moje rozhodování by asi vypadalo jinak.“ A jsme u podstaty věci. Ono nejde ani tak o to, abychom byly s batoletem 24 hodin denně. Navíc psycholožka Helena Chladová říká: „Podle mého názoru děti potřebují mámu celý den do jednoho roku věku. Starší batolata už klidně mohou trávit část dne s chůvou.“ Jenže co je část dne? Rozhodně ne tři hodinky a navíc tři hodinky, kdy se to hodí nám, a ne kdy se to hodí dítěti.
„Putovní balík“
V pondělí hlídá batole studentka, v úterý dopoledne sousedka a odpoledne babička. Ve středu „uklidíme“ dítě ke kamarádce. Ve čtvrtek nám veškeré hlídání vybouchne, a tak mrňouse táhneme do práce, kde koluje z ruky do ruky mezi kolegyněmi. V pátek dopoledne dorazí opět studentka, ovšem jiná než ta pondělní, protože ta se učí na zkoušku. Odpoledne přijede dědeček z druhé strany, protože večer společně odjedete na víkend na chalupu. Tam se bohužel v sobotu večer dítěti udělá špatně, a tak v neděli ráno rychle zpátky domů a na pohotovost.
Výsledek? Mrňousek žije jako na jezdících schodech. Lidé i prostředí se kolem něj míhají, neví dne ani hodiny, kdo ho bude hlídat, kde bude, jak tam dlouho bude. Matka má sice skvělý pocit, jak všechno bezvadně zmanagovala, aniž by za to utratila tři čtvrtiny výplaty, ale zároveň se kamarádkám svěřuje, že její Tadeášek je k nevydržení hyperaktivní. Není hyperaktivní, jenom reaguje „zlobením“ na pro něj neúnosnou psychickou zátěž. Potřebuje hlavně klid a my mu nabízíme akci za akcí.
Děti v batolecím věku jsou rituální zvířátka. Potřebují žít ve známých a pořád se dokola opakujících situacích. Změny v nich vzbuzují úzkost, bezradnost, strach. Roční batole nevnímá lidi, ale jejich role! A když už s ním přes týden šíbujeme jak s balíkem a o víkendu – kdy se nabízí jediná šance jej konečně stabilizovat – to „dorazíme“ odjezdem na chalupu nebo nějaký prima výlet, abychom mu svou celotýdenní nepřítomnost vynahradili, zaděláváme si na pozdější problémy.
Správná varianta?
Dítě by měla v době matčiny nepřítomnosti stabilně hlídat jedna a tatáž láskyplná osoba. Jesle nejsou ideální, ale někdy to je lepší varianta. Celý den je se stejnými tetami a ve stejném prostředí.
Brát dítě do zaměstnání – stane se, ale pochopitelně jen ve výjimečných případech a maximálně na hodinku – je projevem naší bezohlednosti. Vůči dítěti, ale i vůči kolegům. A pokud vaše dítě přes týden hlídá někdo jiný než vy, aspoň necestujte. Rodina by s dítětem do dvou let měla ovládnout cestovací choutky.
Kvalita nad kvantitu
Někdy se zbytečně „přepsychologizovává“. Pokud byste se trápila tím, že vaše dítě je ještě malé a vy ho svým odchodem do zaměstnání odbýváte, nemá smysl do práce nastupovat.
Podle psycholožky Heleny Chladové je pro dítě mnohem důležitější kvalita trávení společného času než kvantita: „Když se dítě s matkou doma nudí a zlobí, otrávená je z toho i máma,“ míní H. Chladová. Na druhé straně by odchod do zaměstnání nedoporučila například úzkostlivým maminkám, které by celou dobu v práci přemýšlely nad tím, jak se má jejich děťátko, *a trápily se výčitkami svědomí. Uznává ale, že není možné trávit s dítětem 24 hodin denně, a maminkám proto doporučuje, aby si aspoň občas vyšly ven bez batolete – na cvičení, na kávu s kamarádkami, na nákupy nebo do kina.
Chůva v akci
Pokud se rozhodnete, že do práce nastoupíte, předpokladem úspěchu a všestranné spokojenosti je dobrá chůva. Jejímu výběru věnujte hodně energie a času. Zeptejte se svých známých a kamarádů, zda neznají schopnou paní na hlídání. Kontaktovat můžete i ověřenou specializovanou agenturu nebo vyvěsit inzerát ve školce či mateřském centru. Může se stát, že nakonec budete mít víc kandidátek a některé budete muset odmítnout, ale to je ideální situace. Jednotlivé chůvy můžete porovnat a vybrat tu, která na vás a vaše dítě udělá nejlepší dojem.
Při rozhodování dejte na první dojem – pokud vám paní „nějak nesedí“, raději hledejte dál. Nezapomínejte přitom, že jde o osobu, která v příštích dnech pozná do detailu vaše soukromí. „První dny, kdy k vám začne chůva chodit, zůstaňte doma,“ radí psycholožka Chladová.
Pozorovaná
Zvykání je podle ní velmi důležitým krokem k tomu, aby chůva poznala vaše dítě i vás. „Dělejte vše tak jako obvykle – zajděte na oblíbená hřiště, dodržujte rituály u jídla i spaní...,“ doporučuje psycholožka. Chůva musí zvyklosti bezpodmínečně dodržovat. Pokud by měla nějaké připomínky, měla by výchovné kroky nejprve konzultovat s vámi.
„Ve věku 8–14 měsíců se objevuje takzvaná separační úzkost. Při odchodu nejmilovanější osoby, nejčastěji matky, neutišitelně pláče.“ V takovém případě je lepší počkat do doby, až dítě přestane při každé vaší návštěvě WC nešťastně vzlykat. Naopak pláč ve chvíli, kdy dítě absolvovalo zvykání a vy poprvé odcházíte do práce, je podle psycholožky Chladové v pořádku. „Dává tím najevo, že mu na vás záleží. S největší pravděpodobností slzičky zamáčkne v tu chvíli, kdy za vámi bouchnou vchodové dveře,“ uklidňuje psycholožka. Naopak zpozorněla by tehdy, kdy by batole plakalo i dlouho po odchodu maminky, bylo posmutnělé nebo odmítalo jíst.
Intenzivní zážitky
Důležité je také sledovat celkovou náladu dítěte. Maminka Hana Nováčková svěřovala svého dvouletého Jonáše šedesátileté paní. „S chůvou jsme byli velmi spokojení, Jonáškovi suplovala babičku, vše se zdálo v naprostém pořádku. Jen Jonášek byl mrzutý,“ líčí maminka. „Nakonec jsem zjistila, že se nudil – důchodkyně už prostě nestačila jeho nárokům,“ vypráví Hanka. Přišla na to během dovolené, když Jonáš přestal bouchat hračkami o zem a z ukňouraného chlapečka se stal příjemný společník. Na hlídání najali energickou studentku vysoké školy a problémům s přemírou nevybité energie odzvonilo.
„Ačkoli jsem chvíli uvažovala, že s prací skončím, dnes vidím, že stačilo málo a všichni jsme spokojení,“ dodává maminka. Přiznává, že se při celodenním pobytu v domácnosti nedokázala věnovat batoleti tak intenzivně, jako když s ním tráví jen část dne. „Snažím se, aby naše společné odpoledne bylo opravdu nabité. Čteme si, chodíme na hřiště, do bazénu… a baví mě to tak mnohem víc.“
Kdy jít do práce
Když se vám po práci stýská.
Když máte pocit, že se batoleti nedokážete z únavy intenzivně věnovat.
Když máte dobrou chůvu nebo flexibilní babičku.
Když si vaše batole na chůvu zvykne a snese váš odchod.
Když vy snesete odchod od batolete.
Kdy do práce nechodit
Když byste měla z odchodu pocity viny.
Když se vám do práce ještě nechce.
Když nenajdete chůvu, se kterou budete na sto procent spokojená.
Jsem špatná máma? Ne!
Každá máma cítí vinu, když své dítko svěřuje někomu jinému a odchází do práce. Jestli jste i vy nejistá, zda být mámou na plný úvazek, nebo čas rozdělit mezi práci a rodinu, pak vás ke správné volbě dovede jediné: přiznat si, co vás udrží v lepší psychické kondici. Dítě potřebuje mámu s nabitými bateriemi. Pokud nemáte na vybranou, vinnu vůbec neřešte.