Velký věkový rozdíl mezi sourozenci

Někdy to osud zařídí tak, že vaše děti od sebe dělí pět, deset i více let. Jaké to je, když s jedním tříská puberta a druhé ještě kojíte? Je rozumné pořizovat si dalšího „jedináčka“? A jak to prožívají sami sourozenci?
Velký věkový rozdíl mezi sourozenci
Odpusťte mi poněkud osobní rozjezd, ale k tomuto tématu mám shodou okolností hodně co říct i jako sourozenec, kterého se týká, i jako matka, jež přivedla na svět děti dvou téměř rozdílných generací. Když jsem byla malá, toužila jsem po mnohem starším bráchovi. Měl být hodně veliký a hodně silný, aby mě mohl chránit, kdyby si na mě někdo dovoloval. Jenže místo toho mi rodiče v mých jedenácti letech nadělili sestřičku. Ta nebyla ani veliká, ani silná, ale maličká a bezbranná. Tedy alespoň zpočátku. Díky ní jsem se naučila, jak se žehlí plínky a jak se míchá sunar. S kočárkem na procházce jsem se cítila skoro jako dospělá. Ale taky jsem zanedlouho zjistila, že je otrava hrát si s čtyřletým prckem na pískovišti, když moje kamarádky randily a chodily do kina.
 
Ta léta mezi námi jsem asi nejvíc pocítila tehdy, když sestra přišla do puberty. Skřípala jsem zubama, že jí naši dovolují mnohem víc než kdysi mně. A nejvíc mě vytáčely její hlášky typu: „Tomu ty nerozumíš, ty už jsi stará!“ Bylo mi sedmadvacet, cítila jsem se mladá a nechápala jsem, že v očích šestnáctileté rebelky už mám všechno dobré za sebou.
 
Dneska jsme ale dávno dospělé obě a troufám si říct, že si s mojí malou sestřičkou rozumím lépe než s kdejakou svou vrstevnicí. Jsme sehraná dvojka a možná i moje pozitivní zkušenost měla vliv na to, že jsem se před pár lety rozhodla nadělit své sedmnáctileté dceři mladšího brášku. Jaké to bude, až ten malý půjde do puberty, to zatím nikdo netuší. Ale teď svoji velkou sestru bezmezně obdivuje, což ona mu oplácí nekritickou láskou. Snad jim to vydrží, doufám v skrytu duše. A veřejně si velký věkový rozdíl mezi svými dětmi chválím, protože která z vás, milé maminky, má doma při péči o miminko k ruce víceméně dospělou a stoprocentně nezištnou pomocnici?
 
Očima maminek
Rozhodování, kdy si pořídit další dítě, nebývá nikdy jednoduché a rodiče se potýkají se spoustou pro a proti. Některé matky chtějí mít potomky hned za sebou a vrátit se co nejdříve do práce, protože mají strach, aby jim neujel „kariérní vlak“. Jiné k tomuto rozhodnutí vede úvaha, že si budou podobně staré děti blíž a víc si spolu vyhrají.
 
Ale i argumenty pro větší věkový odstup znějí rozumně a logicky: „Nechtěla jsem mít dvě děti brzo za sebou proto, že moje kamarádka měla dceru a syna rok po sobě a byla doslova ztrhaná,“ přiznává poštovní doručovatelka a maminka dvou dcer Věra Blahotová. „Osmiletý odstup se mi zdál akorát, protože ta starší mi ze začátku s miminkem hodně pomáhala, a i teď jsou holky velké kamarádky a nevadí, že jedna je ještě na základce a druhá na střední. Naopak ta menší má starší sestru jako vzor a řekla bych, že je taková rozumnější a vyspělejší než její spolužačky.“
 
Také grafička Lucie Koubová nenechávala své mateřství náhodě a druhého syna přivedla na svět krátce předtím, než jeho starší bratr začal chodit do první třídy. „Chtěla jsem se Jirkovi při nástupu do školy hodně věnovat, což jsem jako pracující matka neměla šanci. Navíc jsem stejně ještě chtěla jedno dítě, takže mi mateřská přišla jako výborný plán.“ Lucie přiznává, že neví, jestli sedmiletý rozdíl mezi dětmi je velký, nebo ne, ale ona je se svým rozhodnutím spokojená. Svému prvňákovi se při péči o miminko mohla věnovat tak, jak si představovala. A teď, po dvou letech, je zase starší Jirka už dost velký na to, aby mamince občas s neposedným bráškou Honzou pomohl.
 
Klepněte pro větší obrázek
 
Dětskýma očima
Je trochu zavádějící dívat se na problém věkově vzdálených sourozenců jen z pohledu rodičů. Co je pro ně pohodlné, může být pro děti naopak frustrující nebo přinejmenším protivné. Koneckonců kdo v patnácti stojí o to, aby předčítal mladšímu bráchovi pohádky nebo korzoval s kočárkem kolem domu? „Mám o dvanáct let staršího bratra a nikdy jsme si nebyli nijak zvlášť blízcí,“ připouští zahradnice Martina Hudcová. „Vlastně jsme se celý život míjeli. Když jsem šla do školy, on už nastupoval do práce. Když se staral o rodinu, já se zajímala spíš o diskotéky a módu.“ Teď je Martina sice už také vdaná a má rodinu, ale zase žije více než dvě stě kilometrů daleko od svého bratra a vídají se víceméně jen při větších rodinných sešlostech nebo o svátcích, a stejně si nemají moc co říct.
 
Její slova potvrzuje i dětská psycholožka Anne Bacusová, která v knize „Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let“ (Portál) podotýká: „Když se vcítíme do dětí, ty by si přály sourozence, který by byl věkem co nejblíže. Taková volba bývá zpočátku pro rodiče obtížná, ale brzy se ukážou její výhody – děti si mohou zakrátko hrát společně, věnovat se společně různým činnostem a rychleji se osamostatní.“
 
Deset let, která ji dělila od mladší sestry, netěšilo ani lektorku arteterapie Markétu Lhotákovou. „Narodila jsem se, když moji rodiče ještě studovali, a ani později jsme nebyli moc zámožní. Ale když se narodila moje sestra Zdenka, táta už dva roky podnikal, a tak jí mohli dopřát mnohem víc než kdysi mně. Cítila jsem to jako nespravedlnost a dodnes proto na sestru trošku žárlím. Navíc když zlobila, vždycky jsem dostala já, protože jsem přece starší a mám mít rozum. Také na ni byli naši mírnější, když začala chodit večer ven – pustili ji ve věku, kdy já směla nanejvýš na odpolední promítání v kulturáku, a vracet se směla klidně i po půlnoci... Dneska už se tomu se Zdenkou jen smějeme, ale tehdy jsem ji fakticky dost nesnášela.“

Kdy je ideální čas na další dítě?
Ať už příchod nových členů do rodiny plánujete s rozvahou hodnou velitele vojenské jednotky nebo zkrátka jen věříte na osud, asi jste si tuhle otázku už někdy v životě položili. A možná i vy jste spolu s doktorkou psychologie Anne Bacusovou došli k názoru, že ideální doba pro další dítě neexistuje. „Správný věkový odstup mezi dětmi je ten, který vyhovuje vám a vašemu pojetí rodiny. Cítíte-li se oba připraveni, tak neváhejte,“ doporučuje francouzská psycholožka a matka dvou dětí.
 
A tak se můžete nechat zlákat sousedkou, která si ve čtyřiceti letech s novým manželem pořídila i nové miminko, když její první syn už chodí na vysokou. (Anebo vás může její rozhodnutí upřímně děsit.) Oslavte desáté výročí svatby novým potomkem nebo si pořiďte „sluníčko na stáří“, jak se také někdy říká dětem, které přijdou na svět nápadně dlouho po svých starších sourozencích. Udělejte to ale jen v případě, že si na to troufáte a že na to máte – psychicky, fyzicky, citově a v neposlední řadě i finančně. pokud máte partnera, o kterého se můžete opřít, a děti, které se na brášku nebo sestru těší. Protože to je právě na rodině a rodičovství to krásné – že tady neexistují žádná špatná a dobrá rozhodnutí. Jen ta vaše.
 
Co dělat, když máte děti s velkým věkovým odstupem
Starší dítě není chůva – Pokud vám chce pomáhat s péčí o mladšího, podporujte je v tom, ale nedělejte z něj nedobrovolnou au-pair. Má svůj život, své povinnosti a své zájmy.
 
Věnujte se každému zvlášť – Zejména když přijde do rodiny miminko, je třeba vyhradit si nějaký čas jen a jen na staršího sourozence, povídat si s ním, zajít do kina, do zoo nebo na zmrzlinu. Mladšího sourozence zatím pohlídá tatínek nebo babička.
 
Nesrovnávejte – Smiřte se s tím, že mladší dítě je jiné než to starší. Nechtějte po něm, aby bylo kopií svého bratra nebo své sestry. V něčem bude lepší a v něčem zase horší. A možná bude víc zlobit. No a co?!
 
Hledejte zábavu pro všechny – Obzvlášť na dovolené nebo rodinných výletech se snažte naplánovat program tak, aby se nikdo nenudil. Puberťáka nenadchnete super vybaveným dětským hřištěm a batole zase tobogánem kamikadze. Zato třeba aquapark, kde je tohle všechno vedle sebe, bude bavit oba.
 
Buďte tým – Podporujte v rodině komunikaci bez ohledu na věk. Pěstujte chvíle, kdy jsou všichni spolu – třeba u společné večeře nebo při hraní pexesa. Nedovolte, aby se vaše děti vzájemně odcizily jen proto, že jeden ještě tahá kačera a druhý už řídí motorku.
 
Text: Johana Barvínková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře