Vedeme ho k pravdě, proč si vymýšlí?

Většina rodičů si zakládá na pravdomluvnosti. Vedou k ní i své děti. Tak proč si z ničeho nic tak příšerně vymýšlí?

Sedmilháři nám dají občas zabrat  

„Vy prý budete mít další miminko?“ Maminka pětiletých dvojčat Olivera a Tomáška po těchto slovech paní učitelky zalapala po dechu. „Ještě toho trochu! Je fakt, že jsem přibrala, ale za to může tchynino vánoční cukroví, ne těhotenství. Další dítě, vedle těch dvou čertů? Ani omylem!“ Učitelka se chápavě usměje. Kdyby měla věřit všemu, co děti o svých rodičích navykládají, bude si myslet, že se půlka národa pomátla. Čtyřletá Andrejka totiž nedávno přišla s tím, že její děda umřel. To by bylo jistě dojemné, kdyby ji dvě hodiny po této tragické zprávě, nepřišel vyzvednout živ a zdráv.

Nekorunovaným králem výmyslů se ovšem stal ve zmiňované školce Lukáš. Nedávno během svačiny na celou třídu prohlásil, že jeho táta nosí každý týden domů pytle peněz! Lukášovi rodiče obcházely mrákoty. Teď bude otec "za zloděje". Neselháváme někde výchovně, když naše děti takto lžou?

Realita versus fantazie

Neselháváme. Vymýšlení si je podle dětské psycholožky Lenky Smetanové typické právě pro období, kdy mrně navštěvuje školku a první až druhou třídu.

„Především tvořivé děti s velkou dávkou fantazie dokáží popisovat neuvěřitelné věci velmi věrohodně. Navíc svým vymyšleným historkám začnou věřit. Znám holčičku, která si vymyslela, že její maminka není její maminka, ale starší sestra.Vytvořila si v hlavě vlastní pohádku. O tom, že pravá maminka umřela, ale nikdo jí to nechce říct, aby nebyla smutná. Začala mamince tvrdošíjně říkat křestním jménem. Dospělí se nejdříve bavili. Pak už méně a přesvědčoval ji jak táta, tak děda a babička. Ukazovali jí i fotky, kdy ji maminka čekala nebo na nich byla úplně malinká v zavinovačce. Dítě si to nechtělo nechat vymluvit. Nakonec dostala na zadek, ale pořád si vedla svou. Po čtrnácti dnech, kdy se s ní vyděšená matka chystala k odborníkovi, to najednou dítě přešlo. Maminka zase byla maminka.“ Proč si ale tuhle historku dítě vydedukovalo?

Dětské lži: Bujná fantazie a vychytralost již od plenek?

Uši jako radary

Když je dětem čtyři až sedm let, reálný svět se prolíná s jejich fantaziemi a občas mají problém rozlišovat. Navíc rodiče dost často dojdou k mylnému názoru, že dítě zabrané do hry nevnímá. Případně probíraným věcem nerozumí. V prvním případě je opak pravdou. Děti mají uši jako radary. Dospělácké řeči je navíc neodolatelně přitahují. To, že jim mnohdy skutečně nerozumí a tak si je zinterpretují po svém, je pak výsledek. A úplně nejhorší je, když se rodiče snaží mluvit v náznacích a jinotajích.

Jak to bylo s mlékem

„Byly mi teprve čtyři a dodnes si pamatuji, že teta Jana přišla o mléko,“ přiznává sama psycholožka. „Samozřejmě že se moje matka a teta bavily o kojení. Babičce, která mne příští neděli hlídala, jsem ovšem smrtelně vážně tvrdila, že tetě do lednice vlezl kocour. „A jak by se tam dostal?“ podivovala se tehdy babička. „Táta ho přinesl z práce,“ zareagovala jsem hbitě. Máma s tátou pak pochopitelně vyjeveně koukali, když jim babička spílala, že jsou blázni, když si do našeho pidibytu pořizují ještě zvíře.

Kdy začíná jít do tuhého?

Legrace končí, když do dětského fantazírování vstupuje zlý úmysl. Už čtyřletý špunt z bravurou zvládne systém manipulace a vydírání. Například zavřeští a tvrdí, že ho brácha otravuje. Pokud rodiče staršího sourozence automaticky plácnou, aniž pátrají, co je pravda a co ne, nebo se dokonce doma nastaví systém: „on je malý a nerozumný," dítě si osvědčený trik bleskově zapamatuje. A když mu zafungoval tady, příště třeba sní v lednici svůj díl dortu a svede to opět na bráchu.

Hit internetu: Tyto vlasáče si zamilujete, otec s dcerou mají úžasné fotky

VIDEO: „Naše kořeny pomáhají odhalit rodinné konstelace,“ říká konstelářka Monika Němcová

Únava, mnoho aktivit, autoritativní výchova. To vše prohlubuje období vzdoru