Věděly jste, že vás v cestě za miminkem může potrápit i revma?

Revma není chorobou seniorů, jak si mnozí myslíme, a nebolí při ní jen klouby. Stále častěji s ní bojují i ženy teprve uvažující o mateřství. 
Věděly jste, že vás v cestě za miminkem může potrápit i revma?

Revma je celé spektrum nemocí, které se liší svými projevy, závažností, trváním, rozsahem a způsoby léčby. Postihuje svaly, šlachy, vazy, klouby, ale i ledviny, srdce a další orgány. Příčiny nejsou zcela objasněny, ale dosavadní poznatky ukazují na souvislost s poruchou imunitního systému. V průběhu onemocnění se v některých případech střídají horečnatá a velmi bolestivá období se silnou aktivitou zánětu a klidnější fáze, kdy projevy nemoci téměř mizí. Základem léčby jsou imunomodulační léky, protizánětlivé léky (chorobu modifi kující léky, glukokortikoidy, biologické léky a nesteroidní antirevmatika) a důležitou součástí některých typů, například revmatoidní artritidy, je i rehabilitační cvičení.

Těhotenství – ano, či ne?
Je popsáno asi 400 revmatických onemocnění, ale ženy mezi dvacítkou a pětatřicítkou trápí nejčastěji deset typů. Naštěstí ani jeden z nich těhotenství zásadně nevylučuje. Dodržování určitých opatření je však nutné. „Optimální je naplánovat otěhotnění v domateřství bě nízké aktivity nemoci, tedy když se pacientka cítí relativně dobře, nemá oteklé klouby, nemá velké bolesti, nemá ranní ztuhlost a má nízkou sedimentaci,“ vysvětluje prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., ředitel pražského Revmatologického ústavu. Některé léky je třeba před otěhotněním vysadit, jiné mohou a musí pacientky užívat i během těhotenství a kojení. Každé těhotenství s tímto závažným systémovým onemocněním je nutno považovat za rizikové, a proto je potřebná společná péče revmatologa s gynekologem.

Jarka to zvládla
Od svých osmi let se Jaroslava Zástěrová (35) potýká s agresivním typem revmatu – s juvenilní idiopatickou artritidou. Naučila se s ní žít, polykat prášky, do každodenního režimu zařadit nezbytné rehabilitační cvičení. Těžší bolestivá a horečnatá období střídala ta klidnější bez akutních projevů nemoci. Tenhle život „na houpačce“ jí bral odvahu pomýšlet na mateřství.

„Jenže před třicítkou se touha po dítěti už nedala jen tak zapudit. Když mi paní doktorka řekla, že moje onemocnění není dědičné (nikdo v rodině jím netrpěl) a že by ani moje dítě nemuselo být revmatem postižené, přemýšlela jsem o miminku stále častěji,“ vzpomíná Jarka, maminka dnes čtyřleté Gábinky. V době, kdy se s revmatologem domlouvala na úpravě léčby pro případné otěhotnění, měla už za sebou výměnu obou kyčelních a kolenních kloubů, které jí revma vážně poškodilo. I z toho důvodu bylo předem jisté, že porod musí proběhnout císařským řezem. Jinak neměl gynekolog žádné připomínky. „Pár měsíců před otěhotněním jsem vysadila lék Metotrexát, ale Prednison mi v malých každodenních dávkách zůstal. Byla jsem na tom tak dobře, že jsem nemusela brát ani Brufen proti bolestem. Záda mě pobolívala jako i jiné těhulky, klouby mi ani moc neotékaly. Gábinka se narodila úplně zdravá.“

Mamka se o mě bála
Lékaři proti Jarčinu otěhotnění nic neměli, ale rozmlouvala jí to její maminka. „Bála se, že by mi jiný stav chorobu ještě zhoršil,“ říká Jarka. Podle profesora Pavelky je toto riziko například u revmatoidní artritidy i u juvenilní idiopatické artritidy miminální. Na rozdíl od jiných typů revmatu, např. SLE (systémový lupus erytematodes), kde gravidita může u matky závažné projevy onemocnění ještě zhoršit. Jarka zvládla těhotenství, porod i poměrně těžký útok choroby půl roku po porodu (zřejmě následkem chřipkového viru nebo celkového poporodního oslabení), z něhož se dostávala několik měsíců. A zvládla i péči o své dítě, přestože bez pomoci kolečkového křesla ujde jen malou vzdálenost a krmení a chování malé jí navíc komplikovalo revmatické postižení rukou.

„Samozřejmě že bez pomoci někoho druhého bych to nezvládla. Protože jsme s Gábinkou zůstaly bez tatínka, pomáhala mi babička. Nejhorší období pro mě bylo to novorozenecké, kdy malá ještě sama nedržela hlavičku. Ale výborným pomocníkem mi v té době byla pevná zavinovačka. S tou jsem holčičku chovala mnohem jistěji. Známí mě varovali, že až začne dcerka běhat, budu mít potíže. Ale neměla. Je to moje zlatíčko, je hodná a nikdy mi nikam neutekla, jako by cítila, že ji honit nemůžu. Venku se vždycky drží mého elektrického vozíku a tak si spolu vykračujeme.“

Odvaha ze Švýcar
Možná se ptáte, kde tak závažně nemocné ženy berou na mateřství odvahu, možná dokonce zapochybujete o jejich zodpovědnosti. Ale Jarka není jediný příklad toho, že láska, optimismus a dobrá informovanost zodpovědnou odvahu posilují.

„Tady se o onemocnění revmatem málo ví a málo mluví, což dává prostor pro nepodložené dohady. Odvahu stát se mámou jsem si přivezla ze Švýcarska ze zasedání mladých revmatiků, kde jsem se od tamních maminek revmatiček dozvěděla, že mít revma a dítě se nevylučuje. V Německu je klinika, kde se přímo zaměřují na takhle nemocné budoucí maminky. Dobře informovaní jsou tam nejen lékaři, ale i pacientky. Jejich spolupráce funguje výborně. Tady jsem si musela pro příjem do porodnice sama na revmatologovi vyžádat potvrzení, že císařský řez mám indikovaný. Pokoušíme se v rámci Revma Ligy zlepšit povědomí o nemoci – jak revmatiček, tak ostatních, aby věděli, že i takto nemocní lidé mohou a umějí žít veselý, láskyplný život.“

Biologická léčba
Mezi nejčastější typy patří revmatoidní artritida, juvenilní idiopatická artritida postihující děti, takzvaná Bechtěrevova nemoc, systémová onemocnění pojiva (např. SLE) a psoriatická artritida, která provází lupénku. Průlomem v terapii revmatických onemocnění je biologická léčba. Zaměřuje se na ovlivnění, případně odstranění zánětu cíleným zásahem do regulace imunitních reakcí. „Tato léčba je vhodná pro ženy i před mateřstvím a je velmi účinná,“ říká profesor Pavelka a upřesňuje: „Měla by být ukončena před zahájením těhotenství, protože během něj zatím není doporučována. Nebyly totiž provedeny studie, které by absolutní bezpečnost v těhotenství prokázaly.“ Více informací o nemoci a její léčbě najdete na www.revma.cz, www.revmaliga.cz.

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře