Vaše příběhy: V čem je stejné, a v čem se liší čekání na druhé dítě

Příběh první: O tom, jak miminko vzalo plánování do svých rukou... Příběh druhý: O tom, že ambice můžete naplnit i v těhotenství a po porodu.
Vaše příběhy: V čem je stejné, a v čem se liší čekání na druhé dítě
Šárka Mrázová 32, novinářka, dcery Anna a Darja
 
Liší se nějak vaše pocity oproti tomu, kdy jste byla těhotná poprvé?
Zcela určitě. Jsem klidnější a nepřemýšlím o žádných případných problémech při porodu či po něm. Nestresuji se přípravou výbavičky, protože ji mám. Vím, co jíst a co ne a znám i možnosti svého těla. S miminkem jsme navíc větší parťáci, často s ním mluvím, hladím ho, pouštím mu hudbu a hraji mu na klavír. Mám dojem, že se mu to líbí, vždy, když si pohladím bříško, tak mi odpoví.
 
Chodila jste poprvé na cvičení pro těhotné a různé předporodní kurzy? A jak jste na tom teď? Pokud nestíháte, chybí vám to?
Před prvním porodem jsem absolvovala snad všechny kurzy, které existovaly. Dokonce jsem si dělala i zápisky. Nácvik kojení, přebalování, nošení, cvičení od
16. týdne... Stejně mne pak přítomnost nového človíčka maximálně zaskočila a kojení jsme se s dcerkou musely pořádně naučit. Cvičení bylo fajn a tehdy jsem si slíbila, že podruhé budu chodit na gravidjógu. Jenže při tomto těhotenství mám více zdravotních obtíží a s ostatními povinnostmi se pravidelně stíhat nedá. Doufám, že vše doženu posledních pár týdnů před porodem. Alespoň jógu a dýchání, či nějaké alternativní porodní masáže.
 
Jak řešíte skvělé rady gynekologů: „Maminko odpočívejte!“, když už máte doma jedno dítě?
Tak tohle mi moje paní doktorka řekla jen dvakrát: po operaci a když jsem jí sdělila, že jsem si vyšlápla na Pravčickou bránu. Ačkoli jsem mírně hyperaktivní, umím si najít čas na sebe, být v klidu, či si přečíst knihu. Nemyslím, že bych byla štvanec času jen kvůli tomu, že už jedno dítě mám. Všechno, co dělám, si ale musím dopředu promyslet a naplánovat.
 
Kdy jste měla větší zdravotní potíže, teď nebo poprvé?
První těhotenství probíhalo hladce, ani mne moc nebraly křeče do nohou. Druhé je asi o něčem jiném. Ačkoli nebývám nemocná, vybrala jsem si snad všechny neduhy. Začalo to operací slepého střeva ve 12. týdnu, po němž následovala strašná chřipka a korunovalo to neplánované vytrhnutí osmičky. O křečích v nohou a dýchavičnosti v posledních týdnech ani nemluvě. Po 30. týdnu jsem navíc musela preventivně brát antivirotika kvůli neštovicím v mém okolí, protože jsem je neprodělala. Modlíme se, aby bylo po tom všem miminko zdravé.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Už víte, co obnáší porod. Bojíte se ho víc teď, anebo jste se ho bála, když jste v podstatě nevěděla, o co jde?
Prvního porodu jsem se skutečně bála. Aninka se narodila 25. prosince a bolesti jsem měla už na Štědrý den. Tehdy jsem rozbalovala dárky a plakala, protože jsem myslela, že to je naposled. Samozřejmě, že i teď mám určité obavy, především proto, aby vše dopadlo dobře a miminko bylo v pořádku. Už ale vím, do čeho jdu. Přeji si, abych rodila za pomoci větší gravitace, nevadila by mi ani stolička. Chtěla bych u porodu jen pana doktora a svou porodní asistentku a spíše intimní prostředí beze svědků. Tak jako každá maminka, bych chtěla rychlý porod, a pochovat si miminko, až jej ošetří, ještě nezabalené.
 
Jak změnilo první dítě váš (případně partnerův) profesní život?
Domnívám se, že nám dcera v souvislosti s naší profesí život nezměnila, naopak spíše obohatila. Samozřejmě, že nemohu chodit každý den do společnosti, divadla, nebo na koncerty a musíme náš denní režim více koordinovat. Vždy jsme se ale dokázali s manželem domluvit a vyšli si vstříct. V příchodu do školky a vyzvedávání se pravidelně střídáme, neomezujeme se ani ve svých koníčcích. Jednou hlídám já, pak manžel a samozřejmě pomáhají babičky, bez nichž by to nešlo. Uvidíme, jak nás ovlivní druhé dítě, myslím, že to bude větší honička.
 
Proč jste se rozhodli pro další dítě?
Nerozhodli, přišlo k nám samo. Plánovali jsme druhé dítě, až by dcera bývala měla nastoupit do první třídy. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, jsme tomu rádi a na miminko se strašně těšíme.
 
Co vám přijde na těhotenství nejnepříjemnější? A co naopak považujete za nejhezčí?
Nejnepříjemnější jsou zřejmě stálé zdravotní obtíže, z nichž je maminka pak nervózní a bojí se, aby neovlivnily děťátko. Skutečnost, že mám v bříšku nový život, který je mou a manželovou součástí, je ale na těhotenství nejhezčí. Ten pocit zvědavosti a očekávání, jak asi bude miminko vypadat, mám ráda. Už se nemohu dočkat, až se s ním pomazlím.
 
Petra Drvoštěpová 35, právnička, syn Jakub
 
Zacloumaly s vámi v těhotenství hormony? A jak?
Během prvního těhotenství jsem veškeré stresy prožívala intenzivněji. Přizpůsobila jsem tomu i životosprávu a snažila se eliminovat škodlivé vlivy. Teď už to tak neprožívám. Snad proto, že už rostoucí bříško a s ním související výkyvy hladin hormonů znám, snad je umím i lépe zvládat, a aspoň rámcově vím, co mě čeká. Ale zejména jsem klidnější a vyrovnanější, protože na stresy, nervozitu a přehnanou pečlivost nemám čas – trávím ho s prvorozeným Kubíkem.
 
Jak jste se vyrovnala s tím, že „budete doma“?
Naštěstí jsem už při prvním těhotenství začala přemýšlet a později i realizovat nenáročný, a přitom životaschopný podnikatelský záměr. V podstatě jde o výrobu, prodej a distribuci sady pro odlévání odlitků nožiček či ručiček novorozeňátek. Jde o ideální dárek pro rodiče – sama jsem odlila Kubíkovy nožičky už v prvním týdnu po jeho narození. Model propojení práce na částečný úvazek s mateřskou dovolenou se pro mne ukázal ideálním řešením. Necítím frustraci z pocitu nedostatečného uplatnění kreativních složek své osobnosti, jsem – do míry, kterou dovoluje mé mateřství – paní svého času a nemám pocit, že ztrácím půdu pod nohama...
 
Odpočíváte hodně, nebo to nepovažujete za nutné?
Nedokážu si představit pasivní odpočinek jako efektivní způsob trávení svého času a to, co získávám svou činností, mi přináší víc, než odpočinek, který v dobré víře doporučují lékaři. Pro mě osobně je nepřehlédnutelným aspektem rozhodování o tom, jak uspořádat program, můj syn. Dle mého názoru musí být pro každou ženu při stanovování vlastního programu úhelným kamenem rozhodování mezi aktivitou a pasivitou selský rozum a zdravý odhad možností, které nabízí konkrétní životní situace nastávající maminky. Ale pozor, rozhodně bych nedoporučila rady lékaře ignorovat – prioritou vždy musí byt zdraví miminka a matky.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Nemáte někdy pocit, že ty těžkosti za to nestojí?
Při druhém těhotenství se většina nepříjemných průvodních znaků projevuje intenzivněji. Ale to je zkrátka cena, kterou za děti platíme. Bylo by naivní očekávat těhotenství bez komplikací, a bylo by ještě naivnější myslet si, že cena, kterou za děti takto platíme, je příliš vysoká.
 
Jedno dítě vám nestačilo? Proč jste se rozhodla pro druhé? Nebude jich víc?
Pro podobná rozhodnutí nejsou potřeba racionální argumenty. Já sama si pod pojmem rodina podvědomě představuji rodinu velkou, tedy hodně dětí, do hlídání zapojené babičky a dědečky, přiměřený hluk, starosti a intenzivní sociální interakce. Vím, že z různých důvodů není podobný obrázek rodiny stoprocentně dosažitelný. To, že máme druhé miminko na cestě, je snad jedním z malých krůčků tím správným směrem. V představách se navíc ráda zaobírám myšlenkami na tři děti, takže – kdo ví...
 
Bez čeho byste se při „čekání“ obešla a v čem je těhotenství fajn?
Nejnepříjemnější mi přišly ranní nevolnosti během prvního trimestru, těsně následované celotěhotenským únavovým syndromem a neopodstatněnými, leč snad právě proto intenzivními pocity ztráty kontroly nad vlastním životem. A co je na těhotenství nejkrásnější? Určitě očekávání, těšení se na miminko. Díky tomu, že jde o druhé těhotenství, nemůžu opomenout to, že mně každý den baví postupné zapojování Kubíka do rozhovorů s nenarozeným miminkem a do přípravy na roli staršího brášky...
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře