Ve Strakonicích porodíte a ještě na sále potkáte agenta...
Saša se měl narodit 4. 7. Moc jsem si to přála, neboť znám film „Narozen 4. července“. Hlavnímu hrdinovi (Tom Cruise) se v něm říká : „Bouráci se rodí 4. července.“ Těšila jsem se předem, jak bude ten náš „bourák“ vypadat, ale jediné, čeho jsem se bála, byl druhý porod po čtrnácti letech. Ale člověk by neměl uvažovat negativně a malovat čerty na zeď. Nicméně, 4. červenec nastal a nic. Úplněk zafungoval o pár dní později.
Probudilo mě dvě hodiny po půlnoci pnutí v břiše. Chtěla jsem to zaspat, ale opakovalo se to během půl hodinky a pak znovu a to už jsem si je začala zapisovat. Kontrakce začaly nabírat na síle, tak jsem zavolala do porodnice, abych se ujistila, že můžeme vyrazit a nebudeme tam zbytečně brzy. No, brzy jsme tam opravdu nebyli. Cesta do strakonické porodnice trvala z Blatné asi 20 minut, v mlze se jet rychleji nedalo.
Rodit, nebo vyplňovat?
O půl páté jsem porodní asistence vysvětlila, že mám kontrakce a už to dlouho nevydržím. Asistentka se mnou začala vyplňovat formuláře, ale moc toho nestihla a odvedla mě na porodní sál, doktor ale právě odešel. Musela jsem si dvakrát v kontrakcích říct o antibiotika, které mi měli podat v infuzi předem, a přitom odpovídat na dotazy sestry, která se znovu ptala na trvalé bydliště, přestože měla můj občanský průkaz před sebou. Alexander se chystal na svět rychleji, než všichni čekali, porodní asistentka držela jeho hlavičku a druhá volala otevřenými dveřmi na chodbu a sháněla doktora. Dorazil s vysvětlením, že šel čurat. I doktor je jen člověk a má své potřeby.
Ve 4:45 se Saša s porodní váhou 4300 g narodil. Ještě na porodním lůžku mi znovu dali na klín formuláře, které potřebovali bezodkladně dovyplnit. V pravé ruce jsem měla kanylu, do které již po hodině nic neteklo, ale nikdo mi ji neodpojil. Vedle na sále se již rodil Lukášek. K levé ruce mi přivezli syna, k němuž jsem kvůli stojanu s kapačkou nemohla. Takže o nějakém kojení bezprostředně po porodu nemohlo být řeči. Partner byl u porodu, za což jsem byla moc ráda, ale byl z toho všeho víc zpocený než já. Ještě, že porod trval jen 15 minut.
Agent s hadrem v ruce
Jakmile se zdravotní personál více vzdálil, začala se po sále s hadrem ochomýtat jakási uklízecí síla, která u té své činnosti viditelně klela. Byla to uklízečka s vizitkou na zcela jinou činnost, která by ji patrně naplňovala více než úklid na porodním sále. Nenápadně se ke mně přitočila a obratně zašeptala: „Až budete doma, ozvěte se a já vám malého zajistím.“ Dávala mi do ruky vizitku s razítkem, na němž stálo: Finanční poradce. Ujistila jsem ji, že si ho zajistím sama, ale ještě dnes nevěřím vlastním uším, ani nedávné vzpomínce, že se toto může na porodním sále stát. Otec malého Lukáška měl podobnou zkušenost na vedlejším sále, ale on si tuto její nabídku vysvětlil tak, že jim nabízí „zajištění ještě jakéhosi jiného dítěte“ a nechtěně se domníval, že se jedná o obchod s dětmi. S jeho manželkou jsme se tomu na pokoji pak srdečně zasmály.
Tak už se maminky nedivte, že sotva dorazíte z porodnice domů, zvoní vám za dveřmi pojišťovací agent. To je beztak jen opozdilec. Ti nejrychlejší jsou na místě bez jakékoli morálky a cti ihned v prvních minutách nového života.
Silvie Šperková, t.č. Blatná
Skvělé Neratovice a císařský řez
Už od začátku těhotenství jsem věděla, že mi manžel u porodu pomůže už pouhou přítomností. To bylo velmi důležité při výběru porodnice. Miminko bylo zadečkem dolů, což znamenalo císařský řez a málokterá porodnice povolí přítomnost otce. I proto jsme si vybrali soukromou v Neratovicích. Psychicky jsem se na operaci připravovala, ještě nikdy jsem žádnou nepodstoupila.
Když mi začaly porodní bolesti, hned jsme vyrazili, aby mimi nesestoupilo moc nízko. V porodnici vládla příjemná velikonoční nálada. Pan doktor žertoval, ale po vyšetření prohlásil, že dítě půjde ven už dnes. Začala jsem se chvět, trochu vzrušením, trochu strachem. Porodní asistentka Jitka byla velice vlídná a hezky se usmívala. Na sále se mě ujal anesteziolog, bravurně mi píchnul spinál. Když se mě po chvíli zeptal, jestli něco cítím a já řekla že ne, tak odvětil, že už se operuje! Za deset minut byl chlapeček na světě. Na moje přání mi sundali kanylu, abych si děťátko mohla alespoň pohladit, když jsem si ho nemohla položit na břicho a řádně ho přivítat na svět. Toto ale bylo dovoleno tatínkovi, takže ten si pořádně užil první minutky se svým synáčkem.
Po hodině mě odvezli na pokoj a přiložili mi malého k prsu. Byly to mimořádné okamžiky pro naši novou rodinku. Ráno po operaci bylo krušné, pomáhaly mi však injekce proti bolesti. Od té chvíle se už vše lepšilo. Personál byl šetrný. Dodrželi mé přání miminko nedokrmovat, než budu mít dost mléka. Na kojení přišla odborná asistentka a přinesla mi kojicí polštář, doporučila polohy a přinesla kojicí klobouček, když viděla, že se malý nechtěl přisát. Péče opravdu prvotřídní. Vizity probíhaly za zavřenými dveřmi. Byla jsem šťastná, že všichni zúčastnění respektovali moje přání ohledně porodu a poporodní péče. Možná i z toho důvodu se mi hojila rána rychle a malý taky dobře přibýval na váze, takže čtvrtý den po operaci jsme šli domů. Člověk by si myslel, že soukromá porodnice si bude rodičky držet déle, aby z nich měla více peněz, ale vůbec to není pravda. Na celý porod mám nádherné vzpomínky a už teď se těším na další, snad bude přirozený. Můj velikánský dík patří MUDr. Miloslavu Ptáčkovi, MUDr. Daniele Kalivodové a porodní asistentce Jitce.
Lucie Krajcarová
Milé čtenářky, zajímají nás Vaše zážitky z porodu a hodnocení porodnice. Pošlete nám svůj příběh i s fotkou na e-mail: betynka@burda.cz