Vaše příběhy: Po vlastní zkušenosti, doporučuji chránič matrace

Byla jsem v neukončeném 36. tt., když jsem jako každé ráno vstala a šla na WC. Hodiny odbily teprve šestou hodinu ranní, proto jsem se znovu ‚zachumlala‘ do vyhřátých peřin.
Vaše příběhy: Po vlastní zkušenosti, doporučuji chránič matrace

Před sedmou hodinou ze mě něco ‚vyžuchlo‘ přímo v posteli – vřele doporučuji chrániče matrací. :-) Hlasitě jsem manželovi oznámila, že mi zřejmě odtekla plodová voda.

Rychle jsem běžela do koupelny. Pak jsem zavolala své známé zdravotní sestřičce, domluvila se s ní, co a jak, a po osmé jsme s manželem vyjeli do Vítkovické nemocnice v Ostravě.
Bolesti jsem do této chvíle nepociťovala žádné, pouze voda stále odtékala. V nemocnici mě vyšetřili a potvrdili, že se bude rodit.

Po vyplnění všeho potřebného nás přijali na porodní oddělení. Porodní asistentka řekla, ať manžel stopuje dobu kontrakcí. Po deváté hodině jsem měla bolesti po osmi minutách, poté po pěti. Vše by bylo v pořádku, ale stále jsem nebyla otevřená, jen na tři centimetry.
Pořád jsme byli s miminkem sledováni. Vše bylo v pořádku. Bolesti se stupňovaly, na oběd jsem neměla ani pomyšlení a manžel byl pro mě velkou oporou, a to doslova – kopala jsem, škrábala, ale ne úmyslně, mnohdy jsem si své projevy neuvědomovala. Kontrakce byly pravidelné po třech minutách.

Vůbec si nepamatuji, v kolik mi dali látku na urychlení otevření porodních cest. Měla jsem pocit, že se pořád kolem mě a miminka lítalo, vše se sledovalo a já byla strašně unavená.
Patnáctá hodina byla hodina klystýru – toho jsem se velice bála, ale musím všechny maminky uklidnit, že to rozhodně nic nepříjemného není. Pro mě to byl snad i příjemný zážitek. :-) Maminky, opravdu klystýr je to nejmenší, čeho se na porodu obáváme.

Celá doba porodní byla v duchu měření a sledování miminka, bolesti, ale i přesto jsem místy žertovala. Při kontrakcích nic jednoduchého, neboť jsem nevydržela ležet v klidu.

Okolo 18. hodiny jsem se najednou objevila na porodním sále a uvědomila si, že už je TO tady. Porodní asistentka se mě zeptala, jestli jsem chodila do předporodního kurzu, a já místo odpovědi šíleně zařvala a nedokázala vůbec spolupracovat. Asistentka pochopila velice rychle. Poté mě manžel uklidnil a já začala konečně spolupracovat.

Po dvanácti hodinách, tj. v 18.56, se narodil Samuel – o měsíc dříve. Proto jsem jej neměla ani přiloženého, ihned mi ho odnesli do inkubátoru.

Potom nastal ještě menší problém, a to, že mi nešla ven placenta, takže mi ji odstranili operativně. Vzbudila jsem se až pozdě večer po anestezii a optala se na malinkého, vše vypadalo dobře.

Nebýt obrovské manželovy podpory, nevím, co bych na porodním sále dělala. :-) Moc děkuji také personálu, který byl shovívavý a po celou dobu byl při mně.

Se Samíkem jsme strávili patnáct dní na šestinedělí a veškerý personál chválím – vždy jsem dostala odpovědi na všechny své dotazy a musím říct, že pomoc byla víc než stoprocentní.
Děkuji všem, manželovi a malému Samovi.

Teď jsem na začátku dalšího těhotenství a rodit bych chtěla opět ve Vítkovické nemocnici v Ostravě – jen ne tak brzy. :-) Snad mé přání bude vyslyšeno. :-)

Přeji všem maminkám opravdu pohodový a krátký porod.

Martina Janusová

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články