Váš příběh: Vysnila jsem si porod do vody

Žiju v Birminghamu ve Velké Británii, kde jsem také otěhotněla. Na zdravotní péči si nemůžu stěžovat. Celé těhotenství bylo bezproblémové, ani jednou jsem nezvracela, co by za to jiné těhotné daly.
Váš příběh: Vysnila jsem si porod do vody

17. října jsem měla termín, ale má malá princeznička na svět nijak nechvátala, proto i po neúspěšném hamiltonu mi midwife (porodní sestra) naplánovala indukci porodu na Haloween, 31. října.

Každý den jsem všemožně vyvolávala kontrakce. Častý sex, chůze do schodů, čaj z maliníku, procházky… Ale nic nezabíralo. Vzdala jsem se tedy své představy o krásném přirozeném porodu do vody, jak jsem měla naplánováno a už jen čekala na ten den D.

V úterý ráno, den před indukcí, jsem odpočívala a najednou mě zabolelo v podbřišku, vstala jsem z postele a praskla voda. Celá šťastná jsem zaúkolovala přítele, ať volá do porodnice, že už jedeme a běžela se ještě osprchovat. V koupelně na mě čekalo nemilé překvapení, plodová voda byla zelená, což jsem věděla, že je špatně. To bylo 11:15 dopoledne.

Klepněte pro větší obrázek

V porodnici mě ihned přijali a poslali na monitor, kontrakce ještě nebyly skoro žádné. Z plodové vody se zjistilo, že miminko vykakalo smolku, první stolici, takže se musel porod urychlit. Poslali mě hned do porodní místnosti. Ve 2 hodiny odpoledne jsem byla na 4 centimetry otevřená a začali mi žilně podávat oxytocin pro vyvolání kontrakcí. Silné kontrakce přišly rychle, skoro už bez přestávky, musela jsem jen ležet a nehýbat se, a v 16:30 už jsem prosila o zmírnění bolestí. Doktor nebyl ihned k mání, takže až za další hodinu a půl jsem dostala epidurál. To byla krásná úleva. Byla jsem teprve 6 cm otevřená. Potom už jsem celou noc lehce pospávala. V 7 ráno to bylo 9 centimetrů, o dvě hodiny později stále jen 9. S tím, že mám prý úzkou pánev a porod trvá příliš dlouho, byla jsem hned převezena na operační sál a v 10 hodin 13 minut přišla naše krásná dcera na svět císařským řezem.

Vážila 3,570 kg a měřila 53 cm. Porod to nebyl zrovna nejjednodušší, přesto jsem na bolest hned zapomněla a teď po dvou a půl měsíci jsem změnila i ten názor, že už v životě nechci rodit. :-) Za ten krásný pocit, když se na mě moje malá princeznička usmívá, to stálo.

Zuzana

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře