17. října jsem měla termín, ale má malá princeznička na svět nijak nechvátala, proto i po neúspěšném hamiltonu mi midwife (porodní sestra) naplánovala indukci porodu na Haloween, 31. října.
Každý den jsem všemožně vyvolávala kontrakce. Častý sex, chůze do schodů, čaj z maliníku, procházky… Ale nic nezabíralo. Vzdala jsem se tedy své představy o krásném přirozeném porodu do vody, jak jsem měla naplánováno a už jen čekala na ten den D.
V úterý ráno, den před indukcí, jsem odpočívala a najednou mě zabolelo v podbřišku, vstala jsem z postele a praskla voda. Celá šťastná jsem zaúkolovala přítele, ať volá do porodnice, že už jedeme a běžela se ještě osprchovat. V koupelně na mě čekalo nemilé překvapení, plodová voda byla zelená, což jsem věděla, že je špatně. To bylo 11:15 dopoledne.
V porodnici mě ihned přijali a poslali na monitor, kontrakce ještě nebyly skoro žádné. Z plodové vody se zjistilo, že miminko vykakalo smolku, první stolici, takže se musel porod urychlit. Poslali mě hned do porodní místnosti. Ve 2 hodiny odpoledne jsem byla na 4 centimetry otevřená a začali mi žilně podávat oxytocin pro vyvolání kontrakcí. Silné kontrakce přišly rychle, skoro už bez přestávky, musela jsem jen ležet a nehýbat se, a v 16:30 už jsem prosila o zmírnění bolestí. Doktor nebyl ihned k mání, takže až za další hodinu a půl jsem dostala epidurál. To byla krásná úleva. Byla jsem teprve 6 cm otevřená. Potom už jsem celou noc lehce pospávala. V 7 ráno to bylo 9 centimetrů, o dvě hodiny později stále jen 9. S tím, že mám prý úzkou pánev a porod trvá příliš dlouho, byla jsem hned převezena na operační sál a v 10 hodin 13 minut přišla naše krásná dcera na svět císařským řezem.
Vážila 3,570 kg a měřila 53 cm. Porod to nebyl zrovna nejjednodušší, přesto jsem na bolest hned zapomněla a teď po dvou a půl měsíci jsem změnila i ten názor, že už v životě nechci rodit. :-) Za ten krásný pocit, když se na mě moje malá princeznička usmívá, to stálo.
Zuzana