Je mi 19 let a otěhotněla jsem hned po maturitě. Byla jsem šťastná a můj o 6 let starší přítel taky. Bydlíme ve vlastním bytě, já mám po škole a přítel vydělá, jak v práci, tak i fotbalem slušné peníze, tak jsme si řekli, proč ne. V tu chvíli, kdy jsme cítily první pocity radosti, mi nedošlo, že jsem vlastně vážně nemocná, a že jsem od narození léčena ve FN Motol s oboustranným refluxem ledvin. To znamená, že jedna ledvina je malá asi 4 cm a funguje na 27% a druhá měří asi 6,5 cm a funguje na 73%. Mám tedy dohromady jednu funkční ledvinu. Snažila jsem se to nepřipouštět, ale okamžitě po první gynekologické poradně jsem musela nastoupit domů na nemocenskou a dostala jsem rizikové těhotenství. To byl ale všechno jen začátek...
Záněty, teploty, antibiotika
Závidím všem maminkám, které jsou zdravé a chodí jen na kontroly do poradny, poté si oběhají vyšetření, jako jsou ozvy, kontrola u zubaře a odběry krve a moči. Já brala za své těhotenství osm druhů antibiotik, a to ještě nejsem na konci, ale v 8. měsíci. Ve 3. měsíci jsem dostala akutní zánět ledvin neboli pyleonefritýdu, která se nedala zaléčit jinak než antibiotiky. Hubla jsem, ležela v posteli a brečela bolestí. Přítel seděl na posteli a koukal se, jak trpím, ale nemohl mi pomoc. Kdykoliv jsem se zvedla z postele, podával mi kýbl, protože věděl, že začnu okamžitě zvracet. Po třech dnech, kdy jsem neměla sílu vzít nic do úst, mě odvezl do nemocnice, kde jsem dostala kapačku a alespoň trochu se dala dohromady. Mimochodem, važte si svých partnerů, já bych to bez toho svého opravdu nezvládla.
Od té doby se to táhlo. Každý měsíc jsem byla u svého gynekologa s poševním zánětem, který byl způsobený tím, že jsem užívala antibiotika a ta mi narušila mikrofloru. Dále jsem měla další a další záněty a infekce močových cest, které se nedaly také zaléčit jinak než antibiotiky. Musela jsem tedy prodělat amniocentézu. Z důvodu teplot a strachu o dědičnost vrozené vady ledvin, jakou mám já. Naštěstí to dopadlo dobře a my díky amniocentéze s přítelem zjistili, že místo Matyáška se nám v bříšku ukrývá princezna Nelinka. Pan gynekolog nám na dvou prohlídkách řekl, že to bude kluk jako buk a ona to byla naše malá holčička, co si strkala ručičku mezi nožičky...
Štěstí z holčičky bylo silné, ale bakterie mi radost kazila dál
Radovala jsem se jako malá, brečela jsem štěstím a celou amniocentézu tak nevnímala. Výsledky naštěstí dopadli v pořádku. Zanedlouho jsem byla odeslaná na hematologii, kde mi zjistili vysokou hladinu homocysteinu v těle, což není vůbec dobré. Začala jsem tedy užívat kyselinu listovou a píchat si Fraxiparin do břicha. Na další kontrole u gynekologa mi zjistili, že se mi v těle drží bakterie nazývaná Escheria Coli. Zaléčit jí vitamíny? Nemožné… Přišly tedy další antibiotika. Začala jsem mít výčitky svědomí, že moje holčička bude trpět jen kvůli mě, že jsem neschopná máma, která nedokáže ani nosit v pohodě své dítě v břiše. Po měsíci Escheria coli vymizela a já měla radost, že konečně můžu užívat klidu jen s klasickými těhotenskými vitamíny a samozřejmě kvůli ledvinám s brusinkami. Týden na to jsem dostala poševní výtok, divně zbarvený s divnou konzistencí...
Brečela jsem do telefonu kamarádkám i příteli
Šla jsem na výtěr na gynekologii, kde pan gynekolog je velmi dobrý známý mé maminky. Když přišly výsledky, čekala jsem, že kdyby bylo něco hrozného nějaká infekce, že si mě pan doktor zavolá do ordinace. Ovšem bylo to ještě horší, zavolal si rovnou mou maminku, po které chtěl, aby mi to vysvětlila jako žena ženě. Dostala jsem nebezpečnou infekci Ureaplazma Urealitica. Je to ta nejhorší infekce, kterou v těhotenství můžete dostat. Máme ji každý z nás v pohlavních orgánech, jak ženy, tak muži. Je to přirozené pro lidi, kteří žijí sexuálním životem, ale mně se díky antibiotikům, které jsem brala, a měla kvůli nim porušenou poševní mikrofloru, Ureplazma dostala do dělohy... K mojí holčičce! Pan doktor to vysvětlil tak, že můžu být ráda, že jsme podchytili infekci v raném stadiu a nasadil mi vůbec ty nejsilnější antibiotika, co jsou. A já pak udělala to, co jsem dělat neměla a to číst si informace na internetu...
NIKDY si nečtěte o problému, který máte na webu!
Dočetla jsem se, že Ureaplazma je silně nebezpečná, způsobuje předčasný porod či dokonce porod mrtvého plodu. Nemohla jsem ani mluvit, brečela jsem doma mamce, poté příteli do telefonu, kamarádkám… Všichni se mě snažili uklidnit. Ne, neuklidnila jsem se, vždyť jde o mou holčičku, sakra! Je tak malá a nevinná, nic nezmůže a nemůže se ani bránit. Maličká je naštěstí bojovnice a všechny negativní vlivy zvládá bez problému.
Roste, roste, roste jako bychom antibiotika nebraly!
Jsem v osmém měsíci a ve 30. týdnu na měření plodu nám pan doktor oznámil, že Nelinka má 1620g místo 1300g jako děti průměrně v tomto týdnu mají. Jsem ráda, že léky nemají žádný vliv na její růst a vývoj a výživu přes placentu. Příští týden jdu na poslední stěry, aby se zjistilo, jestli ta hnusná Ureaplazma urealiticum vymizela. A příští týden nastupuji do nemocnice na oddělení rizikového porodnictví z důvodu, že mi musí udělat několik vyšetření, abych alespoň konec mého těhotenství byla v pořádku.
Chci ale poděkovat všem rodinným příslušníkům, hlavně příteli a mamince za největší pomoc a oporu v nejtěžších chvílích a teď nám držte palce, ať se nám Nelinka narodí v lednu zdravá a veliká! Protože si myslím, že si to zaslouží po tom všem, co vytrpěla a vy maminky to NIKDY nevzdávejte, ta bolest za to stojí!
Jitka Malá