Váš příběh: Připadala jsem si jako zvíře v ZOO

Ve středu 3. 11. jsem dorazila na obyčejnou těhotenskou poradnu v 32. tt. Sestřička mě zvážila, změřila tlak a poslala do kabinky. Doktor se zeptal, jak se cítím a co pohyby, pak mě vyšetřil.
Váš příběh: Připadala jsem si jako zvíře v ZOO

Vyšetřování mu trvalo trochu déle a tak jsem trochu znejistěla. Jeho verdikt zněl okamžitý nástup do nemocnice. Čípek se zkracuje, začínám se otvírat a hlavička naléhá na děložní branku. Se slzami v očích jsem ještě aspoň „ukecala“ výběr nemocnice, protože tyhle případy většinou bere Fakultní nemocnice v Porubě a tam by mě nikdo nedostal! Jela jsem si tedy domů sbalit nejnutnější a cestou napsala manželovi.

Na příjmu mě vyšetřil moc milý pan doktor a hned mi nasadil hromadu léků a nařídil ležet. Nezbylo mi nic jiného než poslechnout. Malé se zatím dařilo dobře. Byla jsem uložena na pokoj, v kterém jsem strávila 26 nekonečných dnů. Pacientky i návštěvy se střídaly jako na běžícím páse. Po každém jejich odchodě mi bylo psychicky hůř, nemocnice totiž špatně snáším. Připadala jsem si jako zvíře v ZOO. Všichni mě chodili navštěvovat a krmit (kdo zná nemocniční stravu, tak ví, o čem mluvím).

Malá se naštěstí rozmyslela, tak nebezpečí předčasného porodu kleslo. Vídala jsem ji na ultrazvuku docela často, protože jsem souhlasila s tím, že se na mě můžou zaučovat medici. Dařilo se jí dobře a sílila. Primář se nakonec rozhodl mě v pondělí 29. 11. propustit.
 Domů jsem vyrazila celá nadšená, že snad ještě porodím v termínu - 3. 1. Ve středu jsem vyrazila na další těhotenskou poradnu. Doktor mi sdělil, že malá má kolem sebe málo plodové vody. Tudíž opět zpět do Vítkovické nemocnice na příjem. Tam mě opět vyšetřili a zhodnotili, že je vše v pořádku, tak mě poslali domů s tím, že se mám přijít ukázat v pátek.
 V pátek 3. 12. mě vyšetřoval jiný doktor, ale opět bylo vše v pořádku a poslal mě domů s tím, že příští kontrola další pátek. Porod stále hrozit neměl.

Na druhý den ráno 4. 12. mne probudilo teplé mokro pode mnou. Myslela jsem si, že jsem se počůrala. Prasklá voda mi nejdříve vůbec nepřicházela na mysl. Vstala jsem, zašla si na WC, převlékla se a dala si pro jistotu vložku. Sedla jsem si ke snídani, a když jsem vstávala, opět ze mě vyšel proud vody. Zavolala jsem sestřence, aby mi poradila, co by to mohlo být a ona řekla, že mi praskla voda a mám okamžitě jet do porodnice!

Manžel byl mezitím v obchodě, tak jsem mu volala, ať se co nejdřív vrátí domů, že odjíždíme do porodnice. To už mi začaly i bolesti v podbřišku jako při menses. Než manžel došel, tak jsem se oblékla a přidala pár maličkostí do tašky. Manžel se přiřítil, zavolal taxi a pak se mě při odchodu ptal, kde že mám čepici na hlavu, že prý venku mrzne! Já v bolestech a on, kde mám čepici... Tak jsem odsekla, že jdu bez čepice, i kdyby se měl postavit na hlavu.

Taxíkem jsme byli v nemocnici za chvilku. Na příjmu mě vyšetřili a zjistili, že jsem na 3 cm otevřená, voda čirá odtéká a bolesti jsem už měla co 2 - 4 minuty. Přijali mě pro porod a odvedli na porodní sál, kde se mnou sepsali nějaké papíry a dali mě na porodní box, kde mě napojili na echo.

Manžela přivedli posléze převlečeného za mnou. Bolesti už byly docela silné. Bohužel jsem měla tuhou děložní branku, tak mi dali Buscopam do žíly a za hodinku a něco jsem byla otevřena na sedm prstů.

Pak to šlo velmi rychle, stihli mi udělat akorát klystýr a druhé echo. Pak mi porodní asistentka při vyšetření řekla, že hmatá vlásky a za chvilku budeme tlačit... Na to mi trochu malou narotovala do kosti a pak se šlo na to. Po chvilce, opravdu malé chvilce, byla malá na světě!
Markétka se ohlásila velkým křikem. Hrdý taťka si přestřihl šňůru a sestřičky mi malou položily na bříško. Byl to ten nejkrásnější okamžik! Taťka pak asistoval při prvním ošetřování. Mě mezitím zašili po malém nástřihu. Markétku mi pak položili do náruče krásně zabalenou. Koukala na mě svýma očkama a dokonce přestala i plakat.

Byl to jedinečný okamžik a jsem moc vděčná manželovi, že mě doprovodil a podpořil. Jeho přítomnost mi velmi pomohla! Kdyby se měla ještě jednou rozhodnout, kde budu rodit, tak jedině ve Vítkovické nemocnici v Ostravě.

A ještě pro doplnění: Markétka po porodu vážila 2,7kg a měřila 46cm. Odtok plodové vody v 7:30, příjem v 10 hodin a Markétka vykoukla v 13:48 hodin.

Hana Kalová, Ostrava

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře