Váš příběh: Porodila jsem i přesto, že nemám nohu

To, že jsem těhotná, jsem se dozvěděla až ve 12. týdnu těhotenství. Vůbec jsem to netušila a nečekala. Doktor mi říkal, že rodit budu nejspíš císařem, protože s mým handicapem to asi nezvládnu odrodit (mám už 20 let po autonehodě amputovanou nohu).
Váš příběh: Porodila jsem i přesto, že nemám nohu

Mé těhotenství bylo suprové, byla jsem na to vše ale sama bez otce dítěte. Žádné nevolnosti, jen mě trochu pobolívala záda, což je asi docela běžné. Porod jsem měla už v porodnici naplánovaný na 3. 2. 2009 císařem. 2. 2. jsem musela nastoupit na příjem, doktor na porodnici mě prohlédl a řekl, že to půjde rodit normálně, nebudeme zasahovat. Já z toho byla překvapená, protože jsem se těšila na císaře, že to bude bez bolesti, a najednou jsem se musela připravit na to, že budu rodit normálně, tak mě poslali domu a že mám přijít za týden, že to ještě jen tak nebude.

Byla neděle a já se chystala na ráno, že nastupuji na vyvolání, šla jsem do vany, pak jsem ulehla a ouvej nějaké bolesti, stahy a už jsem i špinila, a tak mě vezli do porodnice ve 2 hodiny v noci. V porodnici mě prohlédli, a že to k tomu je, ale nejsem otevřená a tak mě dali na čekačku. Od 6 hodin jsem už ležela na sále, propíchli mi i vodu. A to už jsem měla šílené bolesti a záda bolela a to byla hrozná bolest. Primář nakonec řekl, že mi píchnou epidural, tak volal anesteziologa, ale ten mohl přijít, až skončí s operací. Bolesti byly hrozné a šlo to i do nohou, až jsem měla křeče, tak mi píchli něco na uklidnění.

Jen mě zarazilo, že se nikdo z personálu nesetkal s handicapem, který mám. Ta bolest byla opravdu ukrutná, píchli mi něco na zklidnění a záda trochu povolila. Byla jsem už děsně unavená, stahy už mi moc vadily, chtěla jsem už rodit, protože ta bolest zad se už nedala vydržet… A nakonec přišla tupá bolest a primář povídá: „Tak jdeme rodit.“ Musela jsem ulehnout do správné polohy. Porod šel hrozně rychle, já dvakrát zatlačila a klučina byl venku, bylo to úžasné a krásné.

Dominik se narodil ve 40. týdnu 9. 2. 2009 ve 14 hodin s porodní vahou 2330g a 46cm. Přiložili mi ho na chvíli na bříško a pak ho odnesli. Já ještě odrodila placentu a pak přišlo šití. Byla jsem moc potrhaná vevnitř a měla jsem i nástřih. Po té přišel primář a gratuloval mi a moc se omlouval, že ten anesteziolog nedorazil a že jsem musela odrodit bez epiduralu a i s tím handicapem, že jsem statečná...

Byla jsem nakonec samá modřina. Po týdnu nás pustili domů, když měl malý váhu 2500g. Já jsem ani chodit nemohla a pomohlo mi moc sezení na baloně. Chci jen říct, že rodit s handicapem se dá, ale je to hrozný a bolestivý pocit, ale když vidíte potom to miminko, je to krásné a na bolest i zapomenete. Dlouho jsem říkala, že rodit už nechci, ale teď bych třeba i rodila znova.

Lída z východních Čech

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články