Porod byl tak hezký, že jsem i doktorovi “nadávala“, když jsem zjistila, že mne přece jen šije. Nakonec si ze mě dělal také legraci a čtyři stehy to jistily. Pak ještě řekl: „Místo, abyste mi poděkovala za zdravé dítě, tak nadáváte, ale nebojte, prostor pro manžela tam bude...“
Druhý syn byl také vyvolávaný, i když jsem zkoušela vše možné, abych sama porodila. Klukům je dnes 20 a 18, jsou zdraví a šikovní.
Roky letěly, já se rozvedla a našla si nového partnera. Po čase jsem opět otěhotněla a čekala dvojčata, dnes je jim skoro 10 let. Při porodu dvojčat, která přišla na svět císařským řezem, jsem se nechala anestezioložkou “překecat“ k epiduralu. Šla jsem do toho, neměla jsem se s kým poradit, táta mi jen řekl, ať jdu do toho, že ráda zkouším nové věci. Porodila jsem, ale už v životě nechci epidural. Opravdu jsem se třásla, jak kdyby na mě sahala smrt. Třásla jsem se, bolela mě záda, byl to děs. Jen matně si pamatuji prcky, jak je vytáhli. Nakonec jsem nemohla tři dny vstát z postele, jak mě bolela záda. Dostávala jsem neustále injekce a na vozíku jsem se jezdila koukat na prcky, když byli v inkubátoru.
Po dalších necelých dvou letech se mi narodila dcerka. Porod byl vyvolávaný, jelikož jsem ji 13 dní přenášela. Malé jsem musela u porodu držet hlavičku, než byla celá venku. Sloužil jeden mladý doktor a asi nestíhal, ale nakonec vše dopadlo dobře.
Myslím, že v porodnici ve Znojmě budu rodit i své šesté dítě – syna, který se mi narodí v létě.
Nikdy jsem na porodnici nenadávala, zastávám názor, že se všude může něco stát, ale já měla štěstí.
Zuzana Lamačová
Podělte se i vy o svůj porodní příběh! Své příspěvky - text a fotografie posílejte na e-mail: lucie.fumfalkova@mojebetynka.cz