Váš příběh: Na břicho mi musel skočit silák!

S manželem jsme se o děťátko snažili jen něco málo přes rok, vdávala jsem se už těhotná, v šestém měsíci.
Váš příběh: Na břicho mi musel skočit silák!

Termín porodu byl stanoven na 31. 10. 2010, ale na porod to v žádném případě nevypadalo, nepomohlo mytí oken, chůze do sedmého patra ani další babské rady.
5. 11. 2010 jsem nastoupila do porodnice v Chrudimi, kde mi měl být následující den porod vyvolán. Podstoupila jsem zátěžové testy, nespočet monitorů a byla v klidu, porodu jsem se vůbec neobávala. Jediné, co mě zneklidnilo, byla představa vyvolávací tablety. Z doslechu jsem věděla, že to není nic příjemného.

V půl jedné v noci mi začaly pravidelné kontrakce po deseti minutách. Byly ale snesitelné, tak jsem mezi nimi mohla podřimovat. Po ranní výměně směn mi sestřička natočila monitor, při kterém jsem se už hodně a bolestivě svíjela. Paní doktorka mě prohlédla a konstatovala, že jsem otevřená na 10 cm a že rodíme. S pomocí sestřičky jsem si sbalila věci a přesunula se na porodní sál. Odtud jsem jen poslala manželovi SMS: „Jdu rodit, miluji Tě!“

Hlavička ale porodními cestami nesestupovala, tak jsem musela s kapačkou v ruce pendlovat mezi toaletou a porodním lůžkem. To už jsem bolestí skoro omdlévala. Zanedlouho se objevil můj manžel. Byla jsem příjemně překvapená, protože jsem jeho přítomnost u porodu nechala zcela na jeho rozhodnutí. Velice mi pomohl tím, že tam byl se mnou, že mě držel a povzbuzoval.

Druhá doba porodní byla hodně náročná, protože jsem vyčerpáním nezvládala tlačit, jak bych měla a držela se, abych neomdlela. Musela mi pomoct sestřička, tlačením na bříško, ale bylo to i nad její síly. Nakonec přivolali siláka, pana doktora z pediatrie a s ním jsem to nakonec dokázala. Manžel se divil, že nemám zpřelámaná žebra, protože pan doktor zabral opravdu fest.

V 9:10 hod. se narodila naše krásná dcera Justýnka s mírami 51cm a 3590g. Když jsem ji poprvé držela v náručí a dívala se do těch krásných, hlubokých očí, hrozně jsem se zamilovala! Není nic krásnějšího, než přivést na svět nového človíčka.
Justýnka měla docela velký poporodní hematom a následně i silnou novorozeneckou žloutenku, kvůli které jsme byly na oddělení šestinedělí přesně sedm dní.

Chci velice poděkovat manželovi Zbyňkovi za vše, co pro nás udělal a stále dělá a také moc děkuji personálu chrudimské porodnice, protože byli naprosto úžasní, profesionální a lidští a také sestřičkám na oddělení šestinedělí za jejich péči a pomoc.

Zdraví vás čtenářka Mirka Šibalová (30 let) a dcera Justýnka (14 měsíců) z Hlinska

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře