Váš příběh: My na sebe volali z oken, teď je pobyt v porodnici o něčem jiném

Jsem sice postarší a mé porody proběhly v letech 1983, 1986 a 1988, přesto bych se s vámi ráda podělila o své pocit.
Váš příběh: My na sebe volali z oken, teď je pobyt v porodnici o něčem jiném

V roce 2009 jsem pro noviny Pražský Deník jezdila fotit miminka po Praze a okolí pro sobotní číslo novin. Jezdila jsem do porodnic Vinohradská, Bulovka a Brandýs – tam všude nás pustili.

Z mého pohledu Vinohradská byla pěkná, malé pokojíky po dvou maminkách, a když jsem s nimi mluvila, byly spokojené. Sestřička se například vždy zeptala, zda mohu vstoupit a obtěžovat je.

Bulovka - tam bylo i šest maminek na pokoji a možná i proto vypadaly nervózně. Sestry měly, co dělat, aby doslova oběhaly tu spoustu pokojů.

V Brandýse jsem si připadala jako v soukromé klinice, i když maminky byly na normálních pokojích. Byly tam dvě maminky a sestřičky (tři až čtyři) se jim mohly plně věnovat. Devět pokojů (pět pokojů nadstandard), všude klid a pohoda. Dokonce jsem zde viděla, jak se sourozenci přišli podívat na nového brášku chvilku po porodu. Bylo to dojemné.

Pro mne byla má práce velký zážitek, neboť za mnou mohl manžel jen na chodbu u posledního porodu u Apolináře a dceru viděl, až když jsme mohly domů. U prvních dvou porodů jsme na sebe volali v Londýnské z oken...

Dcera rodila v Motole, který si velmi chválila. A když jsem se za ní byla podívat před dvěma lety, když se narodila vnučka, pustily mne i k inkubátoru se na malou podívat. A sestřičky byly milé a klidné.

Děkuji za možnost podat pohled i z jiné strany.

Květuše Veselá

Podělte se i vy o svůj porodní příběh! Své příspěvky i s fotografiemi posílejte na e-mail: lucie.fumfalkova@mojebetynka.cz

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře