Toho dne jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Miminko jsme si s přítelem moc přáli. Od listopadu jsem byla na rizikovém těhotenství, takže jsem si užívala odpočinku a pohody, pravidelně jsem chodila na kontroly a těšila se z každého pokroku u miminka.
Termín jsem měla plánovaný na 15. června, ale 2. června v podvečer mě zastihly bolesti břicha, nebyly pravidelné, tak jsme čekali. V noci mě to budilo, tak jsme se rozhodli v půl páté ráno jet.
V porodnici mě vyšetřili, oznámili mi, že je to začátek porodu a poslali vystrašeného tatínka domů. Jenže našemu drobečkovi se nejspíš ještě ven nechtělo, takže mě v sobotu poslali zpátky domů, s tím, že v pondělí přijdu na kontrolu do porodnice. Stále se nic nedělo, bolesti jsem měla nepravidelné.
V úterý večer už mi moc do zpěvu nebylo, takže jsme vyjeli znova. Papíry jsem měla vyplněné, takže příjem byl rychlý. V noci se mi pěkně rozběhly kontrakce, ale ještě stále to nebylo ono. Kolem osmé hodiny ráno to bylo k nevydržení, pořád jen sprcha anebo chození, žádný ležení. Říkala jsem si, tohle už nevydržím. Před jedenáctou jsem volala příteli, že už jdu na sál. Řekl mi, že chce být u porodu, byla jsem šťastná, že ho tam budu mít.
U porodu jsem měla výborného pana doktora, který se na mě celou dobu smál a tím mi dodával energii. Nakonec jsem 4x zatlačila a 8. června v 11:35 poprvé zakřičela naše dcera Natálie s porodní váhou 2750g a mírou 47cm. Byla malinká, ale vše rychle dohnala a v šesti měsících vážila už 7kg. Je to naše štěstí, které nám dělá jen a jen radost.
Kamila Vlčková
Podělte se i vy o svůj porodní příběh! Své příspěvky i s fotografiemi posílejte na e-mail:
lucie.fumfalkova@mojebetynka.cz