Váš příběh: Kvůli zánětu, tlaku a meningokoku jsem rodila císařem

Bydleli jsme tehdy s manželem ještě v podnájmu 22km od porodnice, kde jsem se rozhodla rodit. V našem městě sice porodnice byla, ale já jsem z ní neměla dobrý pocit.
Váš příběh: Kvůli zánětu, tlaku a meningokoku jsem rodila císařem

Hlavně díky tomu, co jsem o personálu a jejich přístupu slýchávala od kamarádek, jsem si řekla prostě ne. Proto jsem se rozhodla rodit ve Frýdecko-Místecké nemocnici. I když po mé zkušenosti nakonec nevím, jestli to byl dobrý výběr, možná bych příště uvažovala o jiné porodnici.

Tehdy  jsem šla spát v jedenáct v noci a po hodině spánku jsem se probudila, protože mi praskla plodová voda. Vzbudila jsem manžela, vzala nachystanou tašku a vyjeli jsme do porodnice. V autě jsem manželovi říkala, že je to dobré, že mě vůbec nic nebolí. To jsem ale netušila, co bude následovat…

Po půl hodině jízdy autem jsme přijeli na místo, šli jsme na porodní odděleni, kde se mě sestřička zeptala, co potřebuji. Tak jsem jí řekla, že mi praskla nejspíše plodová voda. Vzala mě na ultrazvuk břicha, dělala různé testy apod. Potom mi dala košili, ať se převléknu, že si mě tam nechají, že budu rodit. Byla velmi nepříjemná, já byla prvorodička, vůbec jsem nevěděla, co se bude dít, a ji to skoro obtěžovalo mi na něco odpovědět. Možná to bylo tím, že toho měla dost a bylo půl druhé ráno, nevím...

Potom mi dali klystýr, byla jsem nějakou dobu na záchodě, pak jsem si lehla na lůžko, kde vedle mě ležely další tři maminky, které za ty čtyři hodiny, co jsem tam ležela, všechny odrodily.

Někdy kolem šesté hodiny ranní jsem začala cítit ty pravé bolesti. Po pár hodinách mě převezli na porodní sál, abych mohla rodit. Sestřička, co tam se mnou byla, mi řekla, že si můžu jít „hopsat“ na balon, což vůbec nebyl dobrý nápad. Bolesti byly pak vždy o dost silnější. Poradila mi také sedět na židli s roztaženýma nohama a manžel ať mi při tom masíruje záda případně, že mohu jít do sprchy. To mi také vůbec nedělalo dobře, nejlépe mi bylo v leže na zádech, kdy jsem mohla odpočívat, protože jsem se vůbec nevyspala a taky se tak lépe tlačilo ven miminko.

V půl třetí odpoledne mi doktor řekl, že nejsem stále moc otevřená, že ještě počkáme. Když už mě únava a bolest přemáhala, požádala jsem je kolem páté hodiny o epidurál na uklidnění bolesti. Po pár minutách přišla sestřička a řekla mi: „To jste si měla jít raději na diskotéku, než být těhotná a rodit! Každého to bolí, ne jen vás.“ Řekla jsem jí na to tehdy jen, že já na diskotéky nechodím a chodit nebudu. Epidurál mi píchla a odešla. Po chvilce to byla úleva, bolesti už nebyly tak cítit.

Kolem šesté hodiny mi přišel doktor říct, že mě nachystají a půjdu rodit císařským řezem, neboť se mi dělá zánět, zvyšuje se mi krevní tlak, což vypadalo na preeklamsii a také, že mi má doktorka, u které jsem byla dva dny před nástupem do porodnice, neřekla, že mám začínajícího meningokoka, a kdybych malou začala rodit normálně, mohlo by se jí něco stát. Dále mi řekl, že až malou porodím, začnou mi ihned dávat kapačku s antibiotiky, která by mi měl pomoci.

Moc jsem nad tím vším neuvažovala, byla jsem ráda, že se dcera už brzy narodí a já už to budu mít za sebou. Převezli mě na operační sál, umrtvili mi břicho i nohy a v 19:40 se mi narodila má nejkrásnější a nejúžasnější dcera Nikolka. Měla 3,19kg a 47cm.

I když jsme dcerku ještě neplánovali, jsme moc rádi, že vše dopadlo dobře a že ji máme. Je to největší zázrak v našem životě.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články