Váš příběh: Dvojčata z Olomouce

V sedmém měsíci jsem si prohlédla porodnici a na porod jsem se těšila. I když jsem čekala dvojčata, doufala jsem, že bude přirozený.
Váš příběh: Dvojčata z Olomouce

Avšak těhotenství v 36. tt z důvodu preeklampsie předčasně skončilo císařským řezem. Zdrcující pro mě byla zpráva, že otec u toho být nemůže. Moc mi tam chyběl.

Přístup doktorů i sester na porodním sále byl velmi příjemný. Anesteziolog mi podal ruku, představil se a celým průběhem porodu mě provázel jeho příjemný hlas. Mile mě překvapilo hrající rádio!

Rozhodla jsem se pro lokální umrtvení, a nechápu matky, které záměrně volí císařský řez. Bolesti jsem si užila až až.

První byl na světě Patriček (2,56 kg) a za dvě minutky po něm Matýsek (2,19 kg). Oba jsem si směla pohladit a jejich křik mě uklidnil, že je vše, jak má být. Odvezli je na oddělení intermediární péče, kde na ně čekal tatínek. Následovalo více než hodinové čištění. Zaslechla jsem, že druhá placenta byla potrhaná. Bylo to nekonečné, mnohokrát jsem upadla do mdlob, nastupovaly silné migrény. Připadala jsem si bezmocná.

Péče na JIP byla perfektní a spokojena jsem byla i s personálem starajícím se o naše chlapečky. Postrádala jsem jediné – informace. Rodila jsem v pátek, následoval víkend a dva státní svátky a za tu dobu mě žádný doktor nepřišel informovat, jak porod proběhl a jak jsou na tom moje děti. Přitom jsem o to opakovaně žádala. Psychická podpora mi zde vyloženě chyběla.

Jana Šimková

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře