Váš příběh: Do porodnice jsme dorazili příliš brzy

Řekla bych, že ten druhý porod byl lepší a vtipnější. Taky rychleji utekl. I to těhotenství - najednou jsem měla pupek jak balón a pak se ten balón změnil v mokrý, teplý, měkký a řvoucí uzel.
Váš příběh: Do porodnice jsme dorazili příliš brzy

Rozhodla jsem se navštívit svou máti, ale než jsem vyjela, upozorňovala jsem muže, že mám nateklé kotníky. To bylo znamení, které jsem vypozorovala i u prvního porodu. U matky jsem strávila příjemné a horké odpoledne, doma si posléze dala svou skleničku piva, které normálně nepiju, ale v těhotenství jsem si ji neodepřela a mohla se po něm utlouct.
 
Spala jsem asi deset minut, když mě probudilo mokro. Vyletěla jsem do sedu a poulila oči do tmy. A jéé, už je to tady. Letěla jsem do koupelny, abych se přesvědčila a ono fakt. Začala mi odtékat plodová voda.
 
Šla jsem tedy zpátky do ložnice a odstartovala jsem etapu buzení svého muže. Můj muž nejprve vyletěl do sedu stejně vylekaně jako já, pak zase s sebou plácnul zpátky do vyhřátého lůžka, pak si znova sedl a já jsem čekala, kdy se mě zeptá, jestli by to nepočkalo do rána.
 
Když jsme s hektickým posbíráním všech nabíječek a knížek a nočních košil vyjeli, bylo něco okolo půl druhé ráno.
 
V porodnici mě vyšetřil mladý lékař, konstatoval, že je všechno v pořádku, ale že prý si tam taky mohu poležet i dva dny, než se to celé rozjede. No bezva. Údajně jsme to vzali za špatný konec. To je fakt, stahy nikde, plodovka jen kapala...
 
Dostali jsme pokoj, pustili si v něm rádio, dala jsem si čaj, sprchu a lehla si na lůžko a čekali jsme. Přítel se začal nudit a tak začal zkoumat okolí.
 
„Jé, co to tady je za knoflík?“  Zmáčknul jej, má postel se začala hýbat a mně se dostavil TAKOVÝ stah, že jsem nestačila hekat. A pak už to frčelo jak po másle. Jedna kontrakce za druhou, pořád jsem čekala, kdy to bude horší a horší a ono nebylo, ale najednou jsem cítila, že nejspíše puknu a už to nevydržím, tak jsem na celý pokoj zaječela: „JÁ UŽ HO TAM DO PRDELE NECHCI!!!!!!“ Doktor se smál na celé kolo, něco pošeptal sestře a já – dotčená - že nic neslyším, ho sjela, co si to tam ksakru šušká. Koukal na mě dost vyjeveně a vydal cenný pokyn, že tedy můžeme začít.

Co dělal přítel, netuším, mám dojem, že seděl a byl zpocený, já jsem vřískala, jak kdyby mě na nože brali, nakonec ten teplý uzel vyklouznul a začal ječet, dali mi ho na břicho, kde jsem ho přes nahrnutou košili ani neviděla. Muž se rozklepal a šel si smočit horkou hlavu a já při šití počala posílat slavné smsky, což přišlo doktorovi vtipné.
 
A tak jsme měli tímto dnem smrady dva, zdravé, krásné, k zulíbání a milované.

Zuzana Kuříková

Podělte se i vy s námi o svůj porodní příběh! Své příspěvky včetně fotografií zasílejte na e-mail: lucie.fumfalkova@mojebetynka.cz

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře