Bolesti jsem neměla žádné a po vyšetření mi doktor řekl, že dnes se rodit nebude. To bylo po 3. h ráno. Manžel tedy odjel domů. Na pokoji mi sestřička napíchla kanylu s antibiotiky a sdělila, že mě budou sledovat. Po hodině a půl se dostavily první bolesti. Paní z pokoje mi doporučila sprchu. Na chvíli pomohla. Kolem 5. h se kontrakce začaly stupňovat a rychleji opakovat. Klečela jsem na posteli. Přišla sestra, koukla na mě a říká: „Maminko, my rodíme.“
Rychle sbalila moje věci a pomohla mi s přesunem na porodní sál. Hned jsem volala manžela. Na sále vše nabralo rychlý spád. Přišla paní doktorka s tím, že teda můžu tlačit. Jen jsem se zmohla na: „Přeci nemůžu, nedostala jsem klystýr.“ Začaly se se setřičkou usmívat a dodaly, že na něj už není čas. A po pár zatlačeních byl Erik na světě.
Manžel dojel, když syna odnesli na měření a umytí. Pak mi našeho synka donesl a byl se mnou na sále, než mne odvezli na pokoj.
Na oddělení šestinedělí byly úžasné sestřičky, snažily se poradit a pomoct, i když měly fofr. Přestože se Erik narodil ve 36. tt, měl krásné míry 2 880 g a 45 cm a hlavně byl a je zdravý. Do Motola bych šla rodit znovu.
Jitka Chlupová
Podělte se i vy o svůj porodní příběh! Své příspěvky i s fotografiemi posílejte na e-mail:
lucie.fumfalkova@mojebetynka.cz