Váš příběh: Bála jsem se, že porodím v autě

Po předchozí spokojenosti s prvním porodem dcerky jsem se rozhodla rodit opět v Havlíčkově Brodě, což je půl hodina cesty autem.
Váš příběh: Bála jsem se, že porodím v autě

Termín porodu 15. 12. 2011 jsem měla za sebou a nástup do porodnice na vyvolání byl stanoven na 23. 12., na narozeniny naší prvorozené dcerky. Nakonec se miminko ozvalo dva dny po termínu, kdy jsem si šla kolem 23. hodiny lehnout, ale poslíčci mi nedali usnout, takže jako již několikrát předtím následovala horká vana. Ta nepomohla a v okamžiku, kdy jsme se rozhodli, že pojedeme do porodnice, přesně o půlnoci, mi praskla plodová voda.

A vše nabralo rychlý spád, bolesti po 1–3 min. a strach, že nedojedeme do porodnice včas. Manžel jel opravdu jak o život a já se snažila soustředit se na dýchání. Po příjezdu do porodnice mě ještě napojili na monitory, což nebylo kvůli četnosti kontrakcí nic příjemného. Pak přišel pan doktor a říká, že jsem otevřená na 9 cm. Prý počkáme na 1–2 kontrakce a můžeme jít rodit.

Tahle věta do mě vlila tolik energie, že při další kontrakci jsem mohla začít tlačit. Manžel a porodní asistentka mi přidržovali nohy a já se mohla soustředit pouze na tlačení. Na první zatlačení byla venku hlavička a já ucítila obrovskou úlevu a při druhém už byl Honzík na světě.

Narodil v 1:45 a vážil 3660 g. Tím, že to mělo vše tak rychlý průběh, jsem nakonec rodila přímo na vyšetřovně. A ráda bych poděkovala manželovi, ochotné paní porodní asistentce a celému personálu, který se o nás staral během třídenního pobytu v porodnici. Na Štědrý den jsme už byli kompletní, a hlavně šťastná rodinka všichni doma.

Andrea Frolíková

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře