Už víte, jakou povahu má vaše miminko?

Bude se mazlit, anebo bude odtažitý? Jak se bude tvářit na jiné děti? A nebude úplně jiný než já?!
Už víte, jakou povahu má vaše miminko?
Že nejsou všechna novorozeňata stejně krásná, vidíme na první pohled. Že mají od prvního nadechnutí, a vlastně dokonce ještě mnohem dřív, rozlišné nátury? To si většinou v plné síle uvědomíme při narození druhého nebo třetího dítěte.
 
Dnes z četných psychologických průzkumů vyplývá, že povahu člověka z poloviny ovlivňuje výchova a prostředí, ze kterého vzešel. Těch zbylých padesát procent ovšem mají tvrdě pod kontrolou geny. Vaše dcerka bude mít sice blond vlasy po mamince a zřetelnou podobu po tátovi, ovšem náturu nezničitelného uragánu bůhví po kom... Nepátrejte, neřešte! Milujte dítě takové, jaké je a… přizpůsobte se – v tom dobrém smyslu slova – jeho chování. Že jsou tyhle úvahy u miminek předčasné? Ale kdeže! Ty jsou namístě už od chvíle, kdy se malý plod poprvé pohne ve vašem břiše.
 
Rozdíly jsou jasné hned
Už tehdy totiž projevuje jistý temperament. Některé dítě neustále kope, mrská sebou a je tak divoké, že se mu dají jen stěží změřit srdeční ozvy. Některé děti při porodu nevyvíjejí vůbec žádné úsilí a dávají si načas, jiné se sem nedočkavě ženou závratnou rychlostí. Jedno mimino drží i v nejvypjatějších situacích hlavičku vzhůru a druhé ji sklání. A že vám historky o ženách, které si dojely do nemocnice s bolestí slepáku nebo žlučníku a pak se ukázalo, že jde o porodní stahy, připadají přitažené za vlasy? Jarmila Honová, „porodní bába“, momentálně si zvyšující životní standard v londýnské porodnici, mi na to řekla, že zas až tak výjimečné toto „překvapení“ není: „Malý šibal zpravidla doběhl hodně mladinkou maminku nebo maminku silnější postavy, případně paní k padesátce, která s ničím takovým už nepočítala. Vykutálené mimino se v těle ženy prostě chová tak tiše a nenápadně, až se některé změny a příznaky přisuzují nadváze, stresu, tomu, že cosi špatného snědl, nebo přechodu. A když vás ani ve snu nenapadne, že jste gravidní, těžko si zajdete na ultrazvuk, ne?“
 
Klepněte pro větší obrázekPřístup k nové situaci
A konečně i přístup k příchodu na svět je u dětí diametrálně rozdílný. „Některý kojenec se bezprostředně po porodu vyloženě urazí,“ vypráví s úsměvem Jarmila Honová. „Co jste mu to provedli, že muselo z tepla a pohodlí vodní lázně do zimy a nebezpečných novot! Nadává, křičí, nechce na sebe nechat ani sáhnout, ani hladit a trvá mu několik hodin, než se smíří s novou životní situací. Jiné novorozeně si zakřičí jen chvilku a pak se celé zvědavé vrhne do života. A třetí se sotva porozhlédne a usne.“ Proč vlastně věnujeme popisu tohoto faktu takový prostor? Protože především prvomatkám ušetříme spoustu starostí...
 
1. SPAVÉ MIMINKO
Sen všech rodičů! Nejsou s ním „žádné potíže“. Spavec málokdy dlouho pláče, a tak všeobecně nejeví nijak zvlášť velký zájem o své okolí. Pediatrička Jolana Voláková ale podotýká: „Spáč je stejně zranitelný a křehký jako jiná mimina. Jen reaguje na jemu nepříjemné vjemy po svém. Neřve, nemrzoutí, uniká do spánku.
 
Jak na spáče:
Nepovažujte jeho únik do spánku za samozřejmý: Dítě může bez problémů prospat od počátku během noci 8–12 hodin, což je pro rodiče nespavců nedostupný luxus, ale vy si jej programově zkomplikujte. Jeho ochota ležet hodiny v postýlce není podle pediatričky zas až tak úplně přirozené chování. Proto si s ním hodně povídejte a mazlete. Pokud vám po několika minutách usne na klíně, vraťte ho do postýlky, ale pokuste se jej vytrhnout z letargie při dalším krmení. – Na krmení jej buďte: Šípková Růženka (Růžeňák) totiž může svůj čas „zaspat“ a také hrozí dehydratace či že jeho tělo nedostane tolik živin, kolik by potřebovalo.
 
2. NESPAVÉ MIMINKO
Skutečně nespavé mimino nespí nikdy víc než dvanáct hodin denně a málokdy déle než dvě hodiny v kuse. Pokud máme ten poslední případ doma… naše životní sny a ambice se smrsknou do jediného přání: „Už aby z toho vyrostl!“
 
O nespavosti své dnes už skoro pubertální dcery Marjánky by mohla dlouze vyprávět i herečka Dana Batulková. Prý se vyčerpáním dostala do fáze, kdy i celkem chápala matky, které své dítě někde zamkly, jen aby ho neslyšely. Pediatrička přikyvuje: „Maminkám nespavců říkám, aby se vykašlaly na veškerou hrdost a řekly si v rodině o pomoc každému, kdo ji může poskytnout. Je to velmi náročné psychicky i fyzicky. Matky nespavců, které na všechno zůstaly samy, mají potíže s biorytmy nebo i jiné zdravotní patálie třeba ještě deset let poté, co nespavec vyroste.“
 
Klepněte pro větší obrázekPozitivní zpráva zní: Nespavé děti dělají rychlejší pokroky než spavé. Celou dobu, co je vzhůru, se totiž učí. A negativní? Dává o sobě permanentně vědět. A nepříjemné je, že se pro kojence hledá rozptýlení a zábava těžko. S hračkami si hrát nemůže a není zralé ani pro fyzické hry.
 
Jak na nespavce:
Nenuťte ho do spánku, když nechce. Buďte mu pořád nablízku, vezměte ho v kočárku (nebo přenosné postýlce i do kuchyně) a kdykoliv jdete kolem, promluvte na něj.
 
Připravte si různá místa, kde může ležet na podlaze (náhradní matrace do kočárku, malinký košík apod.).
 
Připravte zajímavé věci na dívání, aby se mohlo zabavit samo.
 
Pořiďte si šátek na jeho nošení.
 
Zkuste si vybojovat chvíle na dospání.
 
3. NEMAZLIVÉ MIMINKO
Nemazlivé miminko se všelijak kroutí a kaboní, když jej objímáme nebo strkáme do zavinovačky. Nechce si pokládat hlavičku na rameno dospělého nebo si pokrčit nožičky v náručí. Místo utišení a uvolnění se rozzlobí a je mrzuté. Odrostlejší netykavky se například nikdy nesmíří s dnes tolik populárním nošením v šátku.
 
Jak na nemazlivku:
Podle pediatričky Jolany Volákové stejnou porci pozornosti vyžadují kojenci všech povah. Vtip je v tom, že odtažitější mimino obvykle uspokojuje jiný druh kontaktu. Například oční a sluchový. „Hodně na něj mluvte a úplně ideální je zpívání. Dítě vnímá tón hlasu. Stejně tak vás potřebuje co nejčastěji vidět. Dítě je spokojené už jen díky vaší přítomnosti.
 
Klepněte pro větší obrázek4. NEŠŤASTNÉ MIMINKO
Malý pesimista má hodně daleko do rozzářených reklamních dětiček! Trvá mu dlouho, než usne, než upadne spokojeně do hlubokého spánku, než se probudí, než se nají a než znovu usne… A tento banální miminkovský režim opakující se pořád dokola přivádí matku k zoufalství, protože usínání, buzení, jídlo provází mimino brekem a nešťastnými výrazy.
 
Jak na mrzouta:
„Malý mrzout je prostě na péči náročnější. Budete ho muset víc zahrnovat pozorností, víc chovat a víc kontrolovat rušivé podněty než maminky optimističtějších dětí,“ nalévá čistého vína pediatrička Alena Krákorová z Prahy 8.
 
Co to znamená?
Pozorujte mrzouta co nejvíc: „Časem poznáte, jestli je spokojenější sám v postýlce, anebo když jej chováte.“
 
Pokud není mrzout křížen s netykavkou, noste jej. Mrzoutům se většinou docela zamlouvá nošení v šátku.
 
Rituály šité na míru: Dbejte na to, aby mělo dostatek mléka – kdykoliv se vám zdá, že má chuť, dejte mu napít. Všimněte si, které spací rituály jej zklidňují.
 
Pozor na novinky! Mrzouti jsou většinou silně konzervativní. Nesnažte se s ním například projet poprvé autem nebo mu dát napít ovocné šťávy, dokud nepřestalo být nešťastné. Pozitivní zprávou je, že když se mrzout přesvědčí, že jej opravdu milujete, vezme svět (alespoň částečně) na milost.
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře