Uteklo vám někdy dítě?

Také byste chtěla mít své dítě neustále pod kontrolou? Co takhle mu občas povolit otěže?
Uteklo vám někdy dítě?

Zíral do výkladu s erotickými pomůckami. Měl být doma a biflovat češtinu,“ žasne Michaela. Normálně chodí z práce v šest, ale tentokrát ji šéf poslal s důležitým spisem na finanční úřad. „Když jsem svého sedmiletého Honzíka zahlédla, bylo mi všelijak. Přešla jsem ulici a řekla: Jdeme. Přece na něj nebudu ječet na ulici, ne?“ Doma se ptala PROČ. Prý neví.

Touha po průzkumu okolí je podle psycholožky Evy Pavlíkové vývojová záležitost. „Většina dětí se do určitého věku bojí a samy nechtějí zajít ani do obchodu. Za zlomový považuji nástup do školy. V tento moment dáváme mnohdy dítěti najevo, že se z malého stalo velké a že zvládne do školy i ze školy chodit samo. Zkraje mohou vyvstat problémy, ale dítě to většinou bez problémů ustojí a pochopitelně začne být čím dál smělejší.“

Kolem třetí třídy už jsou prý naše ratolesti na sebe vysloveně hrdé, mohou-li chodit či jezdit MHD do školy, nebo na své aktivity. Znamená to pro ně „vychutnání si“ cesty, po které se pohybují. Někdo má k vidění výlohy obchodů, jiný oblíbeného pejska za modrým plotem, který vždy nadšeně sní zbytky svačiny. Váš potomek vlastně zabije dvě mouchy jednou ranou. Pejsek si pochutná a máma mu nevyhubuje, že ji – když si s ní dala takovou práci – přinesl zpátky. A ještě má pocit, že prožil úžasné dobrodružství. Eva Pavlíková zdůrazňuje, že jsou věci, které se bez dozoru dospělých lépe realizují a ani to nemusí být zakázané ovoce. „Dítě si může užívat i to, že jde svým pomalým tempem (a pak nestíhá), důkladně si prohlédne a osahá všechno, co ho zajímá. A to aniž by je někdo peskoval za mrhání časem, zašpiněné ruce či oblečení.“

Řídíte se vyhlášenými pravidly i vy?
Jste celý den v práci a manžel také. Dítě má nakázáno: „Rovnou domů.“ Můžete mu zavolat na mobil, ale stejně netušíte, jestli místo ve svém pokoji nesedí u kašny na náměstí. Jenže náhoda je zlomyslná. A pak jen nerada zjistíte, že váš mazánek tráví čas jinak, než jste mu to nalinkovali. Teď dítě, které se rozletí po městě nebo zůstane viset na hřišti s kamarády, místo aby spěchalo domů, hubujete. Ale vzpomněli jste si někdy, jak rádi jste se brouzdali venku a s čím vás máma přivítala? A jak přicházíte jako rodiče domů teď? Skutečně dorazíte přesně v tu dobu, kterou jste dítěti nahlásili?

Nedodržujete-li sami pravidla, těžko můžete očekávat, že se jimi dítě bude řídit – samozřejmě nenastolíte-li tvrdou diktaturu. Dá se vůbec něco udělat s tím, aby se z vašeho syna nebo dcery nestal tulák? Základní nastavení osobnosti dítěte se podle psycholožky Evy Pavlíkové s věkem příliš nemění. Akčnost, temperament a touha po dobrodružství jsou celoživotní dárky. Zavřít vítr do krabice od bot a udržet ho tam je stejným pokusem o nemožné jako změnit některé syny a dcery k obrazu svému. Ale je možné důsledně a systematicky pracovat na kontrole impulzů – dítě se postupně naučí, že ne vždy a každý nápad lze zrealizovat a ne každý nápad je možné uskutečnit hned.

Takže odpovídá: „Ano, některé věci se odhadnout dají. Máme-li odvážné a čilé dítě, lze se nadít, že bude vždy více dávat najevo, že JE. A to v dobrém i v horším. Někdy se může zdát těžké vybalancovat přiměřené vývojové touhy dětí a nepřiměřený strach jejich rodičů. Ale i tak jistou míru toulavosti považuji za zdravou, stejně jako neorganizovaný pobyt venku.“

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články