Umění prohrávat aneb Člověče, nezlob se!

Hrajete karty nebo člobrdo, a ať děláte, co děláte, nemůžete nevyhrát. Váš malý protihráč svoji prohru nepřijme a rozjede se lavina vzteku. Co s tím?
Umění prohrávat aneb Člověče, nezlob se!

Především: se vztekem se nebojuje. Každý máme právo na projevy negativních emocí, a k nim vztek a hněv patří. Jejich potlačování nevede k pohodě a vyrovnanosti, naopak. A navíc, občasného sýčkování a vypouštění páry se přece dopustíme i my, rodičové!

Určitě víte, že…
…koho baví Monopoly, nemusí si užívat závody ve skoku dalekém a naopak. Čím větší nadšení pro věc, tím větší šance na vítězství, a tím také bouřlivější prožívání vítězství či prohry.

…hraní není zabíjení času. Kromě toho, že u pohybových her rozvíjíte motoriku, při pexesu paměť, u člobrda zase trpělivost, u karet logické myšlení apod., jde taky o potěšení ze hry, o radost ze společně stráveného času. Nevzdávejte proto společnou hru jenom proto, že se ten menší z vás občas vzteká.

Jak učit dítě zvládat prohru:

Tlumit vztek? Ne násilně
„Nevztekej se!“ „Nech toho!“ „Nebudu s tebou hrát, když jsi takhle ošklivý!“ – Tak přesně takhle nereagujte. Nechte z dítěte hněv vyplynout. Můžete ho „vyplivnout“ do kouzelného sáčku, vyfouknout z okna, vykřičet ze dveří. Nedusit, ale pustit ven.

Povídat si o pocitech? Ano
Zlostí a agresivním chováním člověk přirozeně reaguje na negativní zážitky. I pro dospělého bývá těžké zpracovat je v tichosti, nechme proto dítě prožít si je nahlas. Často se v nich mísí ukřivděnost, pocity nespravedlnosti, zklamání, a s nimi opravdu není lehké se popasovat.  Doporučujeme empatii s kapkou povzbuzení: „Já vím, že to není příjemné, ale příště se ti to určitě povede, jsi můj šikulka…“

Hecovat? Záleží na jeho osobnosti
Máte-li doma introverta a tak trochu smolaře, určitě je na místě podpora. Možná zatím jen nenalezl „to pravé ořechové“, pro co by se nadchl. Je-li naopak vaše dítě drsný soutěživec tělem a duší, malinko ho kroťte v ambicích. Aby z něj nevyrostl někdo, kdo jde za svým cílem „přes mrtvoly“. Nejlepší je zlatá střední cesta: pohodový hráč, který přeje vítězství druhým a prohru bere sportovně.

Nechat vyhrávat? Ne vždycky
Zdánlivě jednoduché řešení: nechat dítě vyhrát. Sice si ušetříte výchovné snažení, ale dítěti nepomůžete s tím nejtěžším: naučit se přijmout prohru. Na druhou stranu ale nezapomínejte, že dítě musí zažít úspěch, aby ho hra bavila. Je naprosto v pořádku, necháte- li dítko zpočátku párkrát vyhrát, abyste ho motivovali. Hrajte s dětmi hry s pravidly nastavenými úměrně jejich věku. Mějte na paměti, že dítě by mělo mít vždy reálnou šanci na vítězství!

Kapka humoru?
Jednoznačně Naučte dítě poučky typu „neštěstí v kartách, štěstí v lásce“, „první vyhrání z kapsy vyhání“ a aplikujte je i na sebe. Zkuste dělat kašpárka a dělat si legraci sama ze sebe. Když vám při Prší mrskne navrch balíčku sedmičku a vy si máte lízat, koulejte očima, vykrucujte se, předveďte legrační drámo. Když prohrajete, žádejte si odvetu, bijte se v hruď, že teď všechny rozdrtíte, zkrátka přehrávejte. Dítě pochopí, že hru berete s nadhledem. Ono opravdu platí, že s úsměvem jde všechno líp. I prohrávat.

PODPORUJTE V DÍTĚTI NADHLED A SMYSL PRO FAIR PLAY!
Vítězství a prohra v hrách typu člobrdo, kde závisí na tom, kolik padne na kostce, a vítězství v hrách, kde je třeba vyvíjet nějakou strategii, má jinou hodnotu. Zdůrazněte úlohu náhody a „štěstí “. Učte dítě, že v životě to tak chodí: někdy vyhrajeme, někdy prohrajeme, a ne vždy záleží na naší snaze a schopnostech (i když šance na úspěch zvyšují). A že tak jako při hře i v životě je důležité dodržovat pravidla. 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře