Když jsem čekala dvojčata, moje potřeba gruntovat byla neovladatelná. Ačkoli celý život s trochou nadsázky vyznávám heslo „pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos“, najednou jsem nutně potřebovala například třídit zápisky z přednášek na vysoké, vyklízet horní skříňky obývací stěny, kam jsem předtím nesáhla celá léta…
Byla jsem v osmém měsíci, a když manžel a moje maminka viděli, že jsem fakt schopná se tam s tím břichem drápat, vylezli na židle a všechno mi to nosili. Já seděla na gauči a třídila. Takhle jsem strávila několik dní a největší radost jsem měla, když moji pomocníci odnášeli k popelnicím plné tašky „zbytečností“. Nikdy předtím ani nikdy potom mě taková uklízecí a vyklízecí mánie neposedla.
I ty největší bohémky a fl egmatičky to zažily: Jakmile se těhotenství posune do pokročilé fáze, máte neodbytné nutkání ne jen tak ležérně uklízet, ale piglovat a gruntovat, a to až do roztrhání těla, respektive těl, protože jste aktuálně přinejmenším 2v1.
VIDEO: A co třeba nápady na chytré úložné prostory dětských pokojíčků?
Jako by vás zničehonic posedla neznámá síla a nutila vás vyložit všechny svršky, spodky a další trumfy pro budoucího potomka. A samozřejmě je teď hned vyprat, vyžehlit a nervózně přepočítat, protože toho zaručeně není dost a vy ještě potřebujete obstarat asi tak deset bodíček, čtyři čepičky (to minimálně!), osmery rukavičky a pět overálků… nebo radši šest? K tomu se přidává potřeba uklidit celý byt či dům do posledního smítka, přičemž se nezaleknete ani drhnutí spár za vanou nebo přeorganizování spíže a sklepa.
Je to vážně normální, dělají to tak všechny ženy
Ťuká si partner významně na čelo, případně vám moudře asistuje, abyste si neuhnala předčasný porod nebo vyhozené ploténky? Budiž vám oběma útěchou, že to, co právě prožíváte, je úplně normální. „Jde o takzvaný hnízdicí instinkt, což je přirozené nutkavé chování vycházející z podvědomí a spojené s určitým naplněním v našem životě,“ uklidňuje nás psychoterapeutka Michaela Šilhavá.
„Hnízdicí instinkt se objevuje nejčastěji ve třetím trimestru a tento pud spouštějí naše ženské hormony estradiol, progesteron a prolaktin, jejichž hladiny v těhotenství dosahují maxima.“ Vlastně jde o hezkou, ba ušlechtilou záležitost, protože tento instinkt plyne z citových vazeb k dosud nenarozenému dítku.
„Žena má v této době motivaci zajistit pro miminko maximum, aby se narodilo do krásného a bezpečného prostředí. Připravuje mu domov, nakupuje oblečky, zavinovačku, vytváří pokojíček…“ vypočítává odbornice.
Neuklízíte? Měla byste. Vytěsňujete prý to, co je nám přirozené
Vaše těhotná kamarádka doslova šílí a bez mopu ji prakticky nelze zastihnout, ale u vás jaksi pořád nic? To nevadí, i tohle je čistě individuální záležitost a příroda ví, co dělá. A to i v případě, kdy vás „hnízdění“ víceméně míjí. Příčina ovšem může být i psychologická. „Vlivem socializace své instinktivní chování můžeme potlačit, nebo je naopak zdůraznit,“ říká psychoterapeutka. „V případě potlačení nechceme, respektive si z určitých důvodů nedovolíme prožít to, co je nám přirozené, vytěsníme to. Například pokud jsme v těhotenství stále pracovně vytížené, nemůžeme si dovolit tyto změny v sobě pozorovat. Nebo jsme vyrostly v rodině, ve které jsme nemohly projevovat svou přirozenost, a dokonce jsme to neviděly ani u své maminky…“ naznačuje Michaela Šilhavá možné důvody. Ale mezi námi - pokud vám hormony diktují, abyste setrvala v zenovém klidu, byla by vysloveně provokace je neposlechnout. Vsaďte se, že na to budete ještě vzpomínat - a už brzy!