Trojčata: Znakování, čtení a jiné „vzdělávání“

Pocházím ze dvou sester a maminka nám tvrdí, že jsme obě mluvily brzy a dobře. Časté řečnění mi vydrželo dodnes. Naši čtyři klučíci se však do povídání nijak neženou. 
Trojčata: Znakování, čtení a jiné „vzdělávání“

Eliášek ve čtrnácti měsících neříkal ani máma, ani klasické batolecí slabiky. Knížky si prohlížel moc rád a já jednou náhodou narazila na netu na znakování s batolaty. Absolvovala jsem jeden dvouhodinový kurz, kde jsem se seznámila se základy této metody a obdržela propagační materiály a DVD pro děti. Ještě než jsem na kurz šla, zkusila jsem na Eliášovi jeden znak – mlíčko. Předvedla jsem ho asi třikrát a světe div se, Eliáš začal ukazovat mlíčko, když jsem mu nesla večer láhev. Je důležité spolu se znakem VŽDY říct i dané slovo, aby si dítě spojilo znak s mluveným slovem. Znakovala pak celá rodina, mohli jsme si s nemluvícím batoletem „vyprávět“, co vidíme v knížkách, venku apod. Aniž by si uměl říct o to, že chce čurat, ukázal znak a bylo.

Experiment s mrňaty
S trojčaty jsem měla plány obdobné. Chtěla jsem zjistit, jestli bude kluky znakovka také bavit a zda přemýšlí o věcech kolem sebe. Začala jsem malinko jinak. Zpočátku jsem jim při krmení pouštěla již zmíněné DVD. Mělo to dva klady. Pěkně otvírali papulku (je mi jasné že moc výchovné to není), a navíc se celkem rychle naučili znaky jako kačenka, čepice, pes nebo knížka. Když jsem viděla, že se kluci snaží a opakují – někdy po svém – znaky, které se je pokouším naučit, motivovalo mě to a postupně přidáváme.

Tři kluci, tři různí „žáci“
Každé dítě je samozřejmě jiné a jinak se učí. ALEX znaky zná, když má náladu, předvede. Ví, o čem mluvíme, ale sám si vystačí s jedním, jemu nejdůležitějším, a to znakem pro jídlo. Přidal si k tomu slovo PA, které má v jeho případě 5 různých významů. Ráno otevře oči, a jak je vypuštěn do obýváku, začne si plácat do papulky, vysokým hláskem křičí PA a nedá pokoj, dokud nedostane piškot.

JONÁŠEK je z kluků buď nejučenlivější, nebo se nejradši předvádí. To zjistíme časem. V každém případě umí znaků nejvíce, venku si dnes málem udělal důlek do tváře, když mi chtěl říct, že vidí kočičku. To jsou ty krásné chvíle, kdy maminka pozná, že její batole vnímá svět kolem sebe, a aniž by umělo mluvit, sdělí, co vidí.

FILIP je taky šikulka, nejraději znakuje pejska. Jedeme v kočárku, a protože má nohy schované ve fusaku, nemůže si plácat do nožiček tak, jak má. Plácá se proto do hrudníčku a vydává ze sebe HHH.

Eliáš instruktor
Moc hezké je, že i Eliáš se znovu zapojil, a i když znakovat postupně zapomněl s příchodem řeči, snaží se klukům sem tam taky ukázat znak a má radost, když se kluci něco nového naučí. Varuji se zatím znaku pro hraní. Ten se Eliáš naučil tenkrát velice rychle a samozřejmě to vyžadoval neustále. Klukům ho zatím neukážu.

O literaturu se rvou
Se čtením knížek jsme bohužel malinko pozadu. Číst se všemi najednou je nemožné. Knihu mi pak trhají z ruky, strkají do sebe a jenom ječí. Když pak tedy zahlédnu někoho, kdo se pokouší knížku prohlížet, přikleknu a něco si povíme. Alespoň do doby, než nás najde jiný malý žárlivec. Knížky mají na dosah, takže se mi i párkrát stalo, že jsem ty malé raubíře přistihla, jak všichni sedí a koukají na obrázky. Básničky a písničky alespoň předříkávám u jídla zpaměti. Moc se těším, až budeme všem číst klasické pohádky jako Eliáškovi, který k nim dospěl až ve čtyřech letech. I tak příběh a obrázky neustále komentuje. Až budou komentovat všichni čtyři, dostaneme se do dalšího levelu.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře