V ten moment se ve vás objeví malé dítě, jež mělo poránu velmi nepříjemné pocity, když šlo samo do školy. Sotva vstoupíte do budovy školy a usednete do těsných lavic, vrátí se vám rozporuplné emoce. Když si před vás stoupne paní učitelka, pomalu máte strach, jako by vás měla zkoušet. Přitom často není čeho se bát...
První setkání
Zejména v první třídě mají schůzky převážně jen informativní charakter. Často se paní učitelka sejde s rodiči již v první dny školy, aby jim řekla, co všechno budou děti ve škole potřebovat, co mají koupit, co se budou učit, co bude po dětech chtít, kam pojedou na výlety...
Jednou za čtvrt roku
Zejména v nižších ročnících si budete zapisovat spousty informací. Můžete se zamyslet i nad tím, na co se budete chtít paní učitelky zeptat. Většina třídních schůzek má scénář následující: informace o akcích, papírek s klasifikací a nakonec před učitelem řada rodičů, kteří se chtějí dozvědět, jak si jejich dítě stojí v matematice, češtině či prvouce. Jinak se musí spokojit s konstatováním: matematika: 1, čtení: zlepšit… Ve vyšších ročnících pak na rodiče čeká obíhání jednotlivých učitelů v jejich kabinetech či sborovně. Poznatky učitelů jsou jednoznačné: čím vyšší ročník, tím menší je návštěvnost třídních schůzek.
Nejvíce rodičů (a často přicházejí maminky i tatínkové dítěte) je na schůzkách na začátku první třídy. Pak jich je už jen méně a méně. Zvláštní českou tradicí je hromadná schůzka za zavřenými dveřmi, kde se o vašem dítěti, jeho chování a prospěchu dozvědí úplně všichni. Rodičům často nezbývá než hovořit třeba o osobních věcech, které s dítětem, jeho zdravím, chováním, problémy a učením souvisejí, před ostatními, a to je velmi nepříjemné. Zájem o své děti a jejich výsledky mají pochopitelně i rodiče starších školáků. Ale mají-li na jedné škole dětí více, čeká je náročný sprint korunovaný obavou, kde se co dozvědí. Někteří učitelé na třídních schůzkách raději řeší to nejnutnější a pak si pro rodiče vyhrazují konzultační hodiny.
Nechte je usnout
Po třídních schůzkách panuje často doma nervozita. Máte-li doma malého premianta, kterého učitelka celou třídní schůzku jen chválí, že má nejlepší písanku, dává pozor při vyučování, má nejlepší výsledky v matematice, jde se vám domů krásně s pocitem pýchy a zadostiučinění. Pokud máte školáčka, který nerad čte, jeho písmo je vše jen ne úhledné, zapomíná úkoly, vyrušuje, jde se vám domů asi o něco hůře. A co ještě když ke spoustě negativních informací neslyšíte od učitele ani jednu větu o tom, v čem je dítě dobré. A doma už čeká vaše dítě. Možná má strach, co bude, až se máma nebo táta dozvědí, že Karolína nedává pozor, Jakub vyrušuje při hodině a Honzíkovi nejde čtení.
„Když se rodiče vracejí z třídních schůzek, zejména v pozdních večerních hodinách, je nejlepší rozhodně dlouze nic neřešit,“ říká dětská psycholožka PhDr. Eva Šilarová. „Dětem nespílat, ani nenadávat, shrnout obsah třídních schůzek do jedné věty, a to i v případě nepříznivých zpráv. Třeba: „S tou matikou to tedy není žádná sláva, ale probereme to zítra…“ Je dobré nechat dítě v klidu usnout a sebe popřípadě vychladnout. Místo trestů a zákazů je dobré – v případě potíží v nějakém předmětu – dítěti nabídnout pomoc. Třeba společné učení nějakou zábavnou formou nebo přemýšlet nad doučováním někým více fundovaným,“ pokračuje PhDr. Šilarová. Třídní schůzky by vás ale neměly překvapit a ani vás vést k nějaké jednorázové akci. „To nejlepší, co můžete udělat, je udržovat, a to maminka i tatínek nebo alespoň jeden z nich, s dítětem a jeho učením každodenní kontakt. A to nejen klasickým dotazem: ‚Co bylo ve škole,‘ po kterém následuje většinou klasická odpověď NIC nebo jen stručný přehled čísel a známek, ale opravdovým zájmem. Každodenní kontrolou úkolů a rozhovorem, co dítě ten den zažilo. Pak rodiče na třídní schůzce žádné „novinky“ nemohou překvapit,“ konstatuje Eva Šilarová.
Pomoc rodičům i dětem
Ne vždy a vše se vyřeší na třídních schůzkách, které ani nejsou pro řešení osobních problémů, vztahů mezi dětmi, některých potíží s vyučováním a učením jednotlivých dětí vhodné. Řada učitelů žákům a jejich rodičům vychází vstříc dalšími komunikačními kanály. Spolupráce se školou může mít i jiné formy: a to konzultační hodiny, které jsou součástí pracovní náplně učitelů, osobní konzultace, kam si učitelé zvou rodiče i žáka. Někteří učitelé s vámi ochotně promluví před vyučováním, během přestávek či odpoledne. I školy komunikují moderně, a tak učitelé rozesílají hromadně rodičům sms zprávy s organizačními pokyny, posílají dopisy na papíře i prostřednictvím e-mailu. Někteří učitelé rozdávají své telefonní číslo a zejména v 1. třídě nestíhají zvedat telefon a vysvětlovat, jaký mělo dítě úkol… A hlavně jsou připraveni rodičům ochotně vysvětlit, co se probíralo ve škole, a pomoci i jinak.
Třídní schůzku neberte jako tragédii, ale jako možnost vyjasnit si situaci a pak, má-li nějaké problémy, svému dítěti pomoci.
ZAPIŠTE SI:
Když se chystáte na schůzku
1. Připravte si blok, pero, poslouchejte a zapisujte si.
2. Připravte si otázky pro učitele svého dítěte.
3. Nejděte zbytečně do střetu s učitelem. Nejednejte nikdy agresivně či útočně, ale asertivně. Na otázku proč děti místo tělocviku mají puštěné video a proč se nedodržuje rozvrh, se dá zeptat různě. Udělejte to tak, aby učitel neměl pocit, že na něj útočíte.
ZAPIŠTE SI:
Když přijdete domů
1. Pokud nesete špatné zprávy, zhluboka se prodýchejte a dojděte domů v klidu. Ve stejném klidu si popovídejte.
2. Určitě najdete něco, za co můžete dítě také pochválit (i když se to nedozvíte od učitelky na třídní schůzce).
3. Nekřičte na dítě, nebijte je, nevyvolávejte v nich strach. Případné problémy jistě nevznikly včera. Možná že se dítěti během školního roku málo věnujete...
4. Pokud má dítě problémy, domluvte se, jak se dá vše změnit a zlepšit. Spolu připravte plán.
5. Pokud má potíže se čtením, vyhraďte si denně pár minut, abyste to s ním „natrénovali“.
6. Pokud zlobí, připravte mu nástěnku s černými a zlatými body zamyslete se nad odměnami či tresty.
7. Pokud zapomíná, kupte mu notýsek a důsledně trvejte na tom, aby si každý den zapisovalo, jaké má úkoly.
8. Buďte důslední po celý rok, nikoli jen občas!