To je ale hlavička! Šišatá, hranatá nebo jako melounek?

Jaký si „vyleží“ miminko tvar hlavy? Někdy je to jako sázka do loterie…
To je ale hlavička! Šišatá, hranatá nebo jako melounek?
Pozor, tady mi to nakrátko nevystříhávejte,“ bráníte se u kadeřníka. „To by bylo vidět, že tam mám díru…“ To samozřejmě přeháníte, díru jen tak v hlavě nikdo nemá. Možná důleček nebo placaté místečko jako pozůstatek prvních týdnů života.
 
Jakou bude mít dítě hlavičku? Kulatou jako Švejk, protáhlou jako egyptští faraoni, s velkým „myslivým“ čelem, hranatou bradou nebo orlím nosem? Vsadit můžete na to, že rodinné dispozice, byť z pátého kolena, se nezapřou a s jejím základním tvarem nehnete, leda byste ji upevňovali do svěráku (ale to snad nikoho nenapadne).
 
„Šišulka, melounek, placička“ – tak s láskou oslovují své mrně maminky. A to i tehdy, když hlavička nevykazuje dokonalé tvary. Samy sobě ale dávají vinu, že vypadá spíš jako vymačkaný citron nebo přezrálá hruštička.
 
Schová to čepička?
Novorozenec je křehoučké stvoření. Když ho dává v prvních dnech jeho života máma do postýlky, mívá snahu stulit se do klubíčka stejně jako v jejím bříšku. Tam totiž, pokud se příliš nemrskal, pokládal většinou hlavičku na jednu stranu. Jako rybička si plul v plodové vodě a liboval si, jak je mu u mámy krásně.
 
„Když se Honzík narodil, byl jako malé princátko,“ povzdechne si Marie. „Zato teď! Jsou mu tři měsíce a hlavičku má došišata. Nikdo mi neřekl, že se něco takového může stát.“ Stejně rozčarovaná je máma Lenka: „Naše Šárka má na pravé straně úplnou placku,“ stýská si. A ať je zima nebo horko, dává dítěti čepičku. Manžel to nebere vážně. „Když mě chce ještě více rozesmutnit, vezme malou do náruče a vypráví jí, že se nám ta její přistávací dráha pro vrtulníky může v budoucnu hodit. Přivádí mě tím k šílenství. Nechápe, že to nemusí být jen tak samo sebou, když dvouměsíční dítě pokládá hlavu pořád na jednu stranu a má ji splácnutou…“

Levou má raději…
Když se dítě dralo do života, plnila hlavička funkci ledoborce a usnadňovala tělíčku cestu. V poměru k němu je příliš velká a těžká, a tak není divu, že miminko není schopno ji samo ovládat. Proto by ji mámy, aby si miminko neublížilo, při zvedání, pokládání i chování měly rukou podpírat. Když prcka uloží do postýlky, působí hlavička jako kotva. Kam padne, tam zůstane – na levé či pravé straně, podle toho, jak mu to právě vyhovuje. Proč? To vlastně nikdo neví.
 
„Náš malý měl v postýlce pořád hlavičku napravo.“ „Naše Jarunka ji automaticky otáčela doleva.“ „A Kája? Ten zase koukal jenom nahoru…“ Hodně dětí v prvních týdnech života preferuje jednu stranu, ale nejpozději kolem šestého týdne by se to mělo zlomit. Právě v tomto období začínají být miminka mnohem aktivnější. V poloze na bříšku zkoušejí zvedat a přetáčet hlavičku a zapojovat šíjové svaly, což je pro další vývoj pohyb nesmírně důležitý.
 
Klepněte pro větší obrázek 

„Zaručené“ rady
„Nezvládne-li to samo, podkládejte mu hlavu složenou plenkou,“ doporučuje Lucie. Kristýna, kamarádka z pískoviště, prý na její radu nedala a teď je to na jejím ročním chlapečkovi znát. Lidka jí však oponuje. „Já jsem se tím řídila, a nepomohlo to.“ Její devítiměsíční holčička má opravdu hlavičku poněkud sleželou. Rad, jak dítěti zabránit, aby mělo hlavičku jen na jedné straně, je jako zrnek písku. Kdysi se praktikovaly polštářky, dnes se nedoporučují. Některé maminky zkoušejí otáčet dítěti hlavičku, když spinká, jiné mu pod ni dávají encyklopedii... Žádná z těchto variant však moc nezabere. Dětská lékařka Lenka Smetanová je přesvědčena, že u miminka, které je zdravotně v pořádku, většinou k asymetrii hlavičky nedojde. „Zabránit se jí dá například střídáním polohy dítěte v postýlce tak, aby přístup světla, jeho blízkých a později i hraček, které pozoruje, byl po týdnu střídavě zprava a střídavě zleva.“

Zakryjí to vlásky?
Chcete-li, aby drobeček aktivně otáčel hlavičku, měňte místa, ze kterých na něho mluvíte. Uvidíte, že se bude snažit mít vás neustále „v merku“. Kolem třetího měsíce by to pro něj mělo být samozřejmostí. Není-li, vyhledejte lékaře. Pravděpodobně vás bude čekat rehabilitace, třeba Vojtovou metodou. Čím dříve na doporučení lékaře začnete cvičit, tím dříve se vše spraví. Je-li však dítě zcela pasivní i v období do šestého týdne, poraďte se s lékařem také. Nic nepodceňujte, protože nejde ani tak o šišatou hlavičku, jako o další vývoj dítěte. A zůstane-li mu na ní proláklinka a děťátko je jinak v pořádku, nelkejte nad tím. Jak roste, časem se z větší části hlavička srovná sama. A pokud ne na sto procent? Vlásky to přece jistí.
 
Máte recept na placatou hlavičku?
Sandra: Hlavičku dvouměsíční dcera pořád otáčí doleva, tak ji podkládám polštářkem. Zatím to nezabralo.
Jana: Náš malý byl od narození pořád nemocný, takže mě nějaká slehlá hlavička moc nebrala. Navíc mi doktorka řekla, že když za to nemohou zkrácené svaly na krčku, nic se neděje, a že se to časem samo trošku srovná..
Viktorie: Denisek hlavičku neotáčel ještě ve třech měsících. Pomohla nám až Vojtova metoda. Hlavička je sice z jedné strany trošku placatá, ale hlavně, že je zdravý.
Kristýna: Když byl malému měsíc, začali jsme mu dávat hračky na druhou stranu postýlky, aby se za nimi musel podívat. Teď jsou mu čtyři měsíce a je v pořádku.
 
Názor odborníka
 
Klepněte pro větší obrázekMUDr. Lenka Smetanová, dětská lékařka, Železnice
 
Když dítě tvrdošíjně stáčí hlavičku na jednu stranu, hrozí zploštění záhlaví. To může být způsobeno vrozeným zkrácením svalu na krku nebo jeho poraněním při porodu a následným stažením, což omezuje úklon a otáčení hlavičky. Léčbou je rehabilitace, výjimečně pozdější operační povolení zkráceného svalu... Přetrvává-li predilekce i po třetím měsíci, měl by dítě vyšetřit dětský neurolog. Pouhým podkládáním a polohováním dítěte se již problém nevyřeší. 
 
 
Text: Vlasta Adamcová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře