TEĎ TADY velí táta!

Je jedno, jestli odjíždíte do práce, na víkend s kamarádkou nebo necháte svého muže a děti doma samotné jen dvě hodiny. Ve všech případech reálně „hrozí“, že pak nepoznáte ani byt, ani zbytek rodiny. Všichni její členové jsou totiž bez vašeho dohledu nějak... jiní! A to je dobře!
TEĎ TADY velí táta!

Ani po dvaceti měsících rodičovství jsem si na to nezvykla. Kdykoli odcházím a nechávám malou a partnera doma, je to stejné: „A prosím tě, nezapomeň... A prosím tě, tam má... A prosím tě, kdyby cokoli...“ Seznam instrukcí, které udílím, je sáhodlouhý, a zatímco trnu, na co jsem zapomněla, můj muž sedí na gauči a hraje si s dcerou (která ani nemá potřebu dát mi pusu na rozloučenou!).

Má to „na háku“ – vztekám se a ještě zopakuju pokyny, abych pak po zbytek doby mimo domov neuroticky kontrolovala telefon a čekala nejčernější novinky ze světa pádů, pláčů nebo tátovy bezradnosti. A ejhle? Ono se nikdy nic nestane. Jeden jako druhý jsou v pohodě a vím, že čím starší malá bude, tím víc si ty chvíle, které budou jen její a tátovy, užije. Čím to? A proč je důležité podporovat otce v jejich výsostném postavení?

1. Tátové mají odvahu

Mateřství nás učí důkladnosti, pozornosti, opatrování. Dělá z nás opěrné body, přístavy bezpečí. A my tu zodpovědnost cítíme tak moc, že nás někdy pohltí. Což v důsledku znamená, že děti hlídáme příliš, podceňujeme jejich intuici, schopnosti a zaděláváme jim na nízké sebevědomí i „mamánkovství“. Tátové to mají jinak.

Jsou to chlapi plní síly, energie a nápadů. Baví je, když si s nimi děti posouvají hranice dovedností, protože to pak vypovídá i o jejich kvalitách. Jsou báječní motivátoři a co víc: většinu novinek, které zavánějí adrenalinem a bláznivinou, s dětmi také sami vyzkoušejí, což my mámy v krvi nemáme. A jakkoli jsou i nadále autoritami (o to většími, že nejsou moc doma), jsou najednou parťákem, který nabízí nová dobrodružství, nový, a přesto tak blízký pohled na svět.

Rada pro vás: I když tušíte, že jen co zavřete dveře, promění se byt v bojiště, hřiště nebo aquapark a vaše děti budou o moc blíž modřinám nebo pocitům z nově překonaných výšek, kroťte své pečovatelské pudy a nechte to být. Ono dětem jenom prospěje, když nebudou ustrašené a sem tam zažijí pomyslný i skutečný pád. Protože bez zbytečného strachu se o sebe vaše dítě prostě v budoucnu samo o moc lépe postará.

2. Tátové nic nešidí

Když už hlídají (i přesto, že jen jednou za čas), jdou do toho naplno. Neřeší, jestli u vyprávění pohádky stihnou pověsit prádlo, nebo jestli v době, kdy dítě opakovaně zkouší postavit věž z kostek, není čas jít naplnit myčku. Kdepak. Tátové mají právě podobně jako děti velký dar užívat si okamžik „tady a teď“.
Pravda, můžou si to na rozdíl od nás dovolit, ale... to už je jiná kapitola. Důležité je, že to prostě umí a dělají.

Rada pro vás: Možná vám nasliboval hory doly, možná jste ho zaúkolovala a on bez vás nic nezvládl. Ale možná to bylo právě proto, že se dokázal pro něco tak nadchnout, že nezbyl čas. Nechte to a místo zklamání mu dejte najevo radost a připojte se po návratu domů k němu. Pro všechny to bude příjemná změna a zastavení, když nebudete spěchat od úkolu k úkolu.

3. Tátové mají nadhled

Protože toho máme nad hlavu a snažíme se někdy prostě si jen ušetřit práci, hlídáme, aby se děti neumazaly, nerozházely nádobí tam, kde nemá co dělat, nebo domů nenatahaly kila kamínků. Kdo to má uklízet?!

Ale... už jste slyšela někdy tátu, že by něco takového řešil? Pro táty je primární, že se dítě baví, že spolu tráví čas, a fakt, že pak bude možná třeba víc uklízet nebo prát o pračku víc, je pro ně nepodstatný. A i to je pro děti bezva. Volnost, svoboda, kterou s námi ne vždycky zažívají.

Rada pro vás: Opravdu ignorujte fakt, že je byt vzhůru nohama a nové šatičky dostaly zásah blátem. O tyhle věci v dětství nejde. Zkuste si představit spíš tu dětskou radost, která stála za všemi těmi „pohromami“, které doma najdete. A vlastně ani to nemusíte – táta děti může vést i k tomu, že po zábavě se musí udělat trocha práce, a pomoct vám je v tomto směru vychovat.

 

Hlídající tatínek sice nepověsí prádlo, nenaplní myčku ani neuvaří večeři, zato se bude dětem věnovat na 100 %. A vaše děti si to budou užívat!

 

4. Tátové jsou vzorem

Nezáleží na tom, jestli doma máte kluka nebo holku. Případně oba a v několikerém vydání. Důležité je vědět, že pro každé dítě je táta vzorem. Kluci si na své otce brzy začínají hrát, cítí se poctěni, když táta něco ocení, mnohem víc je těší tátova než mámina pochvala, protože má váhu vzácnosti a jakési biologicky předurčené „samčí převahy“. Má-li váš syn doma tátu jen trochu hodného následování, prostě jej bude následovat. No a dcery? Táta je první platonická láska!

Táta, ten správný, se mnohdy stane předlohou pro další muže, které si vaše malá jednou bude přát mít po svém boku. Táta je silák, zachránce, jenž si vždycky zaslouží víc dceřiných úsměvů než unavená máma. A kromě toho, pro všechny děti táta skvěle funguje jako rozhodčí a ten, kdo nastavuje pravidla fair play. To je pro život moc důležité!

Rada pro vás: Využijte té tátovy přirozené autority, faktu, že děti k němu v tom nebo onom vzhlížejí, a spolupracujte. Podporujte v nich vědomí toho, že táta je NĚKDO v tom nejlepším smyslu slova. A pokud je nějaký problém, s nímž vy jako máma nemůžete hnout, a víte, že křik, tresty ani domluvy by nezafungovaly, vytvořte s partnerem koalici a nechte jej, aby domluveným způsobem dětem předal potřebné informace, které od vás přijmout nechtějí.

5. Tátové jsou pragmatici

Nezvládají uvařit stejně dobrou kaši jako máma? Tak namažou chleba. Polilo se dítě? Uschne to. Zapomněli doma před procházkou dudlík nebo oblíbenou hračku? Vědí, že potomek to zvládne i tak. My ne, my šílíme a vracíme se a nervujeme sebe i děti. Tátové pragmaticky vyhodnotí situaci a dojdou k závěru, že to jde prostě i jinak. Díkybohu pro vaše děti!!!

Rada pro vás: I když se od narození (stejně jako já) snažíte před odchodem předávat ty nejpečlivější instrukce, abyste zabránila čemukoli, zkoušejte to pomalu nedělat (taky se snažím!). Ono jde o to, že svět nebude pro děti vždycky fungovat podle vašich pravidel, lidé s nimi nebudou zacházet nebo mluvit pokaždé tak jako vy, nepůjdou s nimi stejnou cestou na hřiště nebo do stejného obchodu...

Pro děti mimo vaše pole působnosti bude vždycky existovat úplně jiný svět, s jinými pravidly. A to jim fakt, že i s tátou je něco nebo všechno jinak, pomůže chápat už od prvních týdnů života. Nebraňte se tomu, podporujte to. Vaše děti budou adaptabilní, tedy bohatší o velmi vzácnou schopnost nehroutit se pokaždé, když něco není tak, jak jsou zvyklé... A to vaše „tradiční“ a osvědčené si pak nechte právě pro chvíle, kdy se potřebují opravdu cítit doma a v bezpečí.
Prostě u své mámy. Tím pro ně pak budete už navždycky výjimečně vzácná!

A jen tak mimochodem... Pohlížení na postavení mužů a žen, potažmo i otců a matek, se momentálně mění. Nejrůznější genderová hnutí prosazují vnímání rodiče na základě jeho konkrétních osobnostních rysů a až pak na základě pohlaví. To vlastně pomohlo vytvořit ty nové, báječné otce, kteří se nestydí za to, že své děti objímají, hrají si s nimi, koupají je... Něco takového dlouho nebylo společensky přípustné. A pro muže je to pořád nová role, ke které sbírají odvahu – podporujte je. Nerýpejte ani nenuťte. Stejně jako děti muže od čehokoli odradíte jen jednou...

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře