Zvládnu všechno, s láhví i kojící funkci!
Tomáš Kaluda (32), podnikatel, Olomouc, Nikola (2 roky), Stella (3,5 měsíce)
Přebalujete a koupete, když jste doma, pravidelně?
Pomůžu vždycky rád. Je to pro mě relaxace a taky jsem pro každou rošťárnu... Holky si užívám, rostou doslova před očima.
Bál jste se, když jste tuto „akci“ prováděl poprvé? Připravoval jste se?
Rozhodně netvrdím, že jsem se nebál, bylo to něco nového, ale mám rád výzvy, tak jsem do toho šel. Neúčastnil jsem se žádných kurzů, ani knížky jsem nestudoval, stačilo se nechat proškolit od ženy a nebát se to zkusit.
Zvládl byste se starat o miminko kompletně se vším dlouhodobě?
To by snad zvládl každý táta. My už máme se Stellinkou dokonce natrénováno „kojení z láhve“...
Jaký byl váš pocit, když jste si své dítě pochoval poprvé?
U první dcery to byl obrovský nával emocí, vybavuji si zvláštní strach z přestřihnutí pupeční šňůry. A první kontakt se Stellinkou provázely stejné emoce, jen jsem si už připadal jistější.
Přebaloval vás někdy váš táta?
Tehdy se do toho tátové nehrnuli... Ale traduje se u nás historka, že když máma byla v porodnici s mladší sestrou, tak mě táta krmil tři týdny jen párky s hořčicí. A nemělo to na mě žádný negativní vliv... My chlapi si vždycky poradíme…
Čas vše vypiluje – zvládnu i přebalování.
Radek Martínek (24), kuchař–číšník, Olomouc, Tomáš (2 měsíce)
Přebalujete a koupete, když jste doma, pravidelně?
Přebalování nevyhledávám, ani se dobrovolně nehlásím, ale když je třeba, tak už to zvládnu... (Poprvé jsem měl ale namále – mně zkrátka ty pokakané plínky nedělají moc dobře.) Ale čas všechno vypiluje... I u koupání se radši dívám, podám ručník, ale máma to má líp v ruce. Když jsme se ale s Tomem spolu koupali ve velké vaně – tak to nám půjde!!!
Bál jste se, když jste tuto „akci“ prováděl poprvé? Připravoval jste se?
Nebál, já nějak nemám strach, že bych mu ublížil... přjde mi, že mimina jsou dobře stavěný i pro velký chlapský ruce... Teoretická příprava byla kvalitní, ale když jsme byli s Tomem sami doma, tak se mi zdálo, že se ta plína ještě snese, tak jsem ho zbytečně nepřebaloval… Máma měla jiný názor...
Zvládl byste se starat o miminko kompletně se vším dlouhodobě?
Takovou situaci si raději nepředstavuji, ale zvládl, musel bych, to je jasná věc. Jen to ranní vstávání by bylo zajímavé – v tom přítelkyni opravdu obdivuji!
Jaký byl váš pocit, když jste si své dítě pochoval poprvé?
Tomášek přišel na svět císařem, a Míšu celkově uspali, já Toma viděl hned po porodu, ale pochovat jsem si ho nechtěl, přál jsem si, aby první byla jeho máma, nechtěl jsem jí to „sebrat“. Takže jsem si ho choval až druhý den a vychutnávali jsme si to spolu. A pocity? Pohoda! Je to životní změna.
Přebaloval vás někdy váš táta?
Ano, staral se a pomáhal! A teď je to navíc i super děda, Tom v něm má opravdu dobrého parťáka...
Jak být tátou mě naučil můj táta…
Jiří Chodil (32), restaurátor, Bohuňovice, Sofie (1 měsíc), Julie (22 měsíců)
Přebalujete a koupete, když jste doma, pravidelně?
Snažím se manželce co nejvíc pomáhat, máme teď měsíční dcerku Sofinku a k tomu 22měsíční Julinku, takže je teď doma opravdu veselo. Sofinku trápí trochu bříško, tak se střídáme v chování a ve všech ostatních věcech... Pomáhám rád a baví mě to.
Bál jste se, když jste tuto „akci“ prováděl poprvé? Připravoval jste se?
Nikde jsem nic nestudoval, žena mi to ukázala a šlo to samo, je to přirozené. První koupání si nějak ani nevybavuji, extrémní situace raději zapomínám.
Zvládl byste se starat o miminko kompletně se vším dlouhodobě?
Určitě ano a rád! Už jsem si to před pár dny zkusil, žena po příjezdu z porodnice dostala zánět prsu a vysoké horečky... Takže jsem se vlastně staral o moje tři ženský a bylo to náročné, ale šlo to! A název mateřská dovolená je opravdu zavádějící...
Jaký byl váš pocit, když jste si své dítě pochoval poprvé?
Je těžké to popsat, zažil jsem to už dvakrát, poprvé to bylo zvláštní. Julinka se narodila císařem, jen jsem čekal za dveřmi, náhle vyjela sestra s lůžkem, a tam byla moje dcera, cítil jsem něco nepopsatelně nádherného, velkou křehkost, obavu... U Sofinky byl porod přirozený, jak mi ji dali do náruče, byla to spontánní radost, už jsem věděl, co nás čeká a jak velká je to zodpovědnost.
Přebaloval vás někdy váš táta?
Můj pokrevní otec odešel od rodiny, když jsem byl úplně maličký. Nahradil ho nový táta a ten se opravdu staral, a skvěle. Dal mi do života moc a nastavil mi správný obraz rodiny. Ukázal mi správný směr ve všech oblastech. Chci být táta jako on. Za to mu patří mé díky!!!
Pochování miminka? Štěstí! Štěstí! Štěstí!
Ladislav Šimek (25), operátor cnc strojů, Horka nad Moravou, Sabina (1,5 měsíce)
Přebalujete a koupete, když jste doma, pravidelně?
Koupeme doma spolu se ženou, nevynechal jsem zatím žádné koupání. Beru to jako takový příjemný společný rituál. Přebalit mi nevadí, ale když se zadaří a má to Sabča až na zádech, nechám přebalování raději na mámě. Cvičím nožičky a masíruji bříško...
Bál jste se, když jste tuto „akci“ prováděl poprvé? Připravoval jste se?
Jasně že jsem se bál, a jak. Když jsem ji poprvé přebaloval, byl to dlouhý proces. Já měl nervy a malá neměla se mnou trpělivost. Ale teď už to mám v ruce... Poprvé na mě dohlížela přítelkyně a instruovala mě, co a jak...
Zvládl byste se starat o miminko kompletně se vším dlouhodobě?
Ano, zvládl! Kdyby nebylo jiné zbytí, tak určitě ano. I to kojení by se nějak vymyslelo. Ale přiznávám se, že když Sabinka dlouho pláče a není možné ji jakkoli uklidnit, a už mám vyzkoušené opravdu vše, co kdysi zabralo, tak se jí „vzdávám“ a nechám to na mámě.
Jaký byl váš pocit, když jste si své dítě pochoval poprvé?
Štěstí, štěstí a zase štěstí. Fakticky dost dobrý pocit, nevěděl jsem, jak ji pořádně chytnout, abych jí neublížil, něco moc křehkého a nádherného, a MÉHO! Pocit, který si chci zapamatovat na celý život!
Přebaloval vás někdy váš táta?
Moje máma vypráví, že pomáhal, ale do jaké míry, to nevím. Asi byl u nás fofr, mám ještě sestru, tehdy to bylo i těžší – praly se pleny atd. Řekl bych, že dnes se k miminům pouštějí chlapi víc, je dobře, že je možné jít už k porodu. Já sice nebyl přímo u porodu, malá se narodila císařem, ale jen co to šlo, jsem ji viděl, dali mi ji do ruky a já si mohl vychutnat dosyta mou malou princeznu.
Text: Denisa Prošková