Tatínek u porodu pomáhá… pokud ho nenutíme

Otec u porodu se stal doslova fenoménem. Nám ženám partner pomáhá zvládnout těžkou chvíli a i většina lékařů se konečně shoduje, že jeho přítomnost je prospěšná. Záleží ovšem na povaze tatínka. Ne každý to totiž psychicky zvládne.
Tatínek u porodu pomáhá… pokud ho nenutíme
Byl jsi u porodu?
Pokud zapátráte ve svém okolí, zjistíte, že u porodu už byl skoro každý „moderní“ tatínek. Jako by se jeho přítomností měřila jeho úloha rodiče. Už i porodnice se s novým trendem vyrovnaly. I když postoj lékařů stále není jednotný. Většina z nich sice tatínka vítá, ale ozývají se i kritické hlasy. Jedním z nich je i gynekolog Libor Brázda, který sice „svým“ otcům přístup na sál neodpírá, zároveň ho ale nijak nevítá. „Samozřejmě záleží na povaze muže. Ovšem dost často se stává, že tatínek je tak vystresovaný z pohledu na svou trpící ženu, že vlastně neví, co má dělat. Reaguje pak podrážděně, komplikuje porod a nakonec mu oporu dělá sama rodící maminka, nebo v případech, že to vůbec nezvládne, i my lékaři. Rozhodnutí je zcela na daném páru, nikomu nic nerozmlouvám, ale snažím se vysvětlit i negativní dopady přítomnosti tatínka u porodu,“ vysvětluje svůj postoj MUDr. Brázda.

Chcete, aby byl váš partner u porodu?
Tak určitě oba zajděte na předporodní kurz, rozhodně to není zbytečné. Zatímco žena si na svůj změněný stav zvyká den po dni, protože zrod nového života se odehrává přímo v jejím těle, partner se vše podstatné dozví právě na předporodních kurzech. Rodičovské páry by si tam měly upřesnit své představy o porodu, o způsobu příchodu dítěte na svět. V dobrém kurzu mají možnost vyjádřit svá očekávání, obavy, ujasnit si, co by mohlo právě jejich dvojici nejlépe vyhovovat. Dozví se tam, jak porod probíhá a co mohou čekat. Zpravidla se otec naučí, jak partnerce pomoci, jak může pomoci dýchat. Zručnější se mohou naučit i masáže. Záleží na konkrétním kurzu a jeho náplni. Navíc některé nemocnice mají i pravidla přítomnosti otce na sále. Je dobré se s nimi předem seznámit, aby se posléze zlepšila i komunikace mezi lékaři a porodními asistentkami.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Nic se nemá vynutit
Nechce jít váš partner k porodu? Tak ho hlavně nenuťte, a je úplně jedno, že všechny vaše kamarádky toho svého na sále měly. Pokud byste si totiž přítomnost svého muže u porodu vynutila, mohlo by to přinést víc komplikací než užitku. A to bohužel i po narození vytouženého miminka. Podle některých psychologů se „donucený“ muž cítí neužitečný a trpí pocitem, že své partnerce neumí a nedokáže nijak pomoci. Stejně tak někteří odborníci argumentují případy, kdy porod znamená konec partnerského sexuálního života. Pohled na bolest a krev může být pro některé muže natolik otřesným zážitkem, že už se ženou nadále nedokážou udržovat sexuální vztah. Dokonce se v důsledku přítomnosti u porodu u některých mužů může objevit i jakýsi druh postnatální deprese. Jde o důsledek prožitého stresu, k němuž se mohou přidružit i psychosomatické komplikace.

Tatínek u porodu - proč ano
Tatínek, který absolvuje kurzy dýchání a masáže, je stále připraven udělat cokoli a být k dispozici (podat pití, čokoládu, povídat si, namasírovat záda). Nejdůležitější je jeho přítomnost, klid a trpělivost. Když budete unavená, projeví vám oporu, bude vás přesvědčovat, jak jste úžasná a že vše dobře dopadne. Takový partner je i spojkou mezi vámi a personálem. Pro ty muže, kteří se dobrovolně zúčastnili porodu, je to hluboký zážitek. Je to příležitost k novým prožitkům a dochází k upevnění partnerské a teď už vlastně i rodinné vazby.

Tatínek u porodu nežádoucí
Pokud je přítomnost doslova vynucená, napáchá víc škody než užitku. Nejistý a v podstatě ke zdi přitlačený partner třeba nesnese pohled na krev, může být citlivý, labilnější. Bude vás pak při porodu spíš rušit. Stres, který na porodním sále může prožít, je pohled na vlastní ženu, jak rodí. Pak vám nepomůže, protože všechny své síly napne, aby přemohl sám sebe. Budete se tak cítit zmožená, zoufalá a osamělá. Takže pokud váš partner jít na sál odmítá, nechte ho za dveřmi. Jako oporu si můžete vzít třeba kamarádku…

Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články