Kdyby opravdu existovala žákovská knížka pro maminky, asi by se tam ani všechny předměty nevešly. Je toho moc, s čím se musejí vypořádat. Ale někdy pro samé ty věci kolem jako by ztratily štávu – a někdy i radost – že dítě mají. Jsou umořené, nespokojené a některá z nich si možná čas od času pomyslí: Kdybych to věděla, tak do toho nejdu...
Dítě není hračka – ani maminčina
Psycholožka Eva Rheinwaldová ve své knížce Jak vychovat šťastné dítě vypráví, že se při svém působení v Americe setkala s dívkami, které o mateřství nepřemýšlely jako o vznešeném a zodpovědném úkolu, ale v nejlepším případě myslely na dítě jako hračku. Ani je nenapadlo, že dítě znamená velmi náročný projekt: vytvoření fyzicky a duševně zdravého člověka. Navíc mezi nimi panovala jistá soutěživost: Ty máš dítě, já ho budu mít taky...
Klára zatím nikdy v Americe nebyla. S přítelem si žili každý po svém. Měli svou práci, své zájmy, své přátele. Ale kamarádky se povdávaly, pořídily si jedno dítě, pak třeba i druhé. Najednou na ni neměly čas a hlavně – měly něco, co ona ne. Ve třiceti byla svatba. „Strašně jsem toužila po tom mít doma také takovou načančanou panenku. Ale když se malá narodila, necítila jsem vůbec nic. Prokřičela dny i noci. Vyžadovala spoustu času. Byla jsem rozčarovaná. ,Tohle je to, co jsem tolik chtěla?‘ ptávala jsem se sama sebe. Dítě mě nebavilo, nedokázala jsem se o ně starat. Litovala jsem promarněných dní. Najednou jsem nechápala, proč jsem se do toho tak hnala. Byl to omyl. Asi na mateřství nemám vlohy...“
Dá se mateřství naučit jako ve škole?
„Pod pojmem talent chápeme mimořádné vrozené vlohy, které se už odmala projevují nezávisle na okolních podmínkách nadprůměrnými výkony,“ vysvětluje psycholožka Zdeňka Sládečková. „Je to například talent umělecký, sportovní, matematický... Ovšem i mimořádný talent je třeba ve správné době rozvíjet, jako semínko má svou dobu klíčivosti. Jako talent označujeme v hovorové řeči jedince, kterým některá speciální činnost jde lépe než ostatním. To však nebývá jen u lidí s mimořádnými vlohami, ale i u těch, kteří svým učením, vytrvalostí a pílí získali i s normálními vlohami nadprůměrnou dovednost.“
Aby děti mohly být dobrými rodiči...
Žena se s talentem na mateřství podle Zdeňky Sládečkové nerodí, ale ten se v ní rozvíjí pod vlivem okolního prostředí. „Proto děti z ústavů nemají v tomto směru stejné výchozí podmínky jako děti žijící s maminkou. Obzvláště rané dětství je pro psychický rozvoj jedince významně determinující. Nechápu proto, že, když tohle víme, držíme tolik dětí v ,umělém nálevu‘ ústavů a dětských domovů. Bereme jim šanci umět být jednou skvělým rodičem. I kdyby se pečovatelé zde přetrhli, nemohou dát dítěti šanci na tu základní symbiotickou vazbu, vztah s jedinou milující a pečující osobou, ze které si dětská psychika nasává vše, i model, jak být v budoucnu rodičem.“
Mateřský pud máme od narození
Mnohých žen se prý tzv. maminkovský mozek zmocní dlouho předtím, než opravdu přijdou do jiného stavu. A když porodí, začnou najednou myslet a jednat jinak než dřív. Všechno, co předtím považovaly za pupek světa, se jim najednou zdá nepodstatné. Spoléhají na to, že všechno přijde samo – tak jako u milionů dalších žen, které porodily děti a dovedly se o ně dobře postarat. „I já jsem se utěšovala tím, že jsem jen jednou v řadě, stejně jako moje matka i babička,“ zamýšlí se Helena. „Ale čím víc se blížil termín porodu, tím jsem byla neklidnější. Ještě v porodnici, když jsem se dívala na svou krásnou něžnou holčičku, jsem se ptala sama sebe: Zvládnu to? Jsem dost vybavena na to, abych byla dobrá matka?“ Podle Zdeňky Sládečkové může mít talent na mateřství každá žena. Mateřský pud patří totiž do vrozených dispozic vložených do ženské psychické výbavy již při narození. „Je to moudrá příroda či Bůh, kteří takto nenechávají péči o mláďata náhodě a pojišťují to tím, že vlohy pro to, umět pečovat základním způsobem, dostane každé holčičí novorozeňátko. Každé děvčátko pak tyto své vrozené dispozice rozvíjí buď samo, třeba hrou s panenkami, nebo pod vedením dospělých, jako je třeba výchova k rodičovství ve školách.“
Ale co kdyby někomu talent na mateřství přece jen chyběl? Doktorka Sládečková to vidí jednoznačně.„Každé dítě se rodí do určitého rodinného prostředí a podle toho se utváří jeho psychika. Já to přirovnávám k okurce, kterou dáme do nálevu. Zpočátku neutrální okurčička do sebe natáhne vše z okolí a je nakonec chuťově stejně kyselá jako nálev. Lidové přísloví říká: ,Jaká matka, taká Katka!‘ Tady však nejde jen o matku, ale i o postoje všech blízkých osob k dětem a jejich výchově. V rodinách se o děti pečuje různými styly a dítě se jim podrobí a přijme je za vlastní. Tak se stávají nakonec jeho vlastnostmi a dovednostmi, jeho schopností, talentem se s určitou situací, třeba mateřstvím, vypořádat.“
Dobré úmysly a špatné konce
Jenže teorie je jedna věc a praxe druhá. Některým ženám možná bude pečování o děti bližší, půjde jim „jen tak“, jiné by s ním mohly mít problém. I když se budou snažit, dělat všechno možné, přece to nebude ono. „Mohou to být například ženy trpící velikou úzkostí a strachem, aby péče o děťátko byla perfektní. Já sama jsem k nim kdysi patřila a křečovitě jsem se snažila a bála, aby vše bylo dokonalé. Moje maminka totiž po mně vždy chtěla samé jedničky. Pomohla mi moje kamarádka, dvojnásobná matka, svým nesmrtelným výrokem: ,Neboj se, i tvé dítě tu tvou péči přežije!‘ Trošku jsem se pak uvolnila a vše se dařilo líp,“ vzpomíná doktorka Sládečková.
Nedokonalost? Nemusí být na škodu
Jsou ženy, které o sobě žádnou pochybnost nemají, se vším jsou hned hotové.Mateřství berou stejně jako svou práci. Vede se jim v profesi? Dobře. Půjde to i s dětmi. Dokážou se dobře postarat o sousedovic raubíře? Pak by neměl být problém vést životem i ty vlastní... Podle psycholožky Zdeňky Sládečkové to určitě dobré signály jsou, ale vlastní mateřství se přece jen vždy prožívá závažněji. Hrát si s cizími dětmi není stejné jako nést každou vteřinu zodpovědnost za život svého potomka, za jeho přítomnost, ale i budoucnost, za jeho šťastný život. Tam se může žena obávat své nedokonalosti, může v dobré víře dělat chyby, může své dítě vést nevýhodnou cestou. „I já, psycholožka,“ říká, „jsem kdysi vodila svého syna k pianu. Když jsem jednoho dne přestala naléhat, dobrovolně si k němu už nikdy v životě nesedl. Přes-to je fajn člověk, i když není pianista, ale chirurg. Vybral si svou cestu a mým mateřským chybám se dnes oba smějeme.“
Nepropadejte panice, poraďte se
Rozbije se mi nábytek? Dám ho opravit. Roztrhané šaty se dají zašít, děravé boty zalepit. Jenže dítě není věc. Ale co si počnu, až budu mít jednoho, dva potomky a uvědomím si, že na to nestačím.„Žádný učený z nebe nespadl a poradkyň má mladá maminka vždy kolem sebe dost. Mateřská zkušenost je vždy na rozdávání, rády se podělíme. K tomu také může přispět laskavá dětská doktorka. Jde jen o startovní nejistotu, ale věci postupně dostanou svůj řád a jistotu. Ve složitějších problémech a komplikovanějších psychologických otázkách není špatné zajít se zeptat k dětskému psychologovi či do pedagogicko-psychologické poradny.“
„Myslím, že talent k mateřství není vůbec tak nezbytná vlastnost. Pokud jsme citliví, dojde nám, že děláme chyby, což asi výjimečné talenty na mateřství nikdy nedělají. Budeme-li se snažit své chyby napravovat, naše děti to vycítí a odpustí. I ony mají intuici a jsou raději nedokonalé než dokonalé. Možná by ani doma ,mistryně na mateřství‘ nechtěly. Každá z nás dokáže milovat své dítě a to je jistota, že to, byť nedokonale, zvládneme všechny. Jak říkala kamarádka: Děťátko tu naši péči určitě přežije, není čeho se bát.“
Názor odborníka
Zdeňka Sládečková, psycholožka, Praha
Kdy se pozná, jestli má žena talent na mateřství?
Pravděpodobně až tehdy, když ta naše robátka odejdou žít svůj vlastní, dospělý život. Myslím si totiž, že dobrá matka má umět nejen přebalovat a krmit, ale i laskavě a trpělivě, s citem pro dítě a intuicí vést svého potomka dětstvím, dospíváním i oddělením se od sebe navzájem v jeho dospělosti. Dobrá matka má vést své dítě ke svobodě, nikoli k celoživotní závislosti na sobě a to je mnohdy velmi těžké. To, zda měla matka talent k mateřství, se ukáže až na jejím dospělém „výrobku“. Pokud ho měla, dokázala dítě naučit nejen násobilku či svíčkovou, ale i přiměřené víře a úctě k sobě – k sebedůvěře, sebevědomí a sebejistotě. Důkazem je optimistický, vyrovnaný a odpovědný dospělý jedinec. Tyhle známky talentu k mateřství některých maminek se dají na jejich dětech vypozorovat i v průběhu dětství. Jsou zkrátka v pohodě.