Tajné myšlenky matek

Občas to napadne každou z nás, ale jen málokdy bychom to před okolím přiznaly. Ale ten pocit je jen těžko odbouratelný: Nejsem snad špatná matka?
Tajné myšlenky matek
Jsou věci, kterými se my mámy ochotně chlubíme před celým světem. Třeba pokroky našeho dítěte, jeho krásné vlásky nebo široký úsměv. Ale jsou i takové, které si raději necháváme jen pro sebe, protože se za ně stydíme. Nerady totiž před svým okolím přiznáváme, že sebe samy považujeme za špatné matky...
 
Dnešní doba jako by žila mateřstvím. Vychází spousta časopisů pro rodiče malých dětí, obchody přetékají dětským zbožím, vychází desítky knižních rádců pro rodiče a v reklamě se denně prezentují rozesmáté a půvabné maminky. Ano, právě ty, co oblékají své rozkošné děti do běloskvoucích oblečků a nabízejí jim ty nejzdravější lahůdky. Nic, docela nic tyto ideální matky nerozhází. Jsou vyrovnané, za každých okolností upravené, se vším si vědí rady a jejich děti jsou čisté, krásné, zdravé a nikdy nezlobí. Jak tvrdá je pak srážka s realitou, již musí nutně podstoupit každá novopečená maminka, která si svou životní roli snad přespříliš idealizovala a teď má na krku ušmudlaného vzteklouna s nudlí u nosu a s nulovým respektem k rodičovským povelům?
 
Chci zpátky do práce
„Po dítěti jsem toužila už dávno,“ přiznává dvaatřicetiletá manažerka Iveta. „Jenže jsem si musela počkat. Po škole jsme s manželem trochu cestovali, pak jsme se vrhli na budování kariéry a zařizování bytu. Když se pak loni naše rodina rozrostla o syna Václava, měla jsem všechny důvody pro to, abych se cítila šťastná...“ Jenže to Iveta není. První měsíce si miminko užívala a vlastně ani neměla moc času zabývat se sama sebou. Pak ale zjistila, že jí doma něco chybí. „Moc se mi stýská po práci a po životě mezi lidmi. A trápí mě výčitky, že jsem špatná máma. Vašíka jsem si moc přála a jsem ráda, že ho mám. Doma s dítětem se ale cítím jako v kleci, a někdy mě rozčiluje už jen jeho pláč, zlobení s jídlem nebo když se pětkrát za noc probudí. Jsem pak podrážděná a naštvaná sama na sebe.“

Mateřské ambice
Připadají vám Ivetiny myšlenky povědomé? Pak pravděpodobně patříte do generace dnešních matek-třicátnic, které na rozdíl od svých rodičů se zakládáním rodiny nespěchaly a poměrně dlouhý čas svého dospělého života strávily tak, že dělaly to, co je bavilo. Pečovaly o sebe, bavily se, studovaly a budovaly kariéru. Jsou sebevědomé a úspěšné ve své profesi. A stejně skvělé touží být i jako matky. Jenže mateřství se na žádné škole neučí a každé dítě je jiné, takže je nevměstnáte do kolonek měsíčního reportu nebo účetních tabulek. „Ambiciózní matky chtějí mateřství zvládat stejně dobře jako svou práci, ve které stihly být dobré,“ potvrzuje pražská psycholožka Alena Jarkovská. „Jenže když se pak všechno nedaří podle jejich představ, jsou zklamané a frustrované.“
 
Neměla jsem mít děti
Se svým mateřstvím se špatně vyrovnává i devětatřicetiletá laborantka Alžběta. S manželem se rozhodli vychovávat oba syny (10 a 5 let) liberálně a s ohledem na jejich individualitu. Výsledkem je rodinná anarchie, kdy kluci neposlouchají ani mámu, ani tátu, a dokonce i obyčejné koupání, oblékání nebo stolování je denně zdrojem hlasitých scén. „Asi jsem nikdy neměla mít děti,“ stýská si Alžběta. „Nemám na jejich výchovu buňky, nedovedu je motivovat a asi jsem jim docela zkazila život. Teď už s tím nejde nic dělat, ale někdy závidím svým bezdětným kamarádkám, protože jejich život není na rozdíl od mého jeden velký nervák,“ odkrývá zdrcená máma tajná zákoutí své duše, která by pravděpodobně neprozradila ani manželovi nebo nejlepší kamarádce...
 
Klepněte pro větší obrázek

Kde hledat radu?
„Problém současného rodičovství tkví v tom, že vyrůstáme v kultuře, která ztratila kontinuitu ve výchově,“ vysvětluje psycholožka. „Dřív se zkušenosti s výchovou a péčí o dítě předávaly z matky na dceru. Dneska jsme ale přesvědčeni, že naši rodiče dělali všechno špatně, a chceme to dělat jinak a hlavně lépe. Jenomže velice často nevíme jak...“
 
Je to vlastně takový bludný kruh. Jestliže má žena v hlavě ideální vizi, jaká by měla taková dokonalá matka být, a tu vizi se jí pak nedaří naplnit, začne se cítit provinile. Znejistí a začne pochybovat o svém mateřském talentu. Možná se vydá cestou pokusů a omylů. Ale na té jí zase bude děsit představa, že špatnou výchovou svým dětem škodí. Nebo bude hledat radu, kde se dá. Třeba v příručkách pro rodiče, kterých je na trhu nespočet. Jenže tam se dočte, co všechno dělá špatně, a tak se opět propadne do pocitů viny. Jenže s knížkami o výchově dětí se to má podobně jako s manažerskými příručkami: v knihkupectvích jich mají desítky, ba stovky, ale jen některé z nich jsou kvalitní a fundované a především – ani jedna není psána zrovna vám na míru. Berte je proto s rezervou a jen jako inspiraci, nikoli coby stoprocentní lék na vaše rodičovské problémy.

Moje dítě je lepší (horší) než jiné
Každé mamince se zdá právě její potomek ten nejkrásnější, nejchytřejší, nejšikovnější a nejnadanější. Přesto se i té nejpyšnější matce občas stane, že je ke své hrůze konfrontována s cizím dítětem, které je v něčem lepší než to její. Začal váš Pepíček chodit o tři měsíce později než sousedova Anička? No a co? Trápí vás, že zatímco dvouletá neteř už mluví ve větách, váš téměř tříletý synek se spokojí se třemi slovy: máma, ham a auto? Máme pro vás jen jednu univerzální radu – nepoměřujte své dítě s ostatními ve vašem okolí. Každé dítě je originál a každé má jiné tempo vývoje.

Dejte dítku volnost
Jestliže máte problém s tím, že vašemu potomkovi nerostou vlasy, že šmajdá nebo že se ve třech letech ještě počurává, uvědomte si, že to je váš problém. Nikoli problém vašeho dítěte. Jemu je celkem jedno, jestli má lebku jako Fantomas. Spíš ho zajímá, jestli se s ním pomazlíte, když zatouží po vaší náruči, nebo jestli pro něj vymyslíte novou hru, když se začne nudit. „Určitě bychom si neměli prostřednictvím dítěte řešit nějaké vlastní neuspokojené ambice,“ doporučuje Alena Jarkovská.
 
Obvykle to totiž chodí tak, že právě ti rodiče, kteří touží mít nejkrásnější, nejchytřejší a nejdokonalejší dítě ze všech, jsou sami nejistí a se sebou nespokojení. „V podstatě je dobře, že se současné maminky svým dětem hodně věnují a soustředí se na ně,“ míní psycholožka. „Ale je zároveň dobré nechat dítě vyvíjet se jeho vlastním tempem, jen je pozorovat a snažit se intuitivně vycítit, co potřebuje.“
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Nemůžu s ním mezi lidi
„Můj čtyřletý syn si zvykl dělat scény na veřejnosti a já nevím, co s tím. Když sebou praští na zem v samoobsluze, protože mu nechci koupit čokoládu, tak si připadám jako ta nejneschopnější matka na světě,“ říká osmadvacetiletá bankovní úřednice Kamila. „A když mu pak tu čokoládu koupím, aby se už na mě lidi kolem nedívali s tichou výčitkou, tak si připadám ještě provinileji, protože jsem zase porušila své výchovné zásady,“ dodává maminka, která už se synem radši nikam do společnosti nechodí.

Nepřeceňujte reakce okolí
Je možné, že kdyby se podobná scéna odehrála třeba ve Španělsku nebo v Itálii, ostatní zákazníci v obchodě by se na maminku malého vzteklouna nekoukali pohoršeně, ale s povzbudivým úsměvem nebo s obdivnými výkřiky: „Ten váš rozkošný hošík má ale silný hlas!“ Jenže u nás je ještě pořád zvykem kriticky hodnotit cokoli, co se vymyká „normálu“ a vždycky se najde nějaká dobrá duše, která skrz sevřené rty zasyčí, že „za našich mladých let táta odepnul pásek a bylo po křiku“... Pokud se tedy zrovna nechystáte s rodinou stěhovat ke Středozemnímu moři, obrňte se trpělivostí a dělejte, že své kritiky nevidíte a neslyšíte. A to samé udělejte s malým buřičem. „Snažte se na veřejnosti používat stejné výchovné metody jako doma,“ dodává psycholožka. Neodepínejte pásek, ani mu nekupujte čokoládu. Počkejte, až ho záchvat přejde, a pak dokončete nákup. A nebo se seberte a i s křiklounem vykliďte pole. Podle toho, na co se cítíte.

Nebojte se být „špatná“ máma
Nejdůležitější ovšem je přijmout fakt, že nikdo učený ze stromu nespadl, a stejně se to má i s dokonalými rodiči. Na stromech nerostou a zkušenosti i vědomosti získávají za pochodu. Nebojte se připustit sami sobě, že nejste nejlepší rodiče na světě. „Zkuste se řídit svou vlastní intuicí, a když se vám ve výchově něco nepovede, tak to přijměte a snažte se z toho nehroutit,“ doporučuje Alena Jarkovská. Někdy není snadné vyrovnat se s tím, že chybujeme. Ale věřte tomu, že až budete mít druhé, třetí nebo čtvrté dítě, už nebudete tolik řešit, jestli má u nosu nudli, jestli při jídle nebryndá či jestli uklízí boty do botníku nebo s nimi hraje fotbal v předsíni. Uvidíte, že budete nad věcí a obavy i pocity viny maminek-začátečnic na vaší tváři vyvolají shovívavý a vševědoucí úsměv...
 
5 dobrých rad pro „špatné“ matky
1. Příručky pro rodiče berte s rezervou – při pečlivějším studiu v nich najdete i protichůdné informace.
 
2. Nebojte se být nedokonalá – perfektní rodiče existují jen v reklamách na prací prášky.
 
3. Učte se od zkušenějších matek – zkuste s dítětem navštívit mateřské centrum, mezi ostatními rodiči zjistíte, že v tom nejedete sami.
 
4. Pořiďte si více dětí – uvidíte, že pak budete za všech okolností nad věcí.
 
5. Najděte si svůj styl – každé dítě je jiné a jen vy víte, co je pro to vaše nejlepší.
 
Text: Johana Barvínková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře