Tajemství očí novorozence

Vidí víc, než si myslíme, ale potřebují trénovat.
Tajemství očí novorozence
Jeho pohled nás rozněžňuje a někdy máme pocit, že se na svět dívá s o moc moudřejším pohledem, než by vzhledem k svému věku měl. „Mami, Matyho baví takhle pořád civět do prázdna?“ Josefínka Fuchsová z Ráztel, nadšená pozorovatelka čtrnáctidenního bratříčka Matyáše uvedla maminku Kamilu do rozpaků, protože o tom nijak zásadně nepřemýšlela. Po porodu jí stačilo ujištění lékařů, že má chlapeček oči zdravé jako rys. Ale nás Josefínčina otázka inspirovala.

Do prázdna neciví
Pro milovníky přesných údajů: miminko do šesti neděl, což je doba, kdy spadá do kategorie novorozenec, snadno zaostří na vzdálenost 20–25 centimetrů od kořene nosu a vidí jasně. To, co je dál, se mu už „rozmazává“. Pokud leží v postýlce a nemá ve své ohniskové vzdálenosti nic, na co by se mohlo dívat, sleduje cokoli, i když to vlivem větší vzdálenosti vidí rozmazaně. A tak sleduje povlávající záclonu na okně, jasně osvětlené okno, fl ek na zdi... a nám připadá, že nekouká na nic.

Dopřejte mu různé podněty
Když mu ale nad postýlku pověsíte nějakou cinkající a kývající se hračku do výšky, že na ni dohlédne, bude ji vědomě fi xovat očima. Stejně tak bude sledovat jednoduchou modrou kostku položenou na jeho dohled, žluté chrastítko, ale i sítko na čaj, pokud mu jím pojedete před očima. Dítě má v sobě zakódovanou nutnost věnovat pozornost složitým strukturám a tvarům, protože složitý svět se nejlépe poznává zrakem.
 
Klepněte pro větší obrázek

Jak novorozenci zaostřují
Podle oční lékařky Judity Kaňkovské je novorozeně schopné zaostřit do té úrovně, že vidí věci poměrně jasně v různých vzdálenostech. Může, ale dělá to málokdy, protože ho to poměrně hodně namáhá. Oční svaly musí zesílit.

Nic není náhoda
Vzdálenost, do které dítě bezpečně dohlédne, není náhodná. Matka příroda mu ji vyměřila tak, aby šlo o přesnou vzdálenost mezi jeho a vaší tváří, když jej kojíte nebo chováte a mluvíte na něj.

Obličej je nejlepší trenažér
Novorozenec zaujatě sledující maminčinu tvář samozřejmě neví, že to je obličej, ani to, že je maminka člověk. Prostě byl jen přírodou naprogramován tak, aby se soustředil na „cosi“ se shodnými znaky, protože to „cosi“ přináší bezpečí a potravu. Novorozeně ztichne a bude sledovat jakoukoli tvář, která se nad ním skloní, nebo cokoli, co se tváři podobá. Vědci dokonce zkoumali, jaký předmět děťátko považuje za tvář a jak si jej prohlíží. Zjistili, že miminka za tvář považují všechno, co má vlasy, oči, ústa a bradu. Chcete-li ideálně posilovat oční svaly děťátka, to nejlepší co můžete udělat, je, že se nad ním co nejčastěji skláníte a umožňujete mu, aby si váš obličej po libosti prohlíželo. Čeká vás bohatá odměna. Vědomé prohlížení skončí u vašich očí a vyvrcholí skutečným společenským projevem vůči vnějšímu světu – dítě se poprvé usměje!

Text: Jana Trnková

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře