Svátky nepodceňte, ani nepřeceňte...

...a opravdu si je užijete! I tady totiž platí přímá úměra, že čím vyšší očekávání, tím větší zklamání.
Svátky nepodceňte, ani nepřeceňte...
Vánoce jsou období, kdy se prostě nemůžeme tvářit nezúčastněně, i kdybychom nakrásně chtěli. O dovolených, narozeninách, svátcích, prostě kdykoli jindy se tak trochu obelžeme – odjedeme k moři s kamarádkou, narozeniny nebo svátek oslavíme s přáteli, případně jej zrušíme. Na Štědrý den jde pravda o našem soukromém životě, jak se říká, na krev. Osamělost, a to jak faktická, tak třeba i uprostřed rodiny, nedorozumění s partnery, s rodiči, sourozenci, zklamání z dětí, stesk po těch, které jsme milovali a oni třeba odešli nebo zemřeli... Všechno teď leze na povrch a my se tomu musíme nějak postavit.

Vánoce se připravují už od ledna...
Rodina je totiž živý organizmus, který se musí celoročně krmit. Nejen penězi (i když zejména v době jejich nedostatku si myslíme, že by všechno vyřešily), ale hlavně zájmem o své bližní a láskou. Pokud se partneři v běžném provozu jen potkávají ráno a večer a společný pospolitý život chtějí dohnat dvakrát do roka – o dovolené a na Vánoce – narazí. Vánoce odcizení nebo vzájemnou nekomunikaci jen umocní. Pokud jste tento případ, mnohé zachrání malé děti svým nefalšovaným nadšením. Ale jinak se smiřte s tím, že i Vánoce prožijete vedle sebe, a ne spolu. Když s tím budete počítat, nebudete tak zklamaní.

Hlavně neobelhávejte sami sebe
Celý rok zastýláte pocit smutku z toho, že nejste úplná rodina, že vám chybí muž (ani letos se vám nepodařilo otěhotnět atd.) pod peřinu rozumu. Na Štědrý den se vám to ale nedaří a topíte se v slzách a sebelítosti? Vězte, že s těmito pocity sami nejste. Režisér Miloš Forman ve vzpomínkách na své první emigrantské Vánoce v Americe vypráví o objevu televizního kanálu pro „zoufalce“. Vysílal celý den jen pohled do plamenů v krbu, doplněný zvukem praskání polen. Chytl ho prý z toho takový smutek, že šel raději Štědrý večer zaspat.
 
Pokud víte, že na vás doma všechno padá, a pomyšlení na model „kdo usne, vyhraje“ vás žene do ještě větších depresí, tak doma prostě nebuďte. Restaurací, které připravují vánoční meníčka a za nijak nekřesťanské peníze (zvlášť teď v krizi) je dost. Vánoční tradice mají tu výhodu, že si můžete, podle okolností, budovat nové. Třeba nebýt doma.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Když nejsou peníze
Jen osel si vezme půjčku na dárky, hlásají ekonomové – a nedá se než souhlasit. Jenomže o Vánocích hrají hlavní roli emoce a city, a ty se s realistickým a reálným hodnocením situace moc nekamarádí. Zvlášť, když nás bombardují reklamy šťastných rodin, které sice vyznávají vyšší hodnoty a rodinnou pospolitost, ovšem v kulisách atraktivního bytu nebo domu a při balení šperků pro maminku a nejnovějšího notebooku pro syna.
 
„Vánoce jsem měl vždycky rád, ale letos se jich vyloženě bojím,“ přiznává Ivan, jeden z otců, kteří momentálně třetí měsíc hledají zaměstnání (jméno je z pochopitelných důvodů pseudonym). Čtvrtletní výpadek jeho příjmu rodinným rozpočtem silně otřásl a nevelké úspory se rozpustily v platbách hypotéky. „Bohužel nemám rodiče, od kterých bych si mohl půjčit jako řada finančních moralistů. My s manželkou si klidně dáme pod stromkem jenom pusu, ale děti v skrytu duše doufají, že Ježíšek přece jen něco nadělí. Když mi pětiletá dcera přinesla dopis Ježíškovi s tím, že ví, že nemáme korunky, ale Ježíšek přece nosí dárky zadarmo, skoro jsem brečel. Našel jsem tam obrázek pračky pro maminku, protože se nám pochopitelně v nejhorší dobu rozbila, a prádlo jako ubožáci vozíme každý týden k našim. Vím, že je to blbost, ale prostě si na svátky půjčím. Pocit, že jsem jako otec selhal a že moje děti budou vinou mé neschopnosti ošizeny, nesnesu.“

Co jsme zaseli, to sklízíme
 
Co si o tomto názoru myslí psycholožka Jana Markvartová?
„Chudší Vánoce oproti těm minulým proběhnou letos v mnoha domácnostech. Někde přišli o zaměstnání, v mnoha rodinách se narodilo miminko, a žena tím pádem vypadla z výdělečného procesu.
 
Pokud rodič odvozuje respekt svých blízkých nebo dětí jen od toho, kolik jim může dopřát materiálních požitků, někde před tím udělal chybu. V krizích totiž sklízíme, to co jsme v rámci rodinných vztahů zasévali v čase hojnosti.
 
Děti tak tatínka rozhodně nevnímají jako někoho, kdo zklamal... pokud se ovšem takto v rodině o otci běžně nemluví. Děti do sedmi let preferují spíše zážitky, takže horší pořízení je s potomky v před- a v pubertálním věku, zejména pokud byli zvyklí na nějaký životní standard.“
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře