Šup s ním do pokojíčku! Nebo ne?

Samostatnost je podle některých rodičů potřeba pěstovat v dítěti už odmalička. Čím dříve si zvykne na vlastní prostor, tím sebevědomější jednou bude. Platí to, nebo neplatí?
Šup s ním do pokojíčku! Nebo ne?

Také doma jste doma před narozením miminka gruntovali, malovali? To je v pořádku. Vaše miminko by měl přivítat čisťounký byteček, kde se bude cítit dobře. Včas je také dobré přichystat postýlku, přebalovací pult a další. Vyčlenění vhodného koutku, kam by se všechno vešlo, dá někdy dost přemýšlení. Nejčastěji se najde v ložnici. Možná vám přijde nesmyslné uskromňovat se, když je k dispozici dětský pokoj. Má přece spoustu výhod. A ta největší? Že se nebudete s dítětem navzájem rušit. Takhle vám nezbývá, než se plížit potmě, nevydat ani hlásku, aby se drobeček neprobudil. Proč se takhle omezovat, když to nutné není?

Podle dětské lékařky Ilony Hülleové nemá umístění postýlky v blízkosti rodičů jen praktický důvod. „Je to pro dítě a jeho další vývoj velmi důležité, protože dochází k vytvoření vzájemné vazby mezi dítětem a maminkou (a rodiči vůbec). Rodiče a dítě se navzájem poznávají, vnímají a máma s tátou se učí adekvátně reagovat na jeho projevy a potřeby. Vytváří se tak vzájemné pouto a citová vazba mezi dítětem a rodiči, která může velmi ovlivnit další emoční vývoj a zdraví jejich potomka, zejména jeho nervový systém a psychiku. Blízkost rodiče je nezbytná pro klid dítěte a psychické potřeby lidí.“

Sestřička za mámu, bráška za tátu…
Devět měsíců se od vás nehnul ani na krok. Ani nemohl – prostě proto, že byl v bříšku. Teď svého broučka (i když mu k těm devíti měsícům přibylo jen pár dnů) necháte, aby sám usínal a sám se probouzel – a jen kvůli tomu, abyste všichni měli naprostý klid. Některým dětem, zdá se, to tolik nevadí, jiné mohou být rozmrzelé. I když jsou nakrmené a přebalené, často pláčou a vy vlastně ani nevíte proč. „Může to dokonce vést i k potížím při kojení,“ domnívá se doktorka Hülleová, „či k mylnému dojmu, že je miminko hladové a potřebuje zvýšit dávky mléka, nebo má poruchy spánku. Neklidné a podrážděné miminko vzbuzuje úzkost matky či rodičů, kteří ho nemohou ‚uspat‘. Dochází k bludnému kruhu, kdy se neklid rodičů opět přenáší na miminko. Nakonec trpí celá rodina.“

Děti mají být pohromadě, i tohle může mámu a tátu napadnout. Strčit k sourozencům předškolního či školního věku několikaměsíční miminko je přinejmenším necitlivé. Starší bráškové či sestřičky tu přece nejsou od toho, aby suplovali rodičovskou péči i v noci. Že se máma nebo táta z království své velké ložnice na ně občas přijdou kouknout? To je sice hezké, ale takový mrňous se může rozplakat co chvíli, a to jim na klidu nepřidá. A miminku na pocitu jistoty také ne.

Jak nastavit a upevnit citovou vazbu?
„Miminka a malé děti potřebují stabilní a známé prostředí, ve kterém se cítí bezpečně. Také často potřebují přítomnost rodiče při usínání. Potřebují takzvané uspávání (držení za ruku, jemné hlazení, tiché promlouvání či zpívání) pro svůj pocit bezpečí. Pro úzkostnější děti je často nutností, aby mohly v klidu nejen usnout, ale spát i bez opakovaného probouzení v noci, a pokud se probudí, tak snadněji znovu usnou v těsné blízkosti matky či rodičů. Z těchto důvodů děti často špatně usínají nebo neklidně spí a mají potíže při probouzení v cizím prostředí. Také není neobvyklé, že i později malé děti často vylezou ze své postýlky a vlezou do postele rodičů, kde spokojeně usnou.“ Doktorka Hülleová doporučuje postýlku miminka v blízkosti rodičů, přispívá to podle jejího názoru nejen ke klidu a pohodě dítěte, ale i rodičů. „Nejde o to se nerušit, ale společně si to vzájemné pouto a citovou vazbu správně nastavit a upevnit. Pokud je miminko neklidné i přes maximální opatření pro jeho pohodu, poraďte se s jeho praktickým lékařem.“

Známá tvář – hezčí probuzení
Jednou je miminko v postýlce ve „svém“ pokoji, další den v kolébce v ložnici, o víkendu, protože se sejde velká rodina, je nastěhují do „hostovského“ pokoje. Se svou „putující“ postýlkou je tam, kde se to zrovna hodí. Jak na děti, zvláště novorozence, tyhle neustálé změny působí?

„Malé dítě potřebuje pocit jistoty a bezpečí. Toho docílíme především tím, že je do stejné postýlky ukládáme a v ní se budí – pokud možno v přítomnosti matky či otce. Miminko potřebuje vidět známou tvář rodičů, slyšet známý hlas a cítit jejich vůni. Také pravidelnost a určitý řád přispívají k jeho spokojenosti a k jeho klidu. U novorozenců, kde převažuje režim spánku, a maminky, které o dítě pečují, mají i další povinnosti, je tzv. putující postýlka určitým řešením, jak mohou zvládnout další domácí práce či sourozence. Závisí to také na bytových možnostech a prostorách, které má rodina k dispozici. Samozřejmě je vhodné to ‚putování‘ maximálně omezit. Ideální je jedno místo ke spánku, pravidelný čas a způsob ukládání dítěte do postýlky. Obecně doporučuji pro spaní klidné prostředí, ve vyvětrané místnosti s odpovídající teplotou na spaní.“

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články