Stres, strach a zklamání k Vánocům také patří

Nemysleme si, že jenom my dospělí se před svátky a během nich stresujeme. V psychické nepohodě se ocitají i děti. Jejich obavy a úzkosti se mohou projevit i formou nemoci.
Stres, strach a zklamání k Vánocům také patří

Ne všechno to, co označujeme v prosinci jako chřipku nebo angínu, mají na svědomí viry a bakterie. Možná už jste zažili podobný scénář: dítko onemocní dva dny před Mikulášem, nakonec nejdete ani na besídku. Pak chodí dva týdny v pořádku do školky a před Štědrým dnem zas. Teplota 38, bolesti bříška, slabší zvracení. Při štědrovečerní večeři ožije, a když vidí, že všechno běží, jak má, teplota zmizí jak mávnutím proutku.

Roztřesená psychika
Neobjevíme teď Ameriku – lidé (i ti malinkatí) ventilují tělesnými projevy svůj stres. Teplotu opravdu může zvýšit i vážná obava, že nepřijde Ježíšek. Obracet žaludek může i tréma z přednášení básničky Mikulášovi. Malé děti jen stěží dokážou verbalizovat svoje pocity – symptomy nemoci promluví za ně. Paracetamolem příznaky sice utlumíme, ale povídáním si, projevy lásky a pohodou rozpustíme prvotní impulz: strach a stres. (Ale pozor! Když si budeme povídat s dítětem, jedině když je nemocné nebo skleslé, uděláme tím ze stonání něco nadmíru lákavého a příjemného. Náš zájem o dítě by měl být pochopitelně celoroční.) 

Naše emoce hrají roli
Doba před svátky nevypadá vždycky jako harmonická idylka. Dostáváme se do řady zátěžových situací a celkově se chováme poněkud nestandardně. Zároveň ale očekáváme nadstandardní láskyplné zacházení ze všech stran. I hádka má o Vánocích obvykle jinou podobu (intenzivnější), atmosféra houstne. Počítejme s tím, že když se my dospěláci kaboníme a šleháme kolem sebe blesky, naše dítě se nebude usmívat. Bude vystresované. Navíc kromě našich stresů zažívá své specifické problémy:

Nevezme si mě čert? aneb Bojím se
Mikulášskou tradici asi jen tak nezrušíme a nadáváním na to, že děti se nemají strašit, nic nezměníme. Není třeba se čertů zbavovat. Když děti zvládnou pohádkové sežrání Karkulky vlkem nebo krvavé sekání dračích hlav, dokážou strávit, že existuje i peklo, které spravedlivě trestá zlo. Legenda dětské psychologie prof. Zdeněk Matějček viděl přínos Mikuláše a čerta v tom, že se dítě učí překonávat strach v bezpečí máminy náruče. Pokud dítě ví, že mu nebezpečí nehrozí, určitou míru strachu si může i užít.

✱ Dítě musí mít jasno v tom, že ho za všech okolností chráníte.

✱ Místo zastrašování „Buď hodný, nebo si pro tebe přijde čert!“ upozorněte: „Brzy budou chodit čerti. Říká se, že nad spravedlivými a hodnými lidmi nemají čerti žádnou moc.“

✱ Když je evidentní, že má strach, nechejte si od cesty věty jako „kluci se přece nebojej“. Není špatné mít strach, špatné je mu čelit shazováním.

✱ Pojměte čerty jako vědecký materiál ke zkoumání. Dívejte se, že každý má trochu jiné rohy, ocas, tomuhle nenarostlo kopyto apod.

✱ Upozorňujte i na anděla a zaměřte se na jeho nebeskou roli. S Mikulášem nechodí jen čert!

✱ Předem si na čerta vymyslete nějaké zaručené kouzlo nebo trik. Např. v pohádce S čerty nejsou žerty se rarachové bojí peří…

Přijde Ježíšek? aneb Mám trému
První úskalí máme za sebou. Druhé následuje. Vyzvedne si Ježíšek můj dopis? Byl jsem dost hodný, aby mi něco přinesl? Přehnaná zodpovědnost dítě dostává do křeče – musím být hodný, musím být hodný… Jeho organismus je trvale zatížený, a ještě když se táta s mámou pořád hádají a ve školce je to nalevačku, brácha mu pořád bere hračky – svět najednou není příjemné a zdravé místo.

✱ Učte dítě těšit se. Jak? Tím, že se budete sama těšit! Nestačí říct „Těším se na Vánoce“, a přitom naštvaně šůrovat podlahu. Soustřeďte se na to, abyste nezmiňovali jen zápory, ale taky klady. Chystejte radostně domácnost na svátky, nevystavujte sebe a dítě přehnaným nárokům.

✱ Uklidněte dítě, že Ježíšek na něj určitě nezapomene. Jistě si zaslouží být obdarováno, vy tomu naprosto věříte. Dítě získá pocit bezpečí, když respektujete jeho pocity, ale nesdílíte s ním jeho strach.

✱ Pokud už je starší, můžete dítě vést k tomu, že nachystá drobné dárečky pro babičku a dědu – vždyť Ježíšek nosí dárky hlavně dětem. Povedete ho tak k překonávání vlastního sobectví a odvedete pozornost od jeho uspokojení z dárků k radosti z darování dárků.

Budou se mi smát? aneb Jsem zklamaný
Další svízelná emoce může přijít po rozbalení dárků. Zklamání. Na školáky, ať chceme nebo ne, tlačí komerce, reklamy, spolužáci ve škole.

✱ Nezlehčujte jeho pocity zklamání nebo smutku. Zřejmě bylo pro něj jeho přání velice důležité, bojí se, že se ztrapní před kolektivem – a to není lehké ustát! Potěší ho slova: „Rozumím, že jsi zklamaný, Ježíšek ti nepřinesl vysněný mobil.“ Nemělo by svoje pocity vnímat jako nepatřičné nebo málo důležité.

✱ Nechlácholte přehnaně – pak byste v něm živili pocit, že na dárek mělo nárok, a stala se mu křivda a nespravedlnost.

✱ Taky nemusíte okamžitě slibovat věc, kterou si přálo, a nedostalo, k blížícím se narozeninám nebo svátku. Momentální záplata na emoci nezajistí zpracování nepříjemné emoce.
✱ Snažte se přání dítěte malinko korigovat, už když sumarizuje dopis pro Ježíška. Když zvážíte předem, co je pro vás z finančních nebo výchovných důvodů únosné pořídit, předejdete zklamání.

✱ Nakupte pod stromeček „to zásadní“, některé drobnosti nechejte nesplněné (můžeme říci „otevřené do budoucna“). Chce to najít rovnováhu mezi dvěma extrémy: „Jedním je absolutně dítěti vyhovět, a tím ho vychovávat v podstatě k sobectví, a druhým totálně dítěti tyto ‚požitky‘ odepřít, a tím ho zcela vyčlenit z kolektivu vrstevníků,“ radí autorky knížky Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově dovoleny (Portál).

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články